Četníci z Luhačovic

Je velká škoda, že na to mnoho diváků zanevřelo dříve, než se seriál pořádně rozjel a "dospěl". Chce to překousnout první tři nudnější díly a pak už kvalita stoupá rapidně nahoru. Zejména díly Staré dluhy, Bestie a Udavač neměly chybu. Dokonce se mi to začíná líbit o něco více, než Četnické humoresky. (18.03.2017)

Jo, Luhačovice mají celkem čtyři četníky (!), holku se syflem neumí chytit ani jeden. Tito čtyři četníci nemají nijak rozdělenou práci, ani funkce, dělají všechno tak nějak, jak jim to přijde pod ruku a ten největší blbec z nich jim šéfuje. Opravdu kouzelné. Jediní obstojní herci v obsazení jsou Ondřej Malý a Pavla Tomicová, asi mají finanční potíže a proto přijali role v takovém braku, docela se ještě snaží Pavel Zedníček, zbytek moc hereckého talentu nepobral, o charisma se už nebavím vůbec. Je to naivní, je to pitomé (např. velitel pátrací stanice se diví, proč by někdo chtěl vraždit; po První světové válce nemá zkušenost se zbraněmi ohledně střelného prachu apod.) a především je to nudné. Koneckonců, co čekat od režiséra nevkusné telenovely První republika? Tohle je o malý kousek lepší, ale pořád to na víc, než jednu hvězdičku nemá. (07.01.2017)

Zaprvé přirozeně jiskřivé „hecování“ v charakterově bohatém tandemu Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, jenž se stal zásadním motorem celé série; naproti tomu luhačovická parta vede spíše vatovou figurkářskou konverzaci. Zadruhé filmový způsob vyprávění, který si Antonín Moskalyk určil i hlídal a jenž se v ilustrativní novince nahrazuje povšechně televizním rukopisem, volně zaměnitelným třeba s Doktorem Martinem. A zatřetí humor, což neznamená občasné snaživé „hlášky“, nýbrž celistvou autorskou stylizaci jemné nadsázky, která dává dávným kulisám zločinu osobitou vůni, barvu, jazyk a názor již od dob Hříšných lidí města pražského. (08.12.2020)

Hodnotící kompromis.Na druhý díl seriálu jsem se díval ze zvědavosti, jak se jim "dílo podařilo". I když se v tomto díle řeší vražda, v některých momentech jsem přemýšlel jestli se na seriál dívat jako na detektivku, nebo na relaxační komedii. Nakonec asi obojí. Báječně jsem si odpočinul, a z tohoto pohledu bych snad dal i víc než ty dvě hvězdičky. Na straně druhé, odvahu prohlásit tohle za detektivku by bylo hodně odvážné. Herecké výkony mnohdy na úrovni lepších amatérů, snad s výjimkou Hájka a Donutila ml. U Zedníčka se podařilo jeho "češtinu" akcentovat až příliš, mnohdy téměř k nesrozumitelnosti,v předváděné fyzické kondici by zřejmě pro prvorepublikové četnictvo byl fakticky nepřijatelný.Paní soudcová Cmíralová je posazena do role potrhlé ženštiny. Ale tohle nejsou snad ani chyby herecké, ale spíše režijní - působilo to na mne dojmem, že do této polohy byly jejich role směřovány. I když nepříliš velká, přesto mile na mne působila role cikána, ve které jsem vnímal jeho prohnanost i "hrané herectví". Takže dojem spíše rozpačitý. A co nejvíc utkví v paměti? Asi "KAM NA ŠUTRY". Po příběhu Staré dluhy jsem zvýšil hodnocení ze tří hvězd na čtyři. Jen se bojím že odchod Vlacha může znamenat, že za čas se vrátím k původnímu hodnocení. (13.01.2017)

Četníci z Luhačovic jsou jedním z ukázkových příkladů, proč se vracím k filmům a seriálům, které jsem při prvním zhlédnutí ohodnotila odpadem. Když seriál poprvé začala vysílat Česká televize, která seriál propagovala jako volné pokračování Četnických humoresek, nebyla jsem schopná ani ochotná seriál vnímat jako něco jiného než trapnou parodii. Když ale emoce časem opadly, ve finále se z Četníků z Luhačovic vyklubal docela slušný seriál. Je velká škoda, že jeho kvality tak extrémně kolísaly s každou epizodou, protože třeba Tabačka, Evička nebo Bestie, popřípadě dějová linka s rodinou Podhájských si přece jenom srovnání s Četnickými humoreskami zaslouží. Většinou se ale bohužel Četníci z Luhačovic snažili o komediální nádech, díky čemuž si ale paradoxně vysloužili nálepku již zmíněné hodně špatné parodie. Také mi vadilo, že ve většině epizod byly kriminální případy posunuty na druhou kolej na úkor řešení osobních životů všech četníků, což bohužel tříštilo atmosféru ještě více. Na druhou stranu ale soukromá dějová linka postavy Martina Donutila mě alespoň bavila a její uzavření pro mě nakonec přece jen emotivní bylo. Každopádně jsem ale ráda, že druhá řada nikdy nevznikla a doufám, že ani nevznikne. Kdyby se tvůrci pustili jenom cestou čistého a seriózního dramatu, tak bych možná názor změnila, ale to by asi bohužel nemělo takovou sledovanost. (15.04.2024)