Captain America: Občanská válka

Ten film není špatný, to v žádném případě ne. Ale je dobrý? To nevím. Rozhodně jsem přesvědčený, že není zajímavý. Má v sobě několik zajímavých momentů a scén, ale to není totéž. Povětšinou jde o rutinní hláškování a ubíjející akci (Russoovi opravdu nemají nic, co by šlo nazvat "stylem"), kdy oboje se zoufale snaží nejít k hraně. Je poměrně iritující sledovat, jak se dvě skupiny dvacet minut brutálně rubají a přitom na sebe pokřikují, jak jsou furt kámoši. Chtělo to trochu víc emocí, trochu opravdového napětí a tvrdého konfliktu, kde by hrozilo, že se někomu něco vážně stane. Zvlášť když se z pomsty snaží scénář udělat vyloženě téma. Takhle žene vlastně zbytečné mlácení (nikdo nikomu doopravdy nechce ublížit a je to zdrazňováno) jen premisa a vidina boje jako takového bez následků - postavy se bijí jen proto, že se bít musí, a fyzická konfrontace je jen stopka pro děj (který film z poslední doby to jen připomíná? Jen v BvS se aspoň chvíli tvářili, že to myslí s terminací toho druhého vážně) a nejpatrnější to je ve chvíli, kdy se profackují Black Widow a Renner - tyhle dvě postavy tak, jak jsou definovány, by to nikdy neudělaly, prostě by si to vyříkaly. Ale ve scénáři se píše, že se poperou, tak se holt poperou. Dokonce i konečné střetnutí bylo tak záměrně rozmělňováno (Captain pouze brání Tonymu, aby si došlápl na Buckyho, těžiště hněvu je opět posunuto mimo ně a pořád platí, že ani jeden nechce zasadit tomu druhému konečnou ránu), že jsem se prostě nezačal zajímat. A tak je to s celým konfliktem. Megalomanie se tu tedy střetává s plytkostí, což je vůbec nejhorší kombinace. Ale napsáno to zní mnohem kritičtěji, když se to vezme kolem a kolem, je Captain poctivý film, přesněji řečeno nudný film, ve kterém je spousta dobrých scén. 70 % zaokrouhleno dolů, protože se celkového podhodnocení fakt nebojím. PS: Uvědomujeme si všichni, že aby mohl Black Panher budovat supertajné základny a financovat si svoje fetiše, musí nevyhnutelně vykořisťovat chudáky poddané ve své zemi? Jen že to bez toho nejde... :) (04.05.2016)

Hurá, v Marvelu si všimli, že jejich trikoťárny mají mega tržby tak jako tak, a proto konečně poslali do háje myšlenku, že druhému pokračování v sérii a třináctému filmu univerza musí porozumět i babka, která se do sálu zatoulala náhodou s vnoučatama a z předchozích počinů viděla možná tak Iron Mana a první Avengery, a to ještě jen proto, že v rámci důchodcovské brigády zrovna uklízela v promítací místnosti. Díky Bohu za to, protože tenhle všobjímající lidičkový přístup naprosto znemožňoval jakoukoli hlubší práci s dříve představeným a v zájmu oslovení úplně každého i jejich matky plodil jen klišovitost, banálnost a povrchnost, na což už třeba Věk Ultrona těžce dojel. Nechci si ani představovat, jak strašně nesrozumitelný a bezobsažný musí třetí Kapitán připadat někomu, kdo na předchozí filmy koukal spíš sporadicky. Ne že by se Russovi úplně vyhýbali expozici, nějaké to záchranné lano vám občas vcelku nenápadně hodí, ale kdo byla Peggy a co má být to drámo mezi Kapitánem a její neteří? Co je Sokovia? Co jsou ti lítající černoši zač a odkud se vzal ten mrňavej kecal? Co to byly ty Spider-Manovy řeči o tom, že nechce selhat, atd. atd. atd.? Měly jste dávat pozor, vy popcornem vyžraný krávy, zní nové heslo Marvelu a dodává mi trochu ztracené důvěry. Takže pokud Russovi napotřetí konečně přestanou mávat kamerou sem a tam jako epileptici na útěku a ukážou mi, co se na plátně při akčních scénách vlastně děje, půjdu snad i ještě výš. PS: do prdele s chřestem. (05.05.2016)

