Teorie velkého třesku

Tenhle seriál jsem si zamiloval už po prvních dvou dílech a další jsou lepší, lepší a lepší. Zkrátka velký třesk jak se patří. "Dobrý den, tady je doktor Sheldon Cooper, chci váš požádat o zrušení členství v planetáriu. Nevejdete se mi do peněženky. Také mě to mrzí, ale bylo to mezi vámi a muzeem přírodních věd, a vy nemáte dinosaury." (26.12.2009)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Zatím úspěšně bojuji s první sérií a musím (bohužel) říci, že nejgeniálněji na mě působí Sheldon (hlavně díky IQ187). Většina humoru pak plyne hlavně z jeho "jinakosti", která je často konfrontována s (dá-li se to tak říci) prostotou sousedky odnaproti jménem Penny. Ovšem Sheldonovi kolegové zase tak výrazně nezaostávají a občas se povede i nějaká kultovní hláška typu - Leonard: "Naše děti budou chytré a krásné." Sheldon: "A hlavně imaginární." - anebo - Leonard: "Sheldone, to mám za každou druhou větou vytáhnout ceduli s nápisem Sarkasmus?" Sheldon: "Ty takovou ceduli máš?"... ;-) Nicméně podle komentů jiných fandů se zdá, že to lepší z BBT na mě teprve ještě čeká. :-) Edit (23.11.): Potvrzuji slova o stoupající formě - najíždím na třetí sérii a i když se sem tam objeví v seriálu nějaké provařené klišé, fóry mají narůstající četnost i úroveň! Edit podruhé: Po dokončení třetí série a páru dílech ze čtvrté musím konstatovat, že mne seriál baví čím dále méně... Pokračování odložím na později, třeba mě zase časem chytne... (22.10.2012)

Kouzlo TBBT fungovalo přibližně do čtvrté série, časem však přešlo do dějového zmaru, kde všichni přešlapují na místě. Stokrát viděné situace a neustále opakované repliky se zákonitě musí přejíst i největšímu fanouškovi. Ani závěrečná série nevrátila kdysi zábavným postavám důstojnost. 1. - 4. série: 70%, 5. - 12. série: 50%. (20.05.2011)

(Viděno kompletních 12 sérií) „Leonarde, přátelé jsou jako toaletní papír. Vždy je dobré mít pod umyvadlem nějaké navíc.“ Po skončení Přátel jsem nevěřil, že by mě ještě nějaký sitcom dokázal tak pobavit. Ale zázraky se dějí. TBBT se pro mě stal návykovou drogou, kterou jsem si byl schopen dávkovat prakticky neustále (a také se po jejím aplikování dostavily požadované účinky), a ve výsledku mi přišel ještě vtipnější než výše zmíněná parta (i přes občasné „skřípání“ neznám seriál, který by u mě dokázal po tak dlouho dobu vyvolávat smích). Z postav mám nejraději Sheldona, ale i k ostatním jsem si postupně vytvořil silný vztah. A líbilo se mi, jak šli tvůrci s dobou a krom odkazů na Star Trek či Star Wars (!) upozorňovali i na jiné fenomény (až budoucí projekce ukážou, jestli se kvůli tomu na seriálu nepodepíše zub času). Závěr už byl hodně sentimentální a dojemný, ale upřímně, fanoušek, který si s postavami prošel všechny série, to snad ani nemůže tvůrcům zazlívat. Smutek po skončení byl pak stejný jako u Přátel…i to o TBBT něco vypovídá. (18.08.2009)