Dítě číslo 44

Mrazivej film, velmi velmi depresivní, kterej vás na začátku chytne, zatřese s váma a po dvou hodinách vás, emocionálně zcela vyždímané, bez skrupulí odhodí. Dobová atmosféra přenesená na jedničku, výtečná hudba patřičně podkresluje děj, a Hardy, kterej víceméně nesleze z plátna/obrazovky/monitoru přesvědčil i posledního škarohlída, že je to velkej hereckej talent (a pokud ne, tak je divák za á slepej, za bé hluchej nebo za cé prostě jenom blbej ;-). Víc netřeba psát, raději si přečtěte koment od VenDulin85, jenž to napsala naprosto trefně. Ono jako tahle, číst její komentáře se vyplatí tak jako pravidelně, páč a poněvadž za to stojej ;-) (Místní hodnocení je zase jednou fakt blbej vtip, ale tak co už). (25.07.2015)

Myslela jsem si, že vím, do čeho jdu. Omyl. Můžete vidět milión detektivek- amerických, britských, severských, ba i českých, ale.. jak se připravit na případ, kdy si nejste jisti, zda si víc přejete odhalení a dopadení sériového vraha, nebo to, aby hlavní hrdinové přežili vyšetřování na vlastní pěst v systému, kde "vražda v ráji neexistuje"... Celou dobu jsem se kroutila na sedadle jako žížala a snažila se udržet vnitřnosti na svém místě. Co mě uklidňovalo, byla nádherná přehlídka všech možných herců, ale jinak to bylo vážně surové až na kost. Fuc*ing amazing, máme tu žhavého kandidáta na topku letošního roku. _____ Po přečtení knižní předlohy- tohle je jeden z nemnoha případů, kdy mi nevadilo obrácené pořadí film > kniha, protože tvůrci provedli jen velmi málo změn a celkově je to velmi věrné. (30.05.2015)

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Na tento snímok som sa tešil najmä z dôvodov, že sa mal po dlhej dobe objaviť thriller, zameraný na vyšetrovanie sériových vrážd. Nuž, nie vždy dostaneme to, čo nám bolo "sľúbené". Namiesto toho sa tvorcovia ubrali smerom prezentovania krutosti, nespravodlivosti, tyranie, v štáte s červenou vlajkou, či neuveriteľnom zrode lásky vo vzťahu poznačenom sebaklamom, ba dokonca nenávisťou. Dá sa čiastočne zaškrípať zubami a tváriť sa, že človek prekúsne takmer čokoľvek čo mu tvorcovia naservírujú, no samotný záver, ktorý ponúka totálne tupé rozuzlenie, či typický americký sentiment, natoľko sklamal, že mi neostalo nič iné, iba nad touto hlúposťou kývnuť rukou. Sklamanie. (24.07.2015)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)