Anna Karenina
Anna Kareninová
Režie:
Joe WrightScénář:
Tom StoppardKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrají:
Keira Knightley, Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Kelly Macdonald, Matthew Macfadyen, Alexandra Roach, Domhnall Gleeson, Alicia Vikander, Emily Watson (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Mladá a krásná Anna je manželkou vysoce postaveného carského úředníka Karenina, se kterým má syna. Je oddanou manželkou a milující matkou, žije poklidným, i když trochu nudným životem. Poté, co dostane dopis od svého záletného bratra Oblonského, ve kterém ji žádá, aby mu přijela pomoci zachránit manželství s Dolly, odjíždí Anna do Moskvy. Na cestě se seznámí s hraběnkou Vronskou, na kterou na nádraží čeká její syn, charismatický důstojník jezdectva. Anna se do něj bezhlavě zamiluje a stane se jeho milenkou. Vášnivá aféra vyvolá v petrohradské společnosti skandál. Karenin se zpočátku snaží zachovat dekorum, Anninu nevěru však bere jako obrovské osobní ponížení. Hrdá Anna je přesvědčená, že má právo svou lásku neskrývat, zachází stále dál a dál... (TV Nova)
(více)Recenze (781)
Príbeh, úzko viazaný s vzostupom buržoázneho Ruska, stojí na pilieroch spoločenských konvencií, ktoré sú už z veľkej časti zbúrané. Postavy sú súčasťou excelentne prepracovanej výtvarnej hry, svojou divadelnosťou odkazujúcou na povrchnosť a umelosť pofrancúzštenej buržoázie. Zapadá do nej však aj Anna, hoci práve ona mala byť tou, ktorá sa z nej pokúša vymaniť. Línia Kitty a Levina sa snaží kontrovať tejto pompe, ich láska je vykreslená ako cnostnejšia a čistejšia. Z Levina cítiť Tolstojove autobiografické črty a pacifistický boj za rovnosť. Bohužiaľ, sieť vzťahov mimo trojuholníka Anna – Vronskij – Karenin môže byť pre diváka neznalého predlohy mätúca a navyše takmer nijakým spôsobom sa neviaže na hlavný príbeh. Ruskí autori tohto obdobia, zvlášť Tolstoj, si potrpeli na očarujúcom, vysokom jazykovom štýle a myšlienkach, len ťažko pretlmočiteľných mimo literárnej podoby. Nekoná sa teda žiadna katarzia, dokonca aj preslávene pomstychtivé, vzdorovité úmrtie na vlakovej stanici bolo pretransformované na obyčajnú, zúfalú samovraždu. Okrem toho, Aaron Taylor – Johnson so svojimi blonďavými fúzikmi a kučerami pôsobí väčšmi ako „zajačik“ jednej zo šľachtických paničiek, než Alexander Vronskij. Bolo by veľmi jednoduché označiť túto adaptáciu Kareniny za nepodarenú, povrchnú a vyslovene neemočnú. Pokiaľ by však bolo možné na základe Kreutzerovej sonáty analyzovať Tolstojovu filozofiu na sklonku života, nepohrdol by Annou Kareninou on sám? ()
Krásné především po vizuální stránce. Zprvu jsem Kieře Knightley v téhle roli nevěřil, ale jako Anna Karenina se osvědčila. Poklona Joeovi Wrightovi za způsob, jaký se Annu Kareninu rozhodl natočit. ()
Lesk a bída velmi dlouhého, manýristického vyprávění. Cizelovaná forma, jejíž obsah se postupně rozpadá do sekvencí jednotlivých extatických vzdechů. Ach. ()
Na klasiku prostě nejsem...téměř celý film jsem prozíval. Keiru moc rád nemám a obzvlášť v těchhle rolích(které jsou samy o sobě mdlé) ji nedokážu vystát. Jedinou dobrou věcí jsou kostýmy. Nebýt profesorky z češtiny, nikdy bych se na to nepodíval. (11%) ()
Pan režisér by měl přestat hulit před započetím natáčení. Tak skvělý příběh byl zpracován naprosto "asi" nadčasově, že to nedokážu pochopit. Střídání scén s prolínáním divadla a filmu a skutečností, no to jsem teda neustála. Absolutně nechápu, proč byl film natočený tímhle způsobem, celkově to všechno působilo velmi chaoticky. Ještě že si nezahulil před Pride and Predjuce! ()
