Já, Mattoni

Životní osudy tohoto muže mě příliš nezajímají, vlastně ho ani neznám. Ze zvědavosti jsem dala tomuto seriálu šanci, protože ho částečně natáčeli i v našem městě a zahradách. Zatím nevybočil z průměru a to ani herecky, ani příběhem. Historickou věrohodnost nemohu posoudit. Tvůrci se zřejmě inspirovali úspěšným britským seriálem Pan Selfridge. Kladně lze hodnotit výpravu a dobové kostýmy, slabší jsou herecké výkony. Ve Sňatcích z rozumu herci osudy svých postav prožívali, v tomto seriálu je jenom hrají a to je rozdíl. Přece je to ale o něco lepší než různé Ordinace ,Ulice a Přístavy. (20.09.2016)

Přes nevyváženost jednotlivých dílů (hlavně v první třetině seriálu) i lehkou rozháranost a jistou nesoudržnost celku, dávám čtyři hvězdy, protože jsem byl vlastně spokojen a dere mi nervy, jak zde většina z vás kosí českou tvorbu. Nic vám není dobré. A na just to ještě změním a dám plný počet. Historické skutečnosti a souvislosti mě v tomto případě "nezajímají", protože nejde o dokument, ale o romantické drama. Obsazením, vizualitou i hudebním doprovodem mi seriál vyhovoval, tak není co řešit. (20.11.2016)

Solidní seriál, ačkoli i dneska se točí lepší. Reklamy slibovaly něco, co nemá v dnešní době konkurenci, ale nakonec to byli jen prodavači vody. Některé díly byly povedené, ale jako celek to vyznělo spíše do ztracena. Nikde sice nenastal vyložený průšvih, ale nikde se scénář nevyšvihl nad úroveň průměrnosti tak, aby divák zalapal po dechu. Jediné plus bylo angažmá dvou pokolení Švehlíků, ale když není co hrát, tak i tento majstštyk zcela zapadl. Promarněná šance, zdroje a předpoklady natočit velké dílo byly. (19.11.2016)

Nejdražší seriál v české historii a takový blábol. Vůbec se nemůže měřit s takovým Kamenným řádem nebo se Sňatky z rozumu. Jakákoli "socialistická" myšlenka je zde zcela potlačena. Například nějakou konfrontaci s krajním individualismem hlavního antihrdiny, chvílemi by se mohlo zdát, že to je příklad hodný následování. Seriál se zmůže akorát nato, že vypráví o tom, kterak chytrý hoch ke majetku a postavení přišel, kochání se vlastními úspěchy a výčet Mattoniho milenek, prohánění sukní a hledání "jeho" vody. (15.10.2020)

I když první díly vypadaly velice slibně, postupně úrověň upadala. Na vině byl scénář, který se příliš soustředil na jedinou postavu a nedokázal příběh propojit do více rovin. Přirovnání s Panstvím Dowton není na místě, tam šlo o rozsáhlý příběh celé rodiny a lidí, kteří je obklopovali, bylo tam spousta postav, které ze seriálu nezmizely. Pokud se někdo vytratil, na jeho místo přišel někdo jiný. Vzhledem k ústřední postavě se spíše nabízí srovnání s Panem Selfridgem, kde šlo rovněž o postavu podnikatele, ale zde byl scénář pojat mnohem barvitěji. Netuším, co tvůrce vedlo k bazírování na hlavní postavě a ošizení dalších dějových linek. Některé postavy se z děje vytrácí (služebná, paní lékarníková), jiné se vrací s velkým časovým odstupem (Rohlinek) a nemají vlastní příběh. Některé díly jsou pojaty jako osamělé epizody (Císařovna, Cesta do Londýna) aniž by měli větší dopad na další děj. Mattoni tak nenabízí pestrou kostýmní podívanou se zajímavým artefakty a životními osudy, ale zaměřují se na jednoho sebestředného podnikatele, který dosáhl úspěchu díky tomu, že prolezl kdejakou ženskou ložnici a věděl na které dveře má zaklepat. V osobním životě se také příliš nevyznamenal. David Švehlík dokázal na sebe strhnout pozornost, dosazení Jáchyma Novotného coby mladého Mattoniho byl vyložený přehmat, postrádal charisma hlavního hrdiny. Bohužel bych mu nevěřila ani nejlepšího oplatkáře ... Dobrý tah bylo obsazení Tatiany Vilhelmové a Tatjany Medvecké, oba dámy skvěle předvedly charakter madam Mattoni. Myslím si, že právě její figura mohla dostat větší prostor, protože u ní jsme mohli sledovat výrazný charakterový posun. Žel ani tato šance nebyla využita. Dalším nevyužitým potenciálem byly Mattoniho děti, které příběhem propluly spíš jako dekorace, aby každému z nich byl v dospělosti věnovaný jeden díl. Přála bych naší kinematografii další vynikající scénaristy, kterými byli v minulosti Jan Procházka, Vojtěch Jasný, Jan Otčenášek a Oldřich Daněk. Pak se snad dočkáme kvalitních historických filmů, za které se nebudeme muset ani v zahraničí stydět. (19.11.2016)