Mansfieldské sídlo

Fanny je charakterově asi nejslabší hrdinka Jane Austenové (přestože Austenová sama ji údajně měla nejraději - kdo ví proč), tady ji krapet vybrousili, takže se z toho příběhu možná víc vytlouct nedá. Ale rasový problém je do scénáře narvaný jako propaganda pro základní školy a herecké výkony některých v čele s J. L. Millerem v závěrečné milostné pidiscéně vám způsobí nauseu. Harold Pinter je velmi působivý záporák, o to divněji působí, když se najednou polepší. Kulhavé zpracování jednoho z horších románů J.A. (29.03.2008)

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)

"It could have turned out differently, I suppose. But it didn't." Vcelku příjemný film, který zcela splnil svůj účel – tj. dokázal mne odreagovat, trochu pobavit a párkrát dokonce i dojmout. Potěšilo i pár pěkných záběrů anglických venkovských sídel a domů, bílých útesů doverských a krajiny celkově. Knihu jsem nečetl, ale musím souhlasit s uživateli, kteří říkají, že to má mnohé ne úplně povedené úpravy (zvláště v chování postav), které úplně neříkají "It's 1806 for Heaven's sake!" (citát z filmu). Kostýmy slušné, herecky a vypravěčsky (podivné přeskakování z jednoho stylu vyprávění do druhého) bohužel opravdu průměr – i když třeba Hugh Bonneville byl opravdu zábavná postavička. Pozoruhodný je také velký počet zpomalených záběrů, které jsou někdy až moc dlouhé. (20.06.2020)

Mansfield Park vyzerá presne tak, ako si predstavujem adaptáciu Jane Austen a z tohto hľadiska nemám čo vyčítať. Frances O´Connor je v hlavnej úlohe dokonale kúzelná a všetci sú vhodne obsadení. Len je škoda, že James Purefoy dostane tak málo priestoru. Réžia určite nie je statická a nevýrazná, postavy občas prehovoria na kameru, čakajú nás vtipne nakrútené mŕtvolky a skrátka kto má rád atmosféru všetkých lepších Austenovských adaptácií, dostane presne to, čo očakáva. Jane Austen asi písala viac o svete, aký by ho chcela mať, než o realite, ale to treba brať ako súčasť hry a okrem Mansfieldu sa pozrieme aj do menej bohatých zákutí dobového Anglicka. (25.06.2020)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)