No, největší problém filmu bijící do očí - kdo má potřebu hledat milence když je váš manžel Jude Law. ()
absolutně nepovedené - musím opravit hodnocení AK z roku 1997.Opravdu jsem u tohoto snímku čekala víc věrohodnosti.Ruská klasika je opravdu tvrdý oříšek ()
Nejhorší zpracování románu, co jsem kdy viděla. ()
Ona rozmazlená sobecká chudinka z vyšší společnosti mě provokuje každým slovem, výkyvy nálad a názorů ukazují na těžkou bipolární poruchu. Doufal jsem, že tohle zpracování Kareniny bude lepší, bylo naopak horší, dokonce bych řekl nejhorší a ani povedené kostýmy a kulisy to nezachrání. ()
Tvůrci se pokoušeli obzvláštnit klasiku a já si tak nějak nejsem jistá, jestli se jim to povedlo. Na začátku jsem si i já sama připadala hodně zmatená, a proto si dovedu představit, jak mimo asi museli být diváci, kteří příběh Anny vůbec neznali. Kamera byla na můj vkus až moc toulavá a posledních deset minut bylo zbytečně moc hysterických. Možná na tohle zpracování ještě změním názor, Keira byla totiž vážně přirozeně krásná. Ovšem už teď jsem si jistá, že klasičtější Anna Karenina v podání Sophie Marceau z roku 1997 byla mnohem mnohem lepší. PRO MĚ ()
Je to velice strhující dílo, ale já asi nikdy Annu Kareninu nepochopím. Tím myslím její chování. Byl velmi odvážný a taky velmi zajímavý nápad sehrát většinu scén na divadle. Někdy mi to připadalo poněkud chaotické jak se prolínala a tlačila jedna scéna za druhou, ale zároveň to dobře znázornilo osudové okamžiky, které jsou vidět i v normálním filmu, ale na které se neklade tak okázalý důraz. Jen je škoda, že v některých úsecích se divadlo vytrácí úplně a porušuje se tím řád, který film měl. Velký důraz byl kladen i na propracovanost kostýmů i výběr postav. Myslím že Matthew MacFadyen jako roztomilý záletný manžílek, Aaron Taylor-Johnson, ze kterého se stal krásný mladý milenec, a Keira Knightley nemůžou nikdy nic zkazit. Velice by mě zajímalo co to bylo za tanec, to bude nějaká moderní choreografie :o) ()
Tedy vážení, zdejších 71 % je podle mě poněkud podhodnocených. Zpracování kulis a částečné zasazení do divadelních prostor je víc než okouzlující a zároveň vzdává určitý hold a noblesu předloze. Přestože jsem Annu Kareninu nečetla, dostala se ke mě spousta dalších ruských klasik, a musím říci, že tehdejší Rusko nemohlo být v rámci tématu zpracováno lépe. Dlouhé a rozjímavé momenty byly zkráceny a převedeny v nádherné obrazy, extrémní soustředěnost na city je lehce rozmělněna a předvedena v odlehčenější (a pro běžného diváka jistě stravitelnější) podobu, neméně dobře je zpracován také všudypřítomný tlak na morálku, nemístné klevety a celková svázanost společnosti. Pokud vás tedy neláká hlavní zápletka v podobě milostného trojúhelníku, tak nemohu než doporučit se na film nedívat, pokud tomu tak není, tak Anna Karenina v této podobě nemůže zklamat. ()
Nemohla jsem si zvyknout na divadelní ztvárnění podobné snovému leporelu. Mezi Annou a Vronským chyběla jiskra a vášeň, stejně tak celému filmu. Herecky nepříliš přesvědčivé. ()
Rozhodně solidní zpracování knihy. Nedůležité věci vynechány, hlavní události vyobrazeny velmi nevšedně, divadelní forma filmu hodně pomáhala. Nemůžu porovnávat s ostatními filmy, ale Keira je tu jako vždy výborná a Jude jakbysmet. ()
