Četníci z Luhačovic

Nemohu nesrovnat Četníky z Luhačovic, na které jsem se velmi těšil, protože tuto dobu mám i přes její nesporné zápory hrozně rád, a Četnické humoresky. U prvně jmenovaného seriálu šlo především o zobrazení stavu doby. Mluví se o počátcích Československa, problémech krátce po vzniku, ale též o přímých důsledcích první světové války. Humoresky naproti tomu zobrazovali více život obyčejných lidí, chudobu, problémy. A neopomněli na humor. Ten zde prakticky úplně chybí. Případy pak pokrývají více lidi z vyššího vrstev. Proč se na začátku střídají velitelé jak na běžícím páse těžko říct. Zřejmě tvůrci měli obavy o to, zda vedle kriminálních případů budou mít Četníci vůbec čím zaujmout. A strach to byl pádný. Charaktery jednotlivých četníků totiž jsou sice rozličné, ale jen málokomu skutečně přirostou k srdci. Zvláště, když jeden homosexuál nejprve jednoho mladého četníka svede a pak najednou dělá, že nic. S morálkou četnictva se neslučuje ani jeden z velitelů, který něco po mladících chce, ale zároveň sám koná jinak. Nakonec ale i na něj dopadne ruka spravedlnosti a hne se v něm svědomí. Je těžké se s četníky ztotožnit nebo si je nechal vlézt pod kůži. Četníci se ani nesnaží o sblížení nebo o otevření se nám divákům. Jedná se o filmový způsob seriálu a lze říct, že přes množství rádoby zábavných postav (Dana Batulková, Vica Kerekes, ale v závěru třeba i Radim Novák a Jiří Maryško - proč nedostali více prostoru, když jako jediní zastupovali humor, škoda, že až na konci a ne v celém seriálu) je seriál více výpovědí doby, která ale místy pude působit chladně a jen těžko si získá více diváků, kteří se budou k seriálu vracet opakovaně a rádi, aby jim seriál pomohl odlehčit a uvolnit se a který by častěji působil odlehčeně a pozitivně než opačně. V tom je hlavní rozdíl mezi Četníci z Luhačovic a Četnické humoresky. (12.07.2021)

Víte, proč je hovno hnědé? Je to kvůli žluči. Ta je sice tmavě žlutá až žlutozelená, ale obsahuje bilirubin, což je takový ‚odpad', který vzniká ze starých, pro tělo jich nepoužitelných červených krvinek. Ve střevě ho rozkládají bakterie na dvě části – jedna bezbarvá se vstřebá do krve a vyloučí se močí, druhá se oxiduje na různě barevné sloučeniny, nejčastěji právě v odstínu hnědé, a odchází ven z těla s výkaly. A pointa? Žádná, snad jen, že mi povídání o hovně přijde zábavnější, než Četníci z Luhačovic, ve kterých se Donutil s Jaškówem tváří tak, jako že je hraní hodně bolí a není se co divit, když jsou tak blbí, že je musí na banální stopu přivézt matka jednoho z nich. A komentovat Zedníčkův pseudo-akcent nebudu, to by bylo jako babrání se v hovnech. (28.01.2017)

Nějaké nedostatky se samozřejmě našly, ale tohle je jedno z děl, kde mi nevadí, protože to pozitivní jednoznačně převažuje, tak proč nepřimhouřit oko. Seriál - hlavně ústřední postavy a celková atmosféra včetně vizuálu - mi bude chybět, určitě by stálo za úvahu nějaké pokračování. Nepochybuju o tom, že by se dalo napsat a natočit tak, aby to nebyla jen nastavovaná kaše. (25.03.2017)

S tímhle seriálem je to jako na houpačce. První tři díly nic moc, další tři pokračování byla téměř dokonalá a od poloviny zase jen průměr. Samozřejmě, je to tak trochu i komedie, tak se musíme smát, což se i daří, ale například díly čtyři až šest v čele se strážmistrem Vlachem (Karlem Dobrým) byly snad kombinací všeho. Škoda, že si celý seriál neudržel úroveň příběhů: Tabačka, Evička a Staré dluhy. Ale dost kritiky. Je dobře, že seriál vznikl. To bychom zase nepoznali docela povedenou četnickou stanici s mnoha zajímavými lidmi kolem. (27.02.2017)

Ač jsem byla z první epizody upřímně zděšená, nakonec se z "Četníků" vyklubala ucházející podívaná na páteční večer. Na počátku nevýrazní mladí četníci se postupem času vypracovali na sympatické vyšetřovatele, jejichž osud nám divákům snad nebyl úplně lhostejný. Jako hlavní pozitiva seriálu každopádně považuji výpravu a epizody s Karlem Dobrým jako nejlepším velitelem. (24.03.2017)