poster

Kráska dne

  • francouzský

    Belle de jour

  • italský

    Bella di giorno

  • slovenský

    Kráska dňa

    (festivalový název)
  • anglický

    Beautiful of the Day

  • anglický

    Belle de jour

Drama

Francie / Itálie, 1967, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hwaelos
    ***

    Nejednoznačná podívaná. Nicméně mám pocit, že kdyby pod ní nebyl podepsán Bunuel, zdejší hodnocení by bylo alespoň o deset procent nižší. Herecké výkony spíš průměrné. U Deneuve se to dá vysvětlit zvláštní postavou, kterou hraje, Sorelovo podání však vůbec nekorespondovalo s rolí sluňáckého doktora a oddaného manžílka. Hlavní je ale režisérský vklad. Je citít, že Bunuel zůstal věrný tradici a svůj film staví jako bývalý surrealista na základech psychoanalýzy. Sex a smrt jsou hlavní esencí Krásky dne. Bohužel flashbacků a volně ukotvených snových scén bylo ve filmu poskrovnu a hlavní dějová linka mi nepřijde tak nosná, aby utáhla napjatou pozornost. Z některých filmových prvků mám navíc pocit, že je Bunuel včlenil čistě, aby naplnil normu "divnosti". Třeba opakující se motiv lilií. Nejen, že nic ve skutečnosti nevysvětluje, ale hlavně se s ním v druhé půlce filmu ani nepotkáme.(17.1.2010)

  • Aelita
    **

    Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má.(20.7.2013)

  • FlyBoy
    ****

    [AFF 2011, Trenčianske Teplice] V sále sa to už pomaly zapĺňa, Milan Lasica sedí na svojom mieste, my tiež a bočným vchodom vchádza za doprovodu prekladateľa sám Jean-Claude Carrière. Jeho cca. 20 minútový príhovor síce zapričíňuje zmeškanie "shuttle busu" na ďaľšiu projekciu (sprosté slová vynechám), ale pri dôkladnejšom zamyslení mi obsiahlejšie návratky do čias úzkej spolupráce s ctihodným Luisom Buñuelom spojené práve s precíznym vytváraním (vtedy odvážneho) diela "Belle de jour" dopomáhajú k lepšiemu pochopeniu tu formulovanej predstavivosti a inherentnej rozporuplnosti. Z vypočutých indícií si dedukujem, že prvoradá intencia sa nezakladá na útoku proti sviatosti manželskej, ale na postihnutí duševnej rozpoltenosti (1.) ženy-aristokratky, v ktorej sa niekde v kútiku svedomia poneviera pud sebazáchovy a sporiadanosti, no v celom tele jej súbežne kulminuje neukojené libido neprestajne žiadajúce sexuálne šantenie plné utajovaných, na úchylkách založených praktík. Odôvodnenie tejto psychickej duálnosti nehľadajte, nie nadarmo sa dvojica Buñuel/Carrière vydáva na trasu po lokálnych "obšťastