Anna Karenina

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe. (28.12.2015)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

Další kostýmní blábol, chtělo by se napsat. Jenže ono to tak daleko od pravdy není. Alespoň u mě. Trpěl jsem, a to místy hodně. Anna Karenina, opus o lásce a postavení žen v carském Rusku, prohloubila mou asi pět let starou nedůvěru v žánr kostýmního melodramatu. Možná je úctyhodné, že technické kvality filmu šlapou jako hodinky, že autoři ruskou bichly zhustili do scénáře tak, že v něm zůstaly zachované ústřední dějové linie a vztahy mezi postavami, že Keira Knightley opět vypadá díky účesům, kostýmům a dobrému světlu úchvatně.. jenže, právě Keira hraje stále to stejné(ě), Aaron Taylor-Johnson mi jako svůdce Vronský totálně nesedl, milostný trojúhelník je velmi chladný a sterilní, postavy nedýchají, leccos podřízené formální stránce postupně ztrácí smysl. Tvůrci každou příležitost tak využívají k dynamičtějšímu ozvláštnění děje, který nemá hloubku. Sedět v kině, tak asi zlostí vytrhnu sedačku!! Děkoval jsem za konec, který byl v nedohlednu.. (28.02.2013)

Já pro tyhle adaptace románů snad nikdy nenajdu pochopení.. U tohoto filmu mě potěšila (krom castingu, který se opravdu povedl) jediná věc - právě ono divadelní provedení, které se tady mnohým nezdálo. Mně naopak přišlo vhodné a hlavně strašně chytré přenést tuto hru na plátno právě takovýmto způsobem. Bohužel, jinak tento film není určen pro mě, je to hodně uspávající záležitost, ze které vás občas vytrhne nějaká nová, neokoukaná tvář (Alicia Vikander) či herci, které máte rád (Keira, Jude, Kelly). Nebýt onoho divadelního provedení, jdu s mým hodnocením níž. 50 %. (29.07.2014)

S Keirou Knightly som videl niekoľko romantických drám. Vojvodkyňa či Pýcha a Predsudok sú však oproti tomuto snímku veľkofilmy. V úvodnej hodine mi neustále emocionálne výlevy všetkých zúčastnených trhali vlasy od koreňa. Až druhá polovica vyobrazila skutočnú problematiku, ktorou sa film chcel zaoberať. Voľba medzi láskou či sociálnymi istotami. Zachovanie holej existencie úbohej, nešťastne zamilovanej cudzoložnice, z pohľadu majetkového spoločenského "vy-dedenia". Napriek záveru ako sa na správnu drámu patrí - neskutočná nuda. (19.08.2013)

Žádná těžkopádná adaptace těžkopádného románu se naštěstí nekoná. Anna Karenina je díky Joe Wrightovi ohromně hravý počin, který si z předlohy vybírá to nejdůležitější, ani na minutu nenudí a minimálně první polovinu nutí diváka všechnu tu vizuální vynalézavost sledovat s úsměvem. Herecké výkony v čele s Keirou Knightley a Judem Lawem bez nejmenší chybičky (Vronský na mě vždycky působil velice slizce, takže i toho nesympatického panáka jsem vlastně uvítal), kostýmy, dekorace, hudba... Všechno perfektní. Spousta doslova a do písmene nezapomenutelných scén, které chci rozhodně vidět znovu. (12.01.2013)

Anna Karenina nemá emocionální sílu Pokání, ani ten neodolatelný půvab Pýchy a předsudku, přesto mě Joe Wright znovu dokázal dočista omámit, znovu jsem celé dvě hodiny nevěděla o okolním světě. Kdo čeká nějaké velké melodrama, je na omylu. Anna Karenina se snaží vyhýbat patosu a kýči a nutno říct, že se jí to daří. A navíc toto je verze i pro ty, kteří u podobných filmů obvykle zívají, zásluhu na tom má až zběsilé tempo, které se u klasických dobových dramat často nevidí. Od první minuty se obraz nezastaví, kolem hlavních postav vše tančí, komparzisté i místnosti, kterými prochází. Celé to divadelní pojetí diváka pohltí a po chvíli mu připadá, že i on sám je na jeviště, že právě to je skutečný svět. Přechody z interiérů do exteriérů jsou vyřešeny skvěle a dávají dokonalý smysl. Není to film bez chyb a je mi jasné, že především milovníci díla Tolstého budou mít výhrady, film se nezabývá náboženstvím a zemědělstvím, které tvoří velkou část knihy, jednotlivé příběhy zde nejsou úplně propojeny, především u příběhu Kitty a Levina (sám o sobě je to příběh krásný) není prohlouben vliv osudu Anny a v rámci celého kontextu tam tak moc nezapadá. Já se však ptám. Copak by šlo tak obsáhlé dílo natočit lépe? Oceňuji, že se alespoň nějaká verze zabývá i postranními liniemi a pak je to tu ten Joeův vizuál, opět jsou zde scény, které berou dech a které bych mohla sledovat pořád a pořád (taneční scéna), k tomu úžasná kamera, hudba a znovu se potvrdilo, že Keira podává ty nejlepší výkony právě pod Wrightem. Takže opět můžu Joe Wrightovi poděkovat, ten člověk vážně točí filmy pro mě a Hannu už mu odpouštím. (06.12.2012)

