Twilight sága: Nový měsíc

Z pohľadu horrorového fanúšika, ktorý od horroru čaká napätie, brutalitu..., by som mal tento film ohodnotil ako odpad. Ale hodnotím ako film, kde herci hrajú dobre, kamera pekná... Mínusy: nudný dej, dosť som sa premáhal to vydržať pozerať do konca, no a ten emo upír Parkinson (eh, Pattinson) mi trhal žily. Asi na niečom fičí :-) (20.06.2010)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Džentlmeni evidentně vymírají. Za mých mladých let si nedovedu představit, že bych s radostí v oku nesplnil jakékoli přání své dívky, ale dnešní mládež je jiná. Kráska chce jenom kousnout do krku, ale bledý švihák místo okamžitého odběru krve oduševněle prchá ze záběru a nechá ji napospas lesní havěti. Evidentně nejsem cílovým divákem pro měšec producentů tohoto snímku, ale nemohl jsem si nevšimnout, že poslední dobou je světle zelená barva mé pleti čím dál atraktivnější pro mladé dívky hledající po lesích rozptýlení s upírem. (07.07.2012)

Půlku filmu jsem se opravdu bavila stupiditou tvůrců, rádoby silnými a sofistikovanými dialogy mezi Patizónem, Bellou a vlkodlakem (mimochodem od kdy se vlkodlaci mění ve vlka kdy se jim zachce?), zbylý čas jsem na férovku prospala na velmi nepohodlné kancelářské židli... Jedna hvězdička za dobrou kameru a výbornou hudbu Alexandra Desplata, které je ovšem pro tohle dílo škoda až to bolí. (28.07.2010)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)