Zákon gangu

Jax's got 99 problems and his mom caused them all. ♥ Minimálně jedno se musí panu Kurtu Sutterovi nechat, a totiž že po scenáristické stránce předvádí velmi působivou eskalaci zla a špatné karmy. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že našim psancům prošlo leccos, že nikdy nebyli potrestáni za své špatné skutky a že na konci jako klub vycházejí obrozeni ke světlým zítřkům, tak podle mého je pravdou přesný opak. Jediné postavy, které se dočkaly "šťastného konce" jsou Wendy a Nero, a oba se toho dočkali díky tomu, že doopravdy postavili blaho a štěstí svých dětí (své rodiny, téma celého seriálu) nad svoje osobní sobecké zájmy. Mimo ně jsou jediní dva lidé, kteří kromě slepé oddanosti (kterou si Sutter velmi často plete s opravdovou láskou) projevili také svědomí, přítomnost kritické myšlenky a obecně vnitřního života a touhy po něčem "větším", byli Tara a Juice, a oba dva byli za svoje následná chybná rozhodnutí ve snaze toho "něčeho" dosáhnout potrestáni mnohonásobně víc než všichni ostatní se srovnatelnými prohřešky. Tara se tak dlouho bála, aby se na ni neobtiskla černá ruka klubu, že se raději vrhla do propasti sama a rozhodla se pletichařit na stejné úrovni jako oni, čímž v mých očích kompletně přišla o svou nevinnost a jako postava byla již nevykoupitelná. Juice rozdrtil tlak vnější hrůzy natolik, že rezignoval na myšlenku sebe sama jako samostatné jednotky a nechal se manipulovat jak Clayem, tak Jaxem do situací, které už sám nemohl ospravedlnit a tak jenom přijímal další a další tresty za činy, které nebyly z jeho hlavy a se kterými se nikdy vnitřně neztotožnil. Ve výsledku si ale myslím, že Clay se vůči němu zachoval lépe než Jax, neboť mu po přiznání viny odpustil s tím, že "každý u stolu udělal něco". Jax zaslepený pocitem, že je ten princ přinášející "spásu", takovéhle introspekce vůbec nebyl schopen a pokračoval tak v měření dvojím metrem. Ale i přes to všechno, co se na něj sneslo, se byl Juice ve svých posledních momentech schopen usebrat a odejít podle svých vlastních podmínek, čímž se pro mě stal jediným členem klubu, který si na konci seriálu zaslouží respekt a vykoupení, a jediným opravdovým beránkem božím, který si zaslouží roztahovat ruce jako Ježíš. To se rozhodně nedá říct o Jaxovi, jehož finální "oběť" v mých očích nemá vůbec žádnou hodnotu. Jeho postava je dávána do kontextu s osudem jeho matky, neboť se oba zaklínají mantrou, že činí svá rozhodnutí "pro rodinu". V případě Gemmy je poměrně brzy zřejmé, že nemá nic jako osobní morální kodex a že není ochotna potlačit svoje vlastní blaho nebo sobecké motivy ve prospěch svého syna ani vnoučat. Jax oproti tomu začíná se silnou motivací vymanit se z předurčeného zakletého kruhu, ačkoliv nevědomky přispívá k tomu, že se do něj zakořeňuje ještě víc. Problém je v tom, že postupně se to nevědomky promění velmi definitivně ve "vědomky" a zejména právě jeho chování k Juicovi a potom také neschopnost disciplinovat ostatní členy klubu (včetně sebe) kvůli sobecky motivovaným činům z něj ve výsledku dělají špatného člověka, záporného hrdinu a selhávajícího vůdce. Jeho kralování nekončí nastolením míru, nýbrž zoufalým odstraněním problémů, které sám způsobil, a zanechává klub přesně tam, kde byl na začátku, nedošlo k žádnému vývoji. Je třeba si vzpomenout, že celý příběh začal tím, že jim "někdo zvenčí" vypálil skladiště. Stačí jedna malá gangsterská crew, která si bude chtít trochu přilepšit, a veškerý shit se může roztočit nanovo. A klub, který tento shit bude řešit, je slabý a nestálý. Většina jeho finálních členů se navzájem zná jenom pár měsíců plus několik málo roků letmého setkávání, rozhodně mezi sebou nemají ono "bratrské pouto", které drželo původní Syny pohromadě. Ti nejchytřejší a nejloajálnější jsou mrtví. A nový prezident a vice-prezident na svých místech nejsou proto, že by si to zasloužili, ale jednoduše proto, že zbyli jako poslední ze "staré" generace. Chibs byl původně jednou z mých nejoblíbenějších postav (nejen proto, že Tommy Flanagan je bůh a chtěla bych ho za muže), ale vývoj jeho charakteru byl bohužel také směrem dolů a během sedmé série se prokázal už jenom jako bezcharakterní bastard neschopný udržet si v hlavě odstup a celkový pohled na problém. A Tig vůbec nikdy neprokázal, že by měl nějaké inspirativní vůdcovské schopnosti. Takže kluci, z mého pohledu vám můžu popřát hodně štěstí, ale myslím si, že hodně ho ve výsledku asi nebude. --- Tak, tohle všechno byly moje myšlenky po konci poslední, sedmé série. Zní hodně zklamaně a rozčarovaně, ovšem to je pro to, že sedmá série pro mě byla kvalitou o dva až tři stupně pod celým předchozím seriálem, který jsem si užila zatraceně hodně. Sutter byl od začátku nekompromisní a svůj, a ke konci se bohužel trochu moc zhlédl v manýrách, které si předtím stihl vybudovat. Hodně epizod mělo (dle mého zbytečně) stopáž blížící se k 70 i 80 minutám, ačkoliv děje v nich bylo podobně (nebo i méně) než v původních standardních 40 až 50 minutách. Ve zpětném zrcátku jsem měla nejraději první až třetí sérii, protože ty byly vystavěné tak, že i těm mimo zákon stojícím psancům se dalo opravdu z celého srdce fandit, a hlavně potom se už nikdy nepodařilo představit tak skvělého antagonistu, jakým byla agentka Stahlová. A s tím souvisí i to, co jsem na Synech ze začátku obdivovala snad úplně nejvíc: ačkoliv se jedná o příběh z výsostně macho světa, obsahoval i výrazně stratifikovanou řadu zajímavých a osobitých ženských postav. Tento prvek se postupně také vytratil, což je škoda. (Na druhou stranu je ale třeba přiznat, že i nové mužské postavy byly často ploché a málo prozkoumané na úkor těch několika ústředních.) V posledních řadách se z žen upírá pozornost hlavně na Gemmu, a i její motivace a vlastní problémy byly čím dál tím plošší a méně "skutečné", než věci, se kterými se potýkala ze začátku. Ale to už se začínám trošku opakovat, takže si pogratuluji, že se mi podařilo v komentáři k seriálu o motorkářích použít slova usebrat se a stratifikace, a ukončím to s tím, že kdyby to pan Sutter uťal trochu dřív, byla bych ještě šťastnější, ale i teď jsem pořád dost šťastná. (Ale ne za to, cos provedl Juicovi, ty pacholku.) (11.10.2017) (méně) (více)

S01 - Už dlouho jsem si říkal, že na Zákon gangu jako Sons of Anarchy začnu koukat, ale teprve před pár dny jsem se k tomu konečně dostal. Měl jsem dost času, takže za necelé tři dny padla první série a já už se nemůžu dočkat další řady. Epizody utíkají velmi rychle, že jsem se nezačal nikdy nudit. Občas mě přišlo, že struktura všech epizod je velmi podobná. Během několika epizod jsem si oblíbil dost postav, což je vždycky velké plus, když to s nějakým seriálem myslíte vážně, plus se mi líbilo, že to správně drsné a nekompromisní viz. epizoda 3 a 12. Po herecké stránce je to zatím bezchybné. S02 - Velmi mě překvapilo jak moc se tvůrci na začátku druhé řady odvázali. Nový záporák, nové problémy a spoustu intrikování. Je toho tady strašně moc, jak postav, tak i pod zápletek a hlavně se řeší problémy s předchozí řady. Navíc se skoro půlku řady připravujeme na konkrétní věc, která odpálí závěrečné, nervy drásající epizody a perfektní finále. Druhá řada je trochu utahanější, ale má velmi zajímavé záporáky a skvělé finále, které hned láká k dalším epizodám. S03 - Po hektickém finále druhé řady muselo přijít nějaké řešení. A já se pomalinku začínám bát, že každá řada bude mít zajímavý začátek, oddechový prostředek a skvělé finále. Třetí řadě hodně pomáhá změna prostředí a taky, že je v sázce něco více, než jen peníze a moc. Na druhou stranu nelogické chování několika postava, zvláště těch ženských je někdy doslova přes čáru. I přes mé drobné výtky, je to pořád hodně kvalitní podívaná. S04 - Zatím nejlepší řada. Tempo je přímo vražedné a konečně se dostaví ten pocit, že ne všichni se dožijí konce řady. Intriky, podrazy, manipulovaní, spousta krve, Danny Trejo a postavy z masa a kostí, které musejí činit těžká rozhodnutí. V každém díle se muže změnit celá situace a divák si nemůže být ničím jistý. Jediná chybička je v tom, že finále mohlo být lepší. S05 - Skvělá čtvrtá řada nakopla příběh do úplně jiné roviny. Úvod je bravurní a během první pěti epizod příjde nejdojemnější okamžik za celou dobu co koukám. Nikdo si nemůže být ničím jisty a uzavřená spojenectví se může velmi snadno rozpadnout. A tady mě seriál trochu zklamává, jelikož se každý podraží a všichni si furt něco slibují. Ženské postavy se opět chovají hloupě, o to více to zamrzí, jelikož tempo je tady perfektní, akce výborná a zvraty opravdu nečekané.Pár chybiček by se našlo, ale za mně druhá nejlepší řada. S06 - Po předchozí řadě moje očekávání byla veliká. A úvod to jen potvrdí. Opět se jede na maximum, alespoň ze začátku. Díky nataženým dílům jsem se v půli trochu nudil. Pořád to byla nadstandardní jízda, jen jsem měl pocit, že má seriál navíc. A pak přišly poslední tři díly, které mě moje tvrzení omlátily pořádně o hlavu. Zvraty, které příjdou jsou perfektně vygradované a nekompromisní, naposledy jsem měl takový to pocit u čtvrté řady Dextra nebo Breaking Bad či Homelandu. Chyběl tomu opravdu kousek, aby to byla nejlepší řada. S07 - Skvělé finále. Prakticky všechno co se v předchozích řadách stalo tady postupně vygraduje a dospěje k svému tragickému konci. Herci podávají vynikající výkony, které jsou prvotřídní ukázkou perfektního hraní. Velmi se mi líbil konec, který byl správně poeticky v rámci celého seriálu a naprosto k němu sedl. Trošku mě vadilo natahování některých zápletek, občas nelogické chování, ale to jsou malé výtky, protože i nudnější epizody byly natočeny skvěle. Sons of Anarchy je výborný seriál, který když Vám sedne, tak Vám připraví spoustu hodin prvotřídní podívané. (04.01.2015) (méně) (více)