La Passion de Jeanne d'Arc
Utrpenie panny Orleánskej
The Passion of Joan of Arc
The Passion of Joan of Arc
The Passion of Joan of Arc
Režie:
Carl Theodor DreyerScénář:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrají:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (více)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(více)Recenze (127)
Nezapomenutelný zážitek, perfektní kamera, skvělá hudba (samotná hudba bez obrazu by obstála), mimika herců bez chyby, skvěle podkresluje atmosféru. V každé scéně je určitá vnitřní síla. ()
Hezký film o soudním procesu s Johankou z Arku, který poprvé v historii využívá detailních záběrů tváře a umožňuje hercům hrát mimikou. ()
Podivně hrající hlavní představitelka a zejména dosti strnulý děj kazí jinak docela slušně udělaný film. Příběh si musí vypomáhat vstupy méně podstatných postav, aby udržel jakžtakž pozornost diváka, přesto jsem během projekce málem usnul. Závěr mi pak nepřišel moc vygradovaný, ale spíše jako konec, ke kterému to muselo dospět a když už to tam dospělo, tak v tom diváka hezky chvilku necháme. Hodně nudný závěr. *** Ve zkratce: Panna orleánská miluje Boha a v místě rodiště jí říkají Johanko... ()
Neuvěřitelný film! Čistějších 100% snad ani nemůže být. Jeden z nejsilnějších filmových zážitků mého života. ()
Nejlepší němý film, jaký jsem kdy viděl a rozhodně skvělé drama. Každý pohled Marii Falconetti opravdu bolí. Viděno se soundtrackem Voices of Light. ()
Utrpení Panny orleánské je neobyčejně silný film. Popisuje nezměrnou oběť hlavní hrdinky - mučednice, její nezlomnou víru, odvahu a odhodlání. Johanka, pronásledována jako štvaná zvěř záludnými otázkami prohnaných teologů, nachází často prosté odpovědi, ve kterých se jako v zrcadle odráží její víra, hlubší, prostší než u mnichů, prelátů a mistrů teologie, kteří se ji ptají. Ti opustili Boha a své přesvědčení, zradili vlast, kolaborovali s Angličany. o jejich povaze vypovídají dlouhé záběry na jejich tváře, které jakoby vypadly z obrazů Hieronyma Bosche. Rozhněvaný výraz v tučné tváři poživačného mnicha, nebo chladná nenávist temných očí, zasazených do lety vysušené tváře starce, to jsou obrazy, které se Vám vryjí do paměti. Naprostá špička mezi němými filmy - kamera, režie, herecké výkony i hudba Richarda Einhorna dotvářejí neobyčejně silný umělecký zážitek. ()
Z dnešního hlediska prostě takovýto film v dnešní konkurenci nemůže obstát. I přes peripetie, které jej postihly do té doby, než se dostal na mou obrazovku. I když hudba dělá co může, dojde k tomu, co mě postihne snad u každého němého filmu kromě grotesek. Začnu se nudit. Možná je chyba ve mě, protože o Johance z Arku vím jen to, že vedla nějaké boje a že byla upálena. Taky je to možná tím, že mám na církev svůj názor a takovéto minulé i aktuální události mě v něm jen utvrzují. Nešokují. Možná, že v roce 1928 toto bylo maximum, na které tehdejší film měl, ale dnes je již rok 2011 a bylo by smutné, kdyby nebyl tento snímek již dávno překonán. ()
Více jak půl století ztracené duchovní drama postavené na síle výrazu lidské tváře a (v mém případě) doplněna hudebním podkreslení Einhornových Hlasů světla, kde tyto dvě esence vytváří pod kůži se vrývající atmosféru. Viděna 82 minutová verze, doplněná prologem a epilogem. ()
Príliš otitulkovaný film a prílišné zameranie na Falconettinu tvár. Boj svetského a duchovného čítate len z tvárí protagonistov a pravdupovediac nenasýtil som sa. UPDATE v 1/2020: Po ďalšej projekcii dvíham hodnotenie o jednu *, lebo ma presvedčilo filmové umenie v snímku, výkon Falconetti, kontrasty uhladenosti Johanky a škaredosti či zvráskavenosti inkvizítorov. S tým spojené, že telesné známky predurčujú aj pohľad do duše. Odblesky svetla v očiach Johanky sú krásna metafora na Božie svetlo v nej samotnej. Na plné hodnotenie nezdvíham, lebo záver je už fakt úmorný a malo to celé skončiť popravou, nie ešte bojom medzi rozvášneným ľudom fandiacim Johanke a vojakmi brániacimi cirkevných hodnostárov. ()
10 000 liber neznamená v životě mnoho, tedy pokud se nebavíme o Janě z Arcu. Ta byla totiž prodána Angličanům právě za tuto sumu a v roce 1430 převezena do Rouenu, kde byla pod vedením biskupa Pierra Cauchona lámána tělesně i duševně. Toto lámání, nikoliv první ani poslední týrání nevinného člověka v historii, dovedlo Bohem vyvolenou hrdinku k odvolání. Jaké lámání muselo být, to si nechci ani představovat. A tehdy, po vynucené lži, se ukázaly skutečné kvality mladé dívky. Prozření jí muselo určitě velice bolet, ale zároveň ji muselo přivést k myšlence, že pochybení nemusí nutně znamenat zradu, pokud je jen způsobem pro získání nových větších sil. A právě Janino pochybení v podobě vynucené lži jí dodalo novou energii, která ji už neopustila. A Jana, jíž stará česká tradice ráda říká Johanka, vzplanula silou tak ohromnou, že naprostá většina hrdinů před ní musí zblednout. A to vše jen proto, že Jana, hrdinka nikoliv pouze francouzská, byla vyvolena samým Bohem. A všem dalším generacím dala úžasný příklad duševní síly a odhodlání. Politické revoluce vždycky vedou ke zlu, to žel Bohu pochopila velmi brzy i mladičká Jana, ale příklad, který nám tato dívka z lidu dává a do konce lidské historie dávat bude, je příkladem revoluce ve vlastním nitru, revoluce ducha. A Jana to pochopila více než jasně, teď je na nás, pochopit to také. Ano, sama… Sama s Bohem! I kdybyste oddělili mou duši od mého těla, k ničemu se nepřiznám. A i kdybych se přiznala, potom bych řekla, že jste mě k tomu donutili! ()
No... film som pretrpel, a nebolo to ľahké. Začiatok sa rozbiehal pomaly, az ku koncu to bolo lepšie. Scéna s upálením Johanky bola vrcholom filmu, na svoju dobu majstrovsky urobená. Na začiatku filmu je spomenuté, že bol natočený podľa dobového záznamu z procesu. Je potom zarážajúce, že vo filme je Johanka zobrazená ako chudátko neschopne povedať súvislo jednu vetu. Celý čas sa tam klepala, vypliešťala oči, tiekli jej slzy... Ak si ale prečítate prepis dobového spisu z procesu, zistíte, že Johanka bola v skutočnosti silná žena, kládla si podmienky, odvrávala, bola drzá, zastrájala sa útekom z väzenia pri najmenšej príležitosti, že nikto s ňou preto nemohol prichádzať bez súhlasu do kontaktu, obzvlášť nie stráže, pod prisahou na bibliu (vo filme s ňou sedia v OTVORENEJ cele a pohrávaju sa s ňou). Takže Johanka bola taká aká mala byť - silná mladá žena bez strachu postaviť sa na čelo vojska. Film ju vykresľuje nesprávne. Detaily ako opakujúci sa záber alebo mních v moderných okuliaroch už snáď ani nezavážia. ()
Jsou filmy, co pobaví, co rozbrečí, co ve vás dosáhnou ponaučení a jsou filmy, které vás vtáhnou do hlubiny, do širšího světa a Dreyerův film je přesně takový. Pro mě nejlepší němý film vůbec - všechny Matky a Metropolisy jsou jen kulisy bez obsahu nebo ideové žvásty v pěkné formě, ale Utrpení panny Orleánské je koncentrovaný žal a čistota. ()
