Odpočívej v pokoji

Vynikající dílo z pera Alana Balla, scenáristy Americké krásy. Nekonvenční seriál z prostředí jednoho soukromého pohřebního ústavu je plný brilantního černého humoru. Jeho příběhy jsou dokonale propracované, stejně jako charakterizace bizarních postav. Mimochodem, závěrečný díl páté série je neskutečná citová ždímačka, nutno ale říct, že velmi povedená. (17.01.2003)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)

Doteďka lituju, že jsem nastoupil až na druhou sérii :( Nicméně seriál je to z řady výjimečných. Zvláště se mi líbí namíchání různých témat, které (alespoň v té době) ostatní seriály příliš neřešily. Tím seriál nabírá na skutečnosti, ne jako ty tuctové seriály telenovelovité jakosti. Co dodat, HBO prostě umí. Daleko také lépe než jejich zásoba adaptací starších historických období. Svěží vítr v záplavě dramedy seriálů, který ani po těch letech zatím nic nenahradilo. (03.06.2005)

Vynikající seriál plný černého humoru, který si mne každým dalším dílem získal víc a víc. Sledování posledního dílu páté série je tak silný zážitek, že při závěrečných několika minutách jsem začal brečet a brečel jsem ještě deset minut po konci. Můj dosavadní favorit "Dexter" tak ztrácí své první místo v mém osobním žebříčku nej seriálů a nahrazuje ho tento skvost. Jasně, vidět všechny díly zabere spoustu času, ale přesto to doporučuju všem! (14.03.2008)

Nádherně depresivní, psychologický seriál. Každá postava má svůj propracovaný charakter a působí neskutečně životně. Žádná akce, jen "běžné" starosti rodiny vlastnící pohřební ústav. Sice toho časem už začalo být trošku moc, ale první dve tri série patří k tomu nejlepšímu, co vůbec lze v TV najít. Perfektní scénáře, perfektní herci, perfektní režie. Celkově... perfektní! (27.06.2008)