Insidious 2

Opravdu to nechápu. V zajetí démonů ukázal nejprofláklejší současný Bubuťaman, že dobrý horor natočit opravdu umí, a tak jsem naivně uvěřil, že si v další kapitole Inshitdious konečně začne pořádně vyskakovat. Nestalo se. Je to opět jen narychlo splácané, tupé, omleté a nudné Mistrovství světa ve skřípání dveřmi a sáhodlouhých procházkách v potemnělých chodbách cigánských baráků, plné pseudoastrálních sraček. Vyděsil jsem se akorát jednou, a to hned při úvodních titulcích, když jsem uviděl, že v tom má prsty i obřezaný autor Abnormálních Pasivit Orál Feli. Nedbal jsem, doufal jsem a akorát jsem se nasral, neboli jak pravíme my, klasiky vzdělaní latiníci a erudovaní filmoví kritikové "Veni, vidi, vpiči!". Tři krátké bafy moukou popatlaných, sešklebených xichtů na stoosm minut reklamy na špatně namazané panty a opravdu důkladných temných studií oprýskaných, plesnivých stěn nuzně svítící baterkou, to je na vystrašení a zabavení verbala opravdu málo. Možná, kdyby si na tom někdo pořádně zařádil nůžkami, mohla z toho být alespoň príma dvacetiminutová epizoda Příběhů ze záhrobí. (08.12.2013)

Zhlédnuto v kině. Chtělo by se až napsat "volejte sláva a tři dny se radujte!". Insidious: Chapter 2 je totiž, pokud ne lepším, tak rozhodně stejně dobrým filmem, jako byla jednička. A nejen to, ukazuje se, že Wan je, co se týče pokračování, machr. Už dlouho jsem neviděl pokračovaní HOROROVÉHO filmu, které by se nedalo nazvat zbytečné. Viděl jsem zábavná pokračování, špatná, ale tohle je dost možná první hororové pokračování, kdy tvůrce rozvíjí původní příběh do krásně zvrácených a děsivých detailů, aniž by se do toho nějak zapletl (teda, počkám, co na to poví pánové ze CinemaSins či ScreenJunkies, pokud vůbec něco) či úplně pohnojil, hodně slušně řečeno, první díl. Upřímně můžu říct, že jsem si tento film užil stejně, jako předchozí. Nemám důvod váhat s hodnocením. P. S. A přál bych vám někdy zažít Skoty v kině. Byl jsem v plném kině a pár sedaček nalevo ode mě seděl týpek s hodně silným akcentem, který pokaždé, když se něco mělo stát, řekl: "Oh, come on now!", a pak se za pár vteřin lekl. :-) (14.11.2013)

Tohle Wan posral. Nevím co to kurva mělo bejt, ale měl jsem pocit jako bych se díval na přehlídku psychedelických keců a nudy. Lekačky a pokusy o budování atmosféry tu na mě vůbec nepůsobily, všechno mi přišlo hrozně předvídatelný. S Conjuringem se Wan vytáhnul, ale tady už to začíná bejt fakt těžce ohraný. Nevím nebavilo mě to prostě přišlo mi to divný nebál jsem se, spíš jsem se nudil a místama dokonce smál což asi není ten efekt co měl film způsobit. Osobně mi nevadí, že Wan na nějakej čas na horory sere jenom ať zkusí něco novýho. Tenhle film už totiž nemá co přinést. Na Conjuring se to naprosto nechytá, tam byli občas až drastický scénky s fakt dobrou atmosférou. Tohle je prostě takový tuctový a obyčejný a dokonce ještě slabší než první díl. Konec má docela drajv a aspoň se začne něco dít, ale to nestačí. No doufám, že trilogie z toho fakt nebude.35% (14.10.2013)

Šablona, šablona, šablona. Viděl jsi jednoho Wana, viděl jsi všechny. Pár slušných momentů se ve druhých Insidious sice najde, ale vzhledem k tomu, že jsme se v polovině filmu začali bavit o reformě školství a na konci o tom, jestli pointa vychází z vidláckého pohledu na transgender lidi, to asi zase tak dobrý nebylo. (01.01.2020)

AMITYVILLE potkává PSYCHO. Totéž co jednička - řemeslně zdatně natočená hromada klišé, lekaček a Whannelových/Wanových trademarků (panenky) s vydatným rozvíjením mytologie originálu. Patrick Wilson se pěkně mrazivě usmívá a Rose Byrne sice nemá co hrát, ale permanentně vyděšený výraz jí sluší. Z žádné Wanovy duchařiny jsem si zatím na prdel nesedl, ale v rámci žánrové zábavy všechny nadprůměrně pobaví. (06.01.2014)