Vynikající výkony všech postav, které jsou snímány zblízka, aby člověku neušel žádný pohyb obličeje, žádná emoce. Z uměleckého hlediska se jedná o opravdu vynikající film, s přelomovou kamerou, neuvěřitelným výkonem představitelky Jany, s mnoha drobnými detaily, s nimiž si režisér dal práci, aby vypověděl o době a zlu, ale i soucitu. Je hodně náročné to vidět, ale člověk nemůže odtrhnout oči ()
Pozerať to bolo Utrpenie. Johnaka je ubulená a brečí a brečí, vyzerá to, že má oči ako od očného. Nuž ani sa niet čo diviť, že potom chudera traumatizovaná herečka už nikde nehrala. Vyzerá to síce pekne, ale no ja neviem. Vyzerá to dosť morbídne, hejno starých vran a podobne, idem si pustiť niečo odľahčenejšieho a asi mám radšej verziu Johanky z 90siatok, je Badass a navyše tam je Ježiš čo vyzerá ako Leto na heráku a to se vyplatí. ()
Tento film doporučuju každému! Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ale musím říct, že je to jeden z nejdůležitějších a nejlepších filmů všech dob, kdy po zhlédnutí můžeme získat vhled. Vidíme zde vševědoucí církev páchající zlo trest smrti oddané křesťance Janě z Arku, která má jinou vizi křesťanství než církev a má neutuchající víru ve svou vizi. ()
Môj druhý film od Dreyera, ktorý som mal možnosť zhliadnuť. Prvým bol Slovo. Aj v tomto prípade sa jedná o umelecký skvost. Zaujímavosťou je už to, aký časový oblúk som medzi týmito oboma titulmi spravil. Pokým Slovo spadá do zaverečnej tvorby tohoto režiséra, Utrpenie Jany z Arku patrí do éry nemých filmov, presnejšie bol dokončený tesne pred nástupom zvukových filmov. Považuje sa za jeden z posledných majstrovských diel nemej éry. Pred svojím uvedením do kín bol prísne scenzurovaný a zakrátko originál filmu zhorel pri požiary. Rovnaký osud postihol aj druhý negatív, ktorý Dreyer skompiloval z alternatívnych záberov z natáčania. Momentálnu verziu filmu objavili úplne náhodou v roku 1981 v Nórsku. Má sa vraj najvernejšie približovať pôvodnému originálu. Som unesený z toho, koľko málo stačí skvelému režisérovi k vytvoreniu napínavej atmosféry. Stačí mu výraz tváre a niekoľko slov, v tomto prípade sprievodného textu. A práve detailný záber na tvár Jany súdenej cirkevným tribunálom je prvkom, ktorý si vedie vlastnú líniu vo filme. Ako napr. úplne iný žáner a doba : Schindlerov zoznam. Dievčatko v červenom kabáte zasadené v čiernobielom filme, niečo ako výstraha aby sa niečo podobné už nikdy nezopakovalo. Čo v našom prípade znamená Janina tvár ? Bola v plnej kontemplácii s bohom, resp. niečím nadpozemským a súdi ju hŕstka obmedzencov, z ktorých podaktorí vtedy ani netušili že sa jedná o spolitizovaný proces ? Je ťažké to jednoznačne skonštatovať. Netradičné a veľmi novátorské uhly kamery, a strhujúce herecké výkony iba znásobujú silu tohoto snímku. Klasika svetového formátu. ()
Soudní drama z roku 1431, natočené roku 1928 a shlédnuté roku 2016? Strhující film, plný emocí a kvalitní filmařiny! Detaily tváří, skvělý střih a neméně skvělé herecké výkony. Viděna verze s naprosto famózním soundtrackem od Richarda Einhorna. ()
Skvela hudba, genialni kamera. Pribeh me pripomel soudni proces Milady Horakove. ()
Film v detailech. Daří se mu vykreslovat úzkostnou atmosféru a svým pojetím a pohyby kamery působí moderně. Nicméně stejné téma a stejné záběry se omílají stále dokola. Chtělo by to něčím oživit nebo výrazně zkrátit stopáž. ()
Hodina a půl detailních záběrů na mluvící hlavy... ()
Související novinky
Seversky laděné Filmale 2009
Ve dnech 18. – 20. 9. 2009 pořádají kino Květen v Novém Jičíně a Biograf Artefakt již 4. ročník filmové přehlídky Filmale 2009, letos zaměřené na severskou kinematografii. Festivalová skladba je… (více)