Marvel byl už skoro na odpis s těmi svými sterilními, stále stejnými filmy o superhrdinech. Civil War je ale trefa do černého a výrazný posun kupředu. Hraje se v rámci možností na temnou emocionální strunu, otevírají se zajímavé otázky mezinárodní bezpečnosti a zákonů, střílí se do vlastních a k tomu se divák velmi elegantním a nevtíravým způsobem seznamuje s dalšími borci do party. Je to téměř podobně zábavné jako první Avengers, jen to udělalo ten malinký půlkrok kupředu, protože přece jen během těch čtyř let jsme viděli minimálně pět velkých komiksovek, které byly stále na jedno brdo. Nechybí samozřejmě tradiční věci jako strhující akce - mimochodem ta přehlednost ze dvojky tady je a i tak to ještě boostuje, chemie hlavních hrdinů a byť je to stále stejně jednoduché a bez odboček, baví to velice, protože tolik parametrově zajímavých a různorodých postav na plátně jen tak neuvidíte. Zdaleka jedinou nejzajímavější a emocionálně skutečně plnohodnotnou postavou zůstava však pouze "Bucky" Winter Soldier. (07.05.2016)

Oproti nemastnému neslanému Age of Ultron jsem se tentokrát ani na chvíli nenudila a vyloženě se tetelila blahem, ať už při akčních či konverzačních scénách. Mezi oběma "znepřátelenými" stranami Avengerů jsem si odmítla vybírat, mám je prostě ráda všechny. Tentokrát mnohem vážnější Tony Stark mi neskutečně sedl, stejně jako nový Spider-Man, který je v podání Toma Hollanda neuvěřitelně vtipný. Neokázalý záporák Daniela Brühla už je jen sladkou třešničkou na dortu. (09.05.2016)

Tolik motivů a podzápletek, že bych se vůbec nedivil, kdyby šlo o tři filmy sestříhané do jednoho. Přesto ani taková záplava informací a zvratů není na škodu a dělá z Občanské války hutnou půltřetí hodinku. Až závratně blažený pocit mám pak z toho, že to budou právě Russo brothers, kdo se bude ochomýtat kolem Infinity War. Tady si totiž dává sraz tolik postav, že i takový Age of Ultron působí téměř komorně. Já ale příběhy Steva Rogerse miluju právě proto, že jsou... No zkrátka o Stevu Rogersovi. Povýšit účast Iron Mana na druhou hlavní postavu je perfektní nápad, protože Downey snad ještě nikdy nehrál takhle úžasně, ale třeba odbočka ke Spider-Manovi, byť dokonale funkční a lákavá, je až příliš očividným backdoor restartem na to, aby nevytrhávala z tempa. Něco takového by báječně sedělo do Avengers, teoreticky i do Iron Mana, ale tady jsem cítil drobné rozmrzení, že právě tenhle výlet bere prostor věcem důležitějším. Naštěstí zbytek nováčků (Zemo, Black Panther nebo konečně i větší role pro Sharon) i povědomých tváří v čele s dokonalým Ant-Manem padne do příběhů báječně a zapracování Wandy nebo Hawkeye do děje mi dělá obrovskou radost. Vzhledem k hodnocení se mi chce napsat, že se jedná o Capovu nejslabší sólovku, ale vzhledem k tomu, jak dobře jsem se bavil, a faktu, že to i při největší snáze sólovka prostě není, to ani není potřeba. Jen se tentokrát do žánrových mantinelů vstupuje snad až moc zeširoka. (10.05.2016)