Hořící keř

200 minut vytříbené filmařiny a nádherné výpravy pouze proto, abychom se dozvěděli, že komunisté byli/jsou manipulační a bezcitné svině? První dvě epizody fungují po scénáristické i dramaturgické stránce naprosto výtečně a příběh rozprostřený mezi mnoho charakterních postav se odvíjí stejně hladce a nenuceně jako život Brunejského sultána, avšak v poslední části je bohužel degradován na chabě gradované soudní přelíčení, které dává až moc prostoru politice a potlačuje skutečné lidské emoce, v tak hojné míře přítomné v předešlých dvou dílech. Přesto se však jedná o výjimečný počin, co do režie, hudby a hlavně herců splňující takřka světové parametry pro silné životopisné drama. Zde je cesta, kterou se musí český film vydat, a hmotná mezinárodní ocenění na sebe jistě nenechají dlouho čekat. 85% (17.05.2014)

po díle prvním: dech beroucí, emocionální, skvěle natočený.. To jsou vjemy, které ve mě tohle dílo zanechalo, po stránce filmařské je snad všechno na nejvyšší úrovni, od geniální kamery (snad se konečně dočkáme jejich zařazení na čsfd), přes herce po scénář a hudební doprovod, ruchy... To všechno vytvořilo směs emocemi tak nabitou, že pokud následující laťku udrží, zjeví se zde jedna z nejlepších minisérií vůbec. O to víc oceňují Agnieszku Holland, vzhledem k jejímu vztahu k době a událostem _____ po díle druhém: tam, kde v prvním díle byli emoce automaticky přítomny jsou zde až moc chtěné, jako by je tvůrci chtěli vymačkat z každého záběru, což souví i s tím, že každý druý záběr je odrazem zrdcala, nebo pohledem přes sklo, to nesedne tak, jak by mělo, působí to jen jako ukázka toho, kolik je na minisérii peněz a ty scény, kde se takový způsob snímání pak nevyzní tak dobře. Ani zaměření na jednu postavu moc nepomohlo, ale odchyt výborný (O= _______po díle třetím: závěrečný díl obsahuje asi nejlepší scény z celé série, a to samotný soudní proces, kde exceluje obzvláště David Novotný a jeho JUDr. Sýkora. Krom toho se zjevují i další skvěle natočené a vypjaté scény, jenže díky nim pak není konec dílu tím úplným vrcholem, bohužel, onen dovětek by totiž mohl být klidně vynechán, stejně jako některé scény z celé trilogie, dva díly by postačili.. Někde mezi 4 a 5. kameraman Martin Štrba by se měl podílet se scénáristou Štěpánem Hulíkem na nějakém komorním, soudním dramatu... (30.01.2013)

I don't know myself where do we go to find the place where we belong. Podívaná, která klouzá po zřítelnici, hlodá mysl a místy bodá tak, že zůstává podivná tupá bolest rezonující v hrudním koši. Nepředstavitelná doba v projektu, který leptá, pálí a škvaří tkáně pod povrchem a divák vše sleduje skrze odrazy výloh, rozostřených a deštěm smáčených oken a zrcadlech bez možnosti cokoliv změnit. Není to dokonalé, ale Hořící keř v našich končinách působí tak trošku jako zjevení, kterému leccos odpustím a rád. PS: Hang ve zvukové složce filmu je pak příjemným překvapením a pomyslnou třešničkou na dortu. (04.02.2013)

Moje hodnocení je silně spjato s referenčním rámcem české kinematografie, tj. hodnotím v kontextu neutěšených "českých poměrů". Estetika, silný příběh a morální apel tady působí jaksi nepatřičně vedle seriálů typu Vyprávěj... Původně jsem ani komentář neměl potřebu psát, ale vyprovokovaly mě dvě věci: 1. Hořící keř naprosto dokonale připomenul zbytečnost a trapnost Českých lvů, ve kterých o filmy jde snad až na posledním místě. 2. Dost mě zarazila recenze filmu na blistech od J. Čulíka. Ten Hořící keř označuje za "neuvěřitelně slabý film" a tvrdí, že tento "šunt", který mu činil "duševní utrpení", někteří lidé vychvalují "zjevně čistě z ideologických důvodů". Ať se na mě ten dotyčný člověk nezlobí, ale jeho recenze je naprosto krystalickou ukázkou ideologického (!) odsudku filmu. Nejprve přiznal, že film vůbec neviděl, ale už dopředu věděl, že "seriál zřejmě falešným mýtem bude, už proto, že jeho příběh napsal mladík, který v Palachově době vůbec nežil, a režisérka je Polka, tedy romantička, která kontury příběhu zjednoduší a uhladí." (to jsou panečku argumenty!). A přesně s tímto apriorním odsudkem se na "nátlak" přátel na seriál podíval a s předem daným názorem v díle účelově hledal každou drobnost, podle které by pak mohl sepsat dojmologickou, argumentačně slabou a silně ideologizovanou kritiku "pražské kavárny" (protože mám dojem, že tento film je jen a jen záminka právě k dlouhodobé kritice a zesměšnění názorových oponentů, ve které pokračuje i po Lvech výrazy jako "česká filmová kritika se zdiskreditovala" nebo "tupí ideologové" ). Tento způsob myšlení (spolu s přístupem ČT, která si teď doufám rve vlasy) by už snad konečně měl vyhynout. Jak svěže působí rozhovory se Štěpánem Hulíkem vedle těchto ideologických stařešinů, kteří zamrzli někdy v 70. letech. __ Vrátím-li se k seriálu samotnému, vedle vizuální atraktivity bych vyzdvihl i zajímavou hudbu Antonia Komasa-Lazarkiewicze a výkon Jaroslavy Pokorné v roli Palachovy matky. (23.02.2014)

Na české poměry opravdu výjimečné a nejen na ty seriálové. Pohled z "vnějšku" od Agnieszky Holland navíc celému projektu neuvěřitelně pomáhá a celá minisérie je tak plná intenzivních a emotivních momentů. Celé je to navíc brilantně zahrané a člověk ani neví, koho z obsazení vychvalovat víc, protože tady hráli všichni na 200%. Jen škoda úplného závěru, který nedokázal naplno využít potenciálu a nepřišel s žádnou emotivní tečkou a byl spíše takový prázdný. Nedořešenost okolo některých postav totiž celkem zamrzela. Jinak ale nevím, jestli u nás něco podobného ještě někdy vznikne. 80%+ (17.02.2013)