V první řadě musím ocenit to skloubení divadla s realitou, to se povedlo na výbornou, skoro bych řekla, že to bylo až geniální. Taky proto filmu dávám i čtvrtou hvězdu. Protože jinak je to celkem průměrný historický film, který by musel být kdovíco, aby mě zaujal příběhem, ale to jsem ani nečekala. Tyhlecty pletichy a techtle mechtle hormonama a vášnivou láskou ovládaných nešťastníků, nevíc z těch bohatých kruhů, které neměly nic lepšího na práci, než kdo s kým a jak mě nikdy ani nezajímaly ani nedojímaly, jenom mě kdysi uváděly v úžas. Dnes už ani to ne. Postava Levina mi byla z celý tý sebranky nejsympatičtější. Mám ráda Keiru a mám moc ráda i Alicii Vikander, a ani další oblíbenec Law nezklamal. Forma filmu a jeho umělecké postupy byly super luxus a hudba taktéž, takže se to dalo, i když to bylo (aspoň pro mě) o ničem. ()
No... Jak to říct.... Nevím, co jsem čekal.... Příběh znám, ale knihu jsem nikdy nečetl... Možná to je prvotní chyba. Ono, jedna věc je vědět, o čem to je, ta druhá, jak to všechno proběhlo. Věřím, že se tvůrci snažili držet krok s knihou. To je zřejmé už z doslovných citací a snahy dochovat nádech divadelního prostředí. Velká chyba z mojí strany, koukat na to s českým dabingem. Protože právě dialogy jsou neuvěřitelně nepřirozené, bohužel až nepříjemné. Taky musím říct... Velké zklamání z Keiry. Ona je fakt moc hezká, ale obličej dokonalý nemá a tady těch detailních záběrů bylo moc. K tomu ještě hraje fakt jako nevděčnou a nevěrnou mrchu. Nemoh jsem cítit s hlavní "hrdinkou", protože takové těžké nesympatie u mě už dlouho neměla ani záporná postava. Musím ale moc pochválit kostýmy, z těch jsem byl nadšený, i herecké výkony. Prostředí všechno sedělo, paráda. Ale samotný příběh, jednání postav a snaha zachovat hodnoty původního díla mi trochu nesedly. ()
Já prostě nejsem romantická duše. Takže jsem si odmyslela (pro mě dost nechutné) ojedinělé scény a měla jsem docela solidní příběh. Anna Karenina, žena rozmazlená svou dobou, Vronský, muž, který neváhá využít situace (ale horšího herce opravdu vybrat nemohli! Až na konci, cca 15 minut před koncem, mi byl trochu sympatický), a Karenin, muž, který místo lásky k ženě upřednostňuje lásku ke knihám a k práci. Knihu jsem nečetla, ale chystám se na ni už pár let. Nebýt těch "scének", dala bych za příběh klidně i plný počet. ()
Opravdu výborné zpracování! Jasně nejlepší z těch, které jsem doposud viděl. Keira prostě nádherná, jako vždy... Něco jako muzikál bez zpěvu. Úchvatná kamera, dynamické změny scén. Vše uděláno tak, aby měl člověk pocit, že se mění kulisy v divadle, ale pak zase přijdou pasáže, kde je vše uděláno normálně. No prostě se to musí vidět. Vedlejší druhý milostný příběh dokonale vyvažuje ten první po celou dobu, až do konce. 27/09/2012 Bristol. ()
Splněný sen v podobě vynikající adaptace, která je opojná a kdyby se celou dobu držela své divadelnosti, vůbec bych se neurazil. Musím to vidět znovu. Až vystřízlivím, možná budu schopen říci něco s vyšší výpovědní hodnotou. ()
Související novinky
Znáte novou švédskou superhvězdu?
Seznamte se s Alicií Vikander. Možná si teď nemůžete její obličej zařadit a marně přemýšlíte nad tím, kde přesně jste ji viděli. Takže nápověda: Pokud občas utečete mimo mainsteamovou klasiku,… (více)
Cruise vyměnil špionáž za... jinou špionáž
Dlouho plánovaný celovečerní remake stařičkého špionážního seriálu The Man From U.N.C.L.E. se od začátku potýkal s problémy. Původně jej chtěl režírovat Steven Soderbergh s Georgem Clooneym v hlavní… (více)
Režisér pro Padesát odstínů šedé?
