Divoká srdce

Československý film obsahující dva příběhy věnované dvěma historickým osobnostem, a sice ruskému básníkovi a prozaikovi A. S. Puškinovi (1799-1837) a italskému spisovateli a dobrodruhovi G. Casanovovi (1725-1798). Společné téma obou příběhů byly kruté střelné souboje těchto osob s jejich protivníky resp. vyzyvateli. První příběh se jmenoval Dlužný výstřel a popisoval konec životní cesty slavného ruského básníka. Druhý příběh nesl jméno Divoký páv a celkem nesourodě a neuspořádaně vyprávěl o životě italského dobrodruha, který svůj život zakončil jako knihovník na hradě Duchcově. Možná proto, že snímek J. Soukupa se zabývá především oněmi duely, ani jeden z nabídnutých příběhů mě nezaujal, přičemž ten Casanovův byl vyloženě slabý. Vynechám tedy v tomto případě zbytečný popis děje a pokusím se aspoň vyjmenovat herce, kteří v tomto nepovedeném filmu účinkovali. Ústřední postavy ztvárnili M. Vašut a B. Rösner, přičemž pouze B. Rösner vyšel ze svého duelu vítězně. Ve vedlejších rolích se první povídce objevil L. Vaculík, J. Bartoška, K. Greif, M. Kuklová, Z. Adamovská či K. Augusta. V druhé, ještě méně zdařilé části vystupoval budoucí moderátor J. Vávra, zpěvačka na začátku kariéry L. Bílá, A. Procházka jako nikdo menší než W. A. Mozart či Z. Kocúriková. Tento nezábavný a nudný experiment považuji z jeden z nejhorších počinů kontroverzního režiséra rozporuplných komedií. (05.02.2021)

Jaroslav Soukup se pokusil o historické drama 19. století ve dvou různých povídkách ( vysoubojený rozervanec Puškin a ženami zneužitý Casanova ) spojených v jeden film. Obsazení je tedy hodně bohaté ( dokonce se mihne i Lucie Bílá nebo Mariana Slováková z Discopříběhu ) atmosféra dobrá, kostýmy a lokace fajn, kamera solidní a stejně je výsledkem jen jakýsi pokus, který mi byl sympatický, ale jako filmový zážitek dneska slabý. (03.01.2020)

Obsahem prázdné, ale díky formě, dialogům, hercům a poselství mě příběhy soubojů neskutečně bavily. Soukupovi se povedlo usměrnit i Marka Vašuta a jakkoliv nevěrohodně může na první pohled vyznít jeho role Puškina, brzy jsem zjistil, že to bylo mnohem lepší než jsem čekal. Smrti nedbalý Vaculík proti zádumčivému Bartoškovi je z toho nejzajímavější duel a hezky ukazuje, jak se přístup duelanta změní v okamžiku, kdy získá důvod proč žít. Souboj Puškina se odehrává právě ve stínu jeho díla, což je velmi hezký odkaz na to, jak dílo Puškina přetrvává dlouho po jeho smrti. Příběh Casanovy s Borisem Rösnerem se na konci stane nečekaně brutálním a kritickým k době, kdy dané slovo mělo větší váhu než zdraví a život. (02.02.2021)

Poněkud únavný kostýmní film o dvou slavných soubojích. Druhá povídka má aspoň neortodoxní obsazení. Uznejte, že obsadit Casanovu Borisem Rösnerem by hned tak někoho nenapadlo. Mozarta hraje komik Antonín Procházka (v osmdesátých letech už ho hrál v úspěšné inscenaci Schafferova Amadea v plzeňském divadle) a to nejlepší nakonec: jak o zlatou tělku hraje Jan Vávra, pozdější šéf ČNTS. Křečovitý jako vždy. 40% (01.02.2006)

,,GÉNIOVIA SÚ SMRTEĽNÍ IBA ZA ŽIVA. LEN HLUPÁKOV ZABÍJA SMRŤ." __ Divoké srdcia vstúpili do môjho povedomia viac-menej náhodou pred mnohými rokmi, kedy ich raz vo svojom programe uvádzala TV Nova (dodnes sa mi vybavujú scény obsiahnuté v TV upútavke), avšak ich sledovanie ma nakoniec minulo a odvtedy som na nich viac nenarazil. Snáď aj slabá propagácia má vplyv na pomernú neznámosť Soukupovho diela. Úplnou katastrofou podľa tunajšieho hodnotenia alebo názorov užívateľov však tento film aspoň z môjho pohľadu nie je. Pravdou je, že má zvláštnu strihovú skladbu a viaže na seba množstvo balastu bez ktorého by rozprávanie o dvoch súbojoch vystačilo aj na slabú polhodinku. Boris Rösner má istý tajuplný šarm a charizmu, nevidím preto dôvod prečo ho ,,neortodoxne" neobsadiť do úlohy milovníka Casanovu. Podobná asociácia ma napadá v prípade Johna Malkovicha ako Valmonta. (230. hodnotenie, 10. komentár k filmu, P. S. _ moje hodnotenie č. 2000) (31.12.2013)