Po technické stránce téměř dokonalé. Nápad s divadelními kulisami byl vytěžen na jedničku, kamera je plná nápadů a výborná hudba také některým scénám hodně pomáhá. Jinak je to však na Wrightovi poměry překvapivě chladné a v druhé půlce již znatelně utahané. A to v případě Wrightových filmů, hlavně těch s (opět výbornou) Keirou, není zvykem. I tak ale slušný nadprůměr a hlavně díky technické stránce to správné doplnění čtenářského deníku. (22.12.2012)

Myslím, že slovní spojení "dechberoucí práce s kulisami" právě dostalo nový význam. Nejkrásnější romantická nuda roku 2012. (28.11.2012)

Divadelný úvod som v pohode bral tak ako je, lenže po niekoľkých minútach toho bolo viac, ako som čakal a začal som mať zvláštny pocit, že tentoraz som šliapol poriadne vedľa a že pozerám nejaký divadelný prepis. Až neskôr, keď sa film rozbehol a začali ma zaujímať postavy a ich vzťahy, som tie sekundové prechody medzi scénami ocenil. K záveru som bol nakoniec celkom spokojný a uznávam, že ten vizuálne nablýskaný režisérov pohľad má čosi do seba. Napriek tomu dávam prednosť reálu a radšej by som Kareninu videl ako rozsiahlu ságu v štýle veľkofilmu Doktor Živago. 70%. (05.05.2013)

Práce s kulisami jedinečná, ale zbytek docela solidní vata. Neviděl jsem ani jedno předchozí zpracování Anny Kareniny a nikterak mě to nemrzí. K tomuto filmu mě přivedlo pouze jediné jméno a to Joe Wright. Samozřejmě oceňuji místy divadelní atmosféru, ale já dávám přednost z historie hlavně Barry Lyndonovi. (15.02.2013)

Škoda, že úžasně divadelní forma z počátku filmu tak záhy ustupuje... Mám k tomu jen čtyři věci: 1) největší rozkoš jde ruku v ruce s utrpením, 2) hrajem si na lásku a jsme si cizí, 3) kultura a z ní vycházející společenské normy někdy dokážou škrtit až k zalknutí a 4) třetí čtvrtina snímku se neskutečně vleče a rozutíká. Jo, a Anna se semtam (ve filmu!) chovala jako labilní kráva (což je můj niterný a snadno zavrženíhodný pocit, se kterým toho moc nenadělám). Nešlo až na dřeň. Škody, škody. (22.02.2013)

Anna Karenina je literární klasika. A její nejnovější filmová adaptace? Ta se jistě takovou klasikou nestane. Joe Wright zvolil pro tento romantický kousek zvláštní formu. Takovou divadelní, kulisovou. Pokud diváci dovedou na tento styl přistoupit, tak si pak mohou známé romantické drama užít se vším všudy. Pochválit musím rozhodně hudbu, která je velikou dominantou, stejně jako herecké výkony, z nichž bych zmínil Keiru Knightley (ač souhlasím s názory, že se na postavu Anny příliš nehodí) a Judea Law (ten svůj minimální prostor pro herecký projev využil maximálně). Postavu Vronského bych však nejraději přiřknul jinému herci.. třeba právě Judovi Law. :) Za pochvalu stojí rozhodně také kamera. Angličtina je krásný jazyk, ovšem raději bych u této klasiky poslouchal ruštinu, která by daleko více navodila atmosféru carského Ruska. Tato adaptace si ale určitě zaslouží 4*. [v kině 11.12.12; 19:30] (11.12.2012)

Anna Karenina je od Joe Wrighta po Pýše a předsudkua a Pokání opět trefou do černého. I zde se výtečně popasoval s náročnou předlohou, ale řekl bych, že zmíněným filmům se nevyrovná. A to i přesto, že nový Wrightův film je opět vizuální slastí a přehlídkou skvělého herectví. Jude Law i Kiera Knightley jsou parádní, ale nejvíce dle mého názoru září Aaron Taylor Johnson coby Vronský. Jenomže Wright se tak moc snaží dokázat jaký talentovaný umělec že to je, až ta jeho invence chvílemi připomíná exhibici a předávdění. Nápad situovat film do divadelních kulis je sice fajn, osudový tanec Anny a Vronského je taky esteticky povedený, ale chvílemi už to celé připomíná spíše videoklip, než důstojnou adaptaci novely. Chtělo by to trošku ubrat na egu. Ale opravdu jen trošku. (14.01.2013)

Literárna klasika ožila na filmovom plátne so zaujímavou formou. Divadelné kulisy, rozprávanie tancom a celkový svieži štýl, ktorý nie je zviazaný tradičnými filmárskymi mantinelami robí z tejto klasiky viac než priemerný film. (19.03.2013)

Čakal som rozhodne viac, ako od Keiry Knightley, tak od filmárov. Knihu od Tolstoja som nečítal, o to viac som bol zvedavý, ale ako som si prečítal, že na tom spolupracovali Britia, mohol som tušiť, že to nebude dobré. Ukecaná snímka, z ktorej si filmári robia srandu, nudné dialógy, výkon Keiry nestál za nič, jedine Jude Law sa mi vo filme páčil. No a vlastne aj Aaron Taylor-Johnson, na to, že mal len 21 rokov. Inak je to už od začiatku nudné a zdĺhavé. Nič moc. Priemer. (09.02.2015)

Úžasná komorní výprava, krásně vymyšlené a propracované. Jen pro vyšší hodnocení mi chybělo nějaké silnější souznění a cítění s hlavními postavami, pro mě byli trochu umělé a jejich pocity jsem nesdílel. Je to jen osobní pocit a i přesto je Joe Wright jeden z mých oblíbených režisérů. (20.12.2012)

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

nesnáším kulisy (06.06.2013)