A dohady pokračují. Tentokrát ale zdrojem není bulvár, nýbrž uznávaný The Hollywood Reporter. Několik různých zdrojů pro magazín potvrdilo, že hlavním kandidátem je Joe Wright. Dává to smysl hned ze… (více)
Oscars 2013 - výsledky
Letošní udělování cen Akademie máme za sebou. Diváci i přímí účastníci slavnostního večera zřejmě přežili ostrý humor letošního moderátora Setha MacFarlanea. Kromě tradičního vzpomínání na ty, kteří… (více)
Od spolupráce Stopparda s Wrightem jsem si slibovala dlouhé steadicamové záběry s choreografickým proplétáním štábu a herců na place (vylodění v Pokání) spojené s hravým bořením divadelního prostoru a času v Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi – z tohoto pohledu nemůžu být ani zklamaná, ani nadšená. Hned v úvodu film zahltí veškeré dění zcizujícím vírem, kde se vše živé i neživé včetně kulis rytmizuje do rychlého tempa hudby (úřednická kancelář má až muzikálové ladění) a úvodní konflikt s nevěrou je zploštěn do groteskního rozměru. Ani u vlaku se už s jistotou nedá říct, jestli kamera ještě stále sleduje Serjožův model a nebo rychlík do Moskvy (průběhu filmu se v prostřizích neustále připomíná jako blížící se záhuba). Jenže po 20 minutách se film od rámu přesune do obrazu a vtahuje nás do stále realističtějšího prostředí. Některé přesuny mezi scénami odkazují k výměně kulis v úvodu a občas nahlédneme za oponu (prostor jeviště a hlediště se striktně neodděluje), ale po smršti motivů, za které by se nestyděl ani Brecht, působí celkové zklidnění scény (nikoliv kamery) nezajímavě. Rytmus filmu jde proti srsti ústřednímu ději – ve chvíli, kdy Anna odmítne hrát podle všeobecně platných pravidel hry (salut Jean Renoir), se divadelní představení ruské šlechty nadále maskuje jako legitimní a přirozené chování, čemuž odpovídá i forma. ___ Nemyslím si, že divadelní rámec se prvoplánově snažil o alibi k přehnanosti melodramatu, spíš ho aktualizuje – a to platí i o sexuálních scénách, které nejsou vyloženě explicitní a se zdrženlivostí dřívějších dob by vyzněly spíš platonicky než vášnivě. Těžko si představovat, jak by Wright natočil melodramatický snímek v nejlepší tradici padesátých let, který by měl na diváky tehdejší dopad. Anna Karenina některé prvky melodramatu přejímá (zamrznutí ve valčíku, různé pohledy kamery na Annu přes odraz zrcadla, symbolicky výmluvné kostýmy i kulisy), ale zcizujícími prvky na ně záměrně upozorňuje a výsledná hra s žánrem diváka vytrhuje z emoční participace na scéně. Kromě povrchu (interiér divadla) se film poněkud netypicky věnuje i vnitřním impresím (exteriéry) a stav Anny ilustruje třeba letní zelenobílou loukou (salut Claude Monet). I přes vnitřní krajiny ale snímek postrádá vykreslení charakterů a neproniknutelnost hlavní ženské postavy vytváří dojem nerozhodné hysterky, kterou trhá na kusy její sobeckost i společenské normy (buď jde o Wrightovo vedení a nebo ji Cronenberg v Nebezpečné metodě nenávratně narušil). ___ Původní román se větví do mnoha rovnocenných linií a různorodých postav, aby Tolstý čtenáře přesvědčil o své pravdě, že „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“. Jenže film neúměrně vyzdvihuje trojúhelník Karenin-Karenina-Vronský a například manželskou krizi Oblonských sniží na příležitost pro setkání Anny a Alexeje. Jediné, co adaptační snahy přežije vždy bez úhony, je smrt Frou-Frou, což lze brát jako nezničitelnou metaforu Annina vztahu s Vronským, kterému sice společenský pád přerazil páteř, ale ani jeden z nich není schopen vzít do ruky pistoli a to zvíře utratit. () (méně) (více)