Válečné hry

Ten nápad mi přijde dost zajímavý a stěžejní myšlenku ten film má taky dobrou a naprosto dostačující, jenže horší je to se zpracováním. To je totiž ne zrovna záživné, průměrné a má příliš mnoho naivních zvratů. Navíc i ta přehnaná délka tomu značně škodí. I tak se mi na to ale nedívalo špatně, jen úplně nemám důvod si to někdy zopakovat a až na pár scén si z toho víc časem asi ani nevybavím... No prostě taková ta průměrná sci-fi, která neurazí, ale ani nenadchne. 3* (25.09.2022)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

Dost atmosférický thriller, který musel byt v době vzniku vyloženě mrazivý. Studená válka v plném proudu, strach z jaderných raket a důstojníci sedící za stolky nad tlačítky, jejichž stisknutí mohlo znamenat konec světa. Do toho první nedokonalé prototypy počítačů, kterým vlastně pořádně nikdo nerozuměl a přesto se na ně spoléhalo více, než bylo zdrávo (a zrovna tahle myšlenka je navíc dost nadčasová). WarGames je z dnešního pohledu uvěřitelný především v kontextu k tehdejší technologii, jinak je samozřejmě dost naivní (a to i pokud pominu mladého teenagera počínajícího si jako MacGyver). Samotný film je napínavý, dobře ozvučený a nechybí ani trocha romantiky (na mlaďoučkou Ally Sheedy radost pohledět). Navíc je to jeden z mála filmů, kde hackování nepůsobí úplně stupidně. (20.10.2016)

Také príjemné nostalgické spomínanie na časy, keď svet pred jadrovou vojnou zachraňovali ešte tínedžeri s vyslúžilými vedcami. A odpálenie jadrových hlavíc bolo na dva kľúčiky a malé žlté tlačidlo. Vzhľadom na rok vzniku a dobrý záver mi vôbec nevadila značná dávka naivity, ktorú tam tvorcovia pôvodne asi nechceli mať, ale rokmi to tak vypálilo. A ešte mi napadol Kubrickov geniálny Strangelove, takže s filmom veľká spokojnosť. –––– V řídícím centru si myslí, že jadernou válku lze vyhrát. ... Vyhynutí je součástí přirozeného řádu. ... Budeme ušetřeni hrůzy přežití.–––– Je to jenom stroj. Nejednejte jako on. (07.08.2018)

Rezisera Johna Badhama som mal rad, hlavne vdaka filmom, ktore tocil v 80-tych rokoch (Cislo 5 zije, Lietajuce oko alebo Policejni dohled). Aj tento film patri ku 80-tym rokom, ale kedze som ho videl len prednedavnom, tazko povedat, ako by som ho vnimal pred 20-timi rokmi, ale urcite pozitivne. Scenar bol celkom zaujimavy, len by som privital trosku viac napätia. V hlavnej ulohe si tu zahral mlady Matthew Broderick v jeho prvej filmovej ulohe po seriali Faerie Tale Theatre. Skoda len, ze so sympatickou Ally Sheedy, ktoru som spoznal vo filme Cislo 5 zije to slo s filmovou karierou dolu vodou a aj preto som bol prekvapeny, ked som ju vsimol v malickej ulohe za informacnym pultom na letisku v komedii Sam doma 2: Strateny v New Yorku, kde informovala Kevina, ze pristal v New Yorku...... 04.05.2008 (01.05.2008)