Thor: Ragnarok

Waititi Reggae. Rude boys and girls, sociálně-imigrační podtext (není důležité místo, ale člověk) a hlavně jedna velká show, u které jako by si Taika řekl: „Hej, Marvele, co děláme v temnotách, když můžeme vyjít na světlo zábavy!“ Vždyť kdo by před pár lety řekl, že Ódinson bez svých dvou jediných citových vazeb (nářadí a kadeře) bude hýřit vtipem, až zastíní i svého nevlastního bratra? Po stopách Starlordovy party, sebeironicky, hravě a s odvahou přiměřeně devalvovat zaběhnuté dějové vzorce i vlastní mytologické podhoubí. A konečně někoho napadlo, že i Hulk by měl dát své potrhané džíny občas do prádla. Snad nebyla zrovna poblíž nenechavá ruka Kevina Spaceyho.. (13.11.2017)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)

No to byl teda úlet :D Thor: Ragnarok je zatím asi nejbláznivějším filmem z MCU. Je to jako nějaká barevná, ulítlá mega party, kde každý přijde v praštěném kostýmu, kde se podávají drinky všech barev a účinků a tečou všemi proudy, a o níž by se Vám mohlo leda tak zdát:) Když jsem v kině viděla trailer na Ragnarok, nemyslela jsem si, že pecka od Zeppelinů, Immigrant Song, která v něm zazněla, bude přenesena i do samotného filmu. Vrcholná bitva za doprovodu této písničky je epická, stylová a cool as f*ck. Co se týká Marvelovských filmů, dávám přednost vážnější notě, s přímým, ale umírněným humorem. Toto pokračování Thora mi přišlo místy až příliš přeplácané a uvalené, zbytečně až křečovitě komediální. Což je trochu škoda, protože jakmile došlo na nějaké vážnější scény, dokázaly být důležité a zásadní, jak to Marvel umí. Zejména mezi Thorem a Lokim. Ragnarok beru jako bláznivý barevný trip před tím, než se MCU začne hroutit a rozpadat a ty nejlepší postavy, jaké kdy kdo vymyslel a ztvárnil, budou čekat tragické osudy. Thor přišel o kladivo, o oko a nakonec i o vlasy, které mu mimochodem ostříhal Stan Lee. Kdo by to byl řekl, že jednou bude pravidelné Stanovo cameo tak zásadní:) Hemswortha zde v jedné scéně uvidíme half naked, takže muži i ženy mohou jen tiše obdivovat a vzdychat:) After credits scene dává tušit, že už se to blíží... Bůh ochraňuj všechny postavy MCU. (03.03.2018)

Celovečerní epizoda nablblého tuctového sitcomu za bezmála čtyři miliardy korun, na které je zdaleka nejzajímavější záměrná guilty pleasure stylizace à la přebaly osmdesátkových metalových alb a synťákový soundtrack. Naštěstí jsou si všichni zúčastnění (a že jich tu je pěkná řádka) vědomi "k čemu se upsali" a tak si zdejší na sílu tlačený hahafest (stavěný na tom, že jde v podstatě o parodii na "thorovky" akorát s Thorem) aspoň náležitě užívají skrze echt přestřelené výkony, které to jako jediné drží nad vodou. (25.10.2017)

Hromovládce má v mém diváckém srdci svoje pevné místo a jeho první dobrodružství pro mě zůstává jedním z nejlepších zážitků nejen v rámci jednoho vesmíru, ale i v komiksových adaptacích obecně. A zatímco kritická obec má se všemi díly problém, pro mě zůstává Thorova trilogie kvalitativně nejvyrovnanější sérií MCU. Ať už se jí totiž chopil kdokoli a ať už se žánrově rozkračovala od romantiky přes drama až po fantasy, vždycky jsem nad ní žasl. A žasnu i napotřetí, protože nálada opouští dosud vedoucí love story, nebojí se odstraňovat známé postavy a přesto královsky kráčí k nejvyššímu hodnocení. Dýchají z ní totiž veškeré ingredience fantasy žánru, přidává se k nim jednoznačně nejlepší akce v sérii, neuplyne pár minut, abych se nezačal smát a Hemsworth s Hiddlestonem pro svoje charaktery očividně dýchají. Něco mi říká, že je Ragnarok pro klasického Thora koncem, ale o to radši jsem, že se příběh uzavírá takhle triumfálně. (26.10.2017)