Utrpení Panny orleánské

V tý době hodně dobrá práce kamery. A vůbec ji nešetřily otázkama. (18.01.2015)

Vizionárske majstrovské dielo, spájajúce postupy niekoľkých filmových smerov dvadsiatych rokov, napriek tomu priezračne čisté a krehké, absolútne vťahujúce. (26.02.2018)

Dych berúci zážitok. Niečo tak emocionálne silného a ťaživého som už dlhšie nevidel. Na rok 1928 priam vizionárske. Detailne zachytené ľudské emócie, ktoré pôsobili neuveriteľne reálne ma priklincovali ku kreslu. Pozrel som si to bez jedinej "cik-pauzi" a nestíhal som sa diviť ako dokázal nemí film vtesnať toľko informácií a pocitov bez slov, iba pomocou mimiky. Videl som krásnu reštaurovanú verziu z roku 2015 s parádnou komornou hudbou, ktorá epickosť ešte viac podčiarkla. To, že išlo o prepis denníka samotného súdneho procesu Johanky z Arku, vo mne vyvoláva zimomriavky, naturalisticky zachytené. Utrpenie panny Orleánskej vo mne ešte doznieva, som zvedavý dokedy. (05.10.2018)

Klenot mezi němými filmy. K surovosti, věrnosti a emocionalitě tohoto díla mají nedávná filmová zpracování této látky velmi daleko. (13.12.2004)

Lepší němý film najdete jen těžko. Naprosto neuvěřitelná Falconetti jako hlavní postava skvělého Dreyerova díla musí dostat každého. (27.10.2007)

Měla jsem z tohoto němého filmu trochu strach. Jako že mě nebude např. bavit, protože zatím s němými filmy moc zkušeností nemám, a když jo, viděla jsem spíše komedie nebo krátkometrážní filmy. Tady mělo být všechno jinak - historické drama a navíc celovečerní film. Ale líbilo se mi to. Věděla jsem, že mě čeká výjimečná kamera, celý film v detailech je opravdu extrém a nevím, jestli to není poprvé, co bylo detailů v takové míře ve filmu použito, každopádně díky tomu se můžeme soustředit jen a jen na psychologii postav a emoce, což nás více vtahuje do filmu. Ústřední herečka byla výborná. Film jsem viděla s hudebním podkresem, který se mi moc líbil. A oceňuji i to, že se tvůrci snažili o historickou věrnost a filmové postavy říkaly to, co říkaly i reálné předobrazy, a to díky očitým záznamům soudu, které byly použity. (15.06.2013)

Upřímně se domnívám, že Dreyerovou Pannou orleánskou byla vyčerpána nejen potence němého filmu, ale i celé toto téma, tj. Panny orleánské natočené po Dreyerovi, ztratily smysl už předem (ale to si možná jen namlouvám, protože jsem nikdy nenašel odvahu podívat se na některou jinou "Pannu", než Dreyerovu). (01.02.2016)

Tak som sa dopracoval k svojmu 2000emu hodnoteniu na čsfd a vravel som si, že by stálo zato osláviť to výborným filmom. A lepší film, ako ten, ktorý nikdy nemal ostať zachovaný a byť premietaný to asi ani byť nemohol. Iba vďaka tomu, že sa jedna jeho kópia objavila kdesi zabudnutá v nórskej psychiatrickej liečebni a vďaka práci skupiny nadšencov z dánskeho filmového inštitútu sa film, ktorého kópie, či už jeho pôvodnej verzie alebo režisérskej, pálili zachoval aj pre našu generáciu. Je neuveriteľné, ako nielen Dreyer, ale všetci herci, najmä však Maria Falconetti dokázali bez slov vyjadriť tak veľa pocitov. Ak vezmeme do úvahy, že 75% deja tvoria zábery výlučne na tváre hercov a napriek tomu Vás film ani na sekundu nezačne nudiť, tak nezostáva iné iba zatlieskať a zložiť dole pomyselný klobúk pred týmto majstrovským filmom. Nepátral som, aký bol dôvod cenzúry, kvôli ktorej film takmer upadol do zabudnutia. Zrejme to nebude iba záber na prsník matky počas kojenia, aj keď český film Extáze takmer stihol podobný osud za vyobrazenie nahého ženského tela. V dnešnej dobe takmer nepochopiteľné.Už teraz možno s istotou povedať, že aj vďaka hudobnému sprievodu počas celého filmu a prepisu z procesu sa žiadny iný film o Jane z Arku tomuto filmu ani len nepriblíži, aj keď liberálny fašisti obsadia do jej úlohy mulatku,černošku, Yetiho či mimozemšťana. To, čo dokázal Dreyer vyjadriť a všetci herci (pretože detaily výrazov tváre všetkých postáv boli neopísateľné) bez slov v dnešnej dobe už nedokáže nikto. Krátka poznámka na záver, je pozoruhodné, že podobný osud aký stihol tento film vo "vyspelom" západnom svete takmer postihol aj český film s podobnou tématikou Kladivo na čarodejnice počas totality. Evidentne rozdiely medzi týmito svetmi neboli až tak veľké. 90% (25.03.2018)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Náboženstvo'; Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 4. miesto (10.03.2010)

Popravdě mi na tom dlouhou dobu víc seděl obsah, než zde všemi vychvalovaná forma. Johanka z Arku bezmezně oddaná Bohu, soudci, kteří sice jdou proti ní, ale nemalý počet z nich je z jejího chování a odpovědí zmatených, přitom to jejich obvinění z toho, že k Johance promlouvá spíš Ďábel než Bůh taky do určité chvíle nebylo úplně od věci, nehledě na historický kontext... Ona to byla dost zvláštní osoba, Johanka z Arku, a dodnes pořádně nevím, co si o ní myslet, nicméně mi přijde hodně zajímavý na rozbor a stejně tak i tenhle film je svým obsahem a vším, co se v něm děje, na dlouhé rozbory. Herecké výkony a filmařskou stránku jsem víc ocenil až časem, kdy se začala pořádně projevovat a v mnoha scénách je pak skutečně působivá a naprosto geniální. Ať už ta scéna v mučírně, závěr nebo stříhání vlasů, to vše je natočené nejen na svou dobu skutečně dokonale a klobouk dolů před tím. Tam se snad ani nedá co vyčítat. Výkon Marie Falconetti mi připadal dost dobrý ale až skutečně později, jelikož na začátku jsem skutečně neměl pocit, že by její výkon byl bůhvíjak mistrný, když jen sem tam vykulí očí a spíš než aby to zobrazovalo její vnitřní pocity, přišlo mi to spíš krapet směšné. Každopádně časem se skutečně rozehrála a pak už se mi její herecký projev taky dost líbil, ale stejně je to to poslední, co bych na celém filmu chválil. Spíš se mi skutečně líbilo vše to ostatní, včetně perfektně vybrané hudby, bez které by to nefungovalo tak silně a podmanivě, jak to funguje. Těch prvních 25 minut ale podle mě nefungovalo zrovna nejlíp (chápej tak perfektně jako zbytek filmu) a právě kvůli nim tu pátou hvězdičku dávat nebudu. Jinak je to ale jediná výtka co k tomu mám a ačkoli to tak zpočátku nevypadalo, nakonec souhlasím s tím, že to je jeden z nejvýznamnějších němých filmů co kdy vznikl. Silné 4* (08.01.2022)

[Bazilika Sv. Jiří - s hudebním doprovodem orchestru Berg] Kyrie eleison. Dramatické. Plné detailů, které vám umožní příběh doslova prožít. A s převážnou většinou záběrů z podhledu si člověk opravdu brzy připadá nicotný a ztracen v proudu řeky osudu. Nezbývá než nechat se emocemi unášet v sevření expresivních výjevů plných bolesti a utrpení, ale stejně tak se nechat nadnášet silou hluboké vnitřní víry. Z všech těch adaptací života a smrti Panny orleánské, které jsem mohl vidět je tato opravdu ta nejcivilnější a nejvíce zbavená patosu, které tyto historické postavy tolik přitahují. A z až do konce zobrazené scény upalování mi ještě teď běhá mráz po zádech. Další hřebíček do rakve círekvních institucí, ale kapka naděje pro víru jako takovou. A živý doprovod, který složil Bronius Kutavičius a přednesl orchestr Berg byl nevýslovně úchvatný! Myslím, že jakákoliv myšlenka a vzpomínka na Utrpení Panny orleánské bude bez tohoto hudebního podkladu nemyslitelná. (13.08.2011)

Místní superlativy typu strhující, revoluční, odzbrojující, syrové... jsem teda nějak nepostřehl. Já viděl hodně dlouhé prázdno, kde se pořádně nic nehnulo, nevyřešilo a nestalo a já jenom útrpně čekal na konec, abych si mohl pro spravení nálady pustit něco jiného. Asi jsem buran (vlastně určitě), ale tohle byla vážně strašně unuděná sračka. 10% (31.07.2017)

Utrpení Panny orleánské je jediným vskutku mimořádným filmem z němé éry Carla Theodora Dreyera. Subjektivní exprese výjevů intenzivně pádí z úmyslně podjatých obrazů kameramana Rudolpha Matého, zinscenovaných do hloubky, k otevírání slz nitra až k samotné podstatě lidských emocí a neúprosné ctižádosti lidského prvku. Kontrast je v rozpuku konfliktu a výpověď je trpká také díky nepřirozeným úhlům a perspektivě středověké architektury pánů Hermanna Warma a Jeana Huga. Dreyer zaměřil svou zpověď na soudní proces s jeho výsledkem, aby narafičil spodobnění s Kristem, a aby postavil establishment proti osamělému jedinci s tím nejdrtivějším možným dopadem a brutálním výkonem, v němž se moc neštítí obvyklých praktik, včetně intrik, podvrhů, psychologického a fyzického teroru. Obětí a dnes slavnou a oslavovanou hrdinkou (pro politické praktiky příznačné) nenávistného politického boje o moc je Jeanne d'Arc, neboli Johanka z Arku (pozoruhodná Maria, či Renée Jeanne Falconetti), náboženský symbol zvratu stoleté války o francouzskou korunu. Úloha církve a politiky je v podstatě v celé historii člověka neměnná. Z dalších rolí: objednavatel procesu a také jeho hlavní soudce, loajální anglickým zájmům, biskup Pierre Cauchon (dobrý Eugène Silvain), věrolomný padělatel listu Nicolas Loyseleur (skvělý Maurice Schutz), horlivější a dobře živený prokurátor Jean d'Estivet (André Berley), rozpolcený rouenský děkan a soudní zřízenec Jean Massieu (velmi zajímavý Antonin Artaud), marně protestující více-inkvizitor Jean Lemaître (Gilbert Dalleu), v soudním procesu agilní Jean Beaupère (Louis Ravet), či po popravě lačná anglická autorita Rouenu lord Warwick (Camille Bardou). Utrpení Panny orleánské je právem mezníkem v historii filmu. Pokud si vybrat pouze jeden jediný Dreyerův film z jeho němé éry ke sledování, tak jedině Johanku z Arku. Nejosobnější pocity z obrazů jen kanou a ve svém toku neustávají. Velmi silný, jedinečný filmový zážitek! (29.09.2021)

Asi nejpusobivejsi nemy film, jaky jsem videl... (10.12.2005)

Troufne si tomu někdo dát méně a vyargumentovat si to? Jeden z těch filmů, proti nimž nikdo kriticky nejde, ani já si nebudu hrát na machra. (12.08.2007)

FF 2010 Mistrovské dílo němé éry. Preciznost každého záběru je neuvěřitelná. (01.04.2010)

Klasicke svetove dilo v legendarnim filmu umi zaujmout i dnes. Skvely vyber hercu do jednotlivych postav, nove zabirany tvare krasne vykresluji vyrazne mimiky hercu, kteri na svou dobu nijak zbytecne neprehravaji, avsak postupem casu zacnou divaka nudit. Nevim presne, ktery hudebni doprovod k filmu jsem slysel, kazdopadne vyborna prace, ktera jen dokresluje ojedinelou atmosferu tohoto snimku. (20.05.2017)

Jak by řekla jedna moje bývalá češtinářka.... "Bylo to hutné" (11.03.2010)

Milé prekvapenie. Nečakal som, že nemý snímok bude tak atmosférický a pôsobivý. A to napriek tomu, že je kulisovo a kostýmovo minimalistický. Síce hrá na city divákov, keďže Jana neustále roní slzy a jej oponenti na ňu pozerajú neustále zvrchu, ale nahrádza to pôsobivou chorálnou hudbou a tiež niekoľkými dobrými nápadmi a symbolikou (kríž, vtáci, poľná tráva). Vyzdvihujem aj umiernené dialógy, kde asi pomohlo to, že pochádzajú so súdobých spisov o Janinom procese. Akurát v závere som očakával veľkolepejšie alebo silnejšie divadlo. (16.02.2021)

Opravdové mistrovské dílo. Na svou dobu neuvěřitelně nápadité, skvělá práce s kamerou a strhující herectví hlavní představitelky. Vyprávěný v podstatě jen v detailech, ale vše je dostatečné a výmluvné. Asi nejlepší film o Johance z Arku. Tohle jsem vážně neočekával. (13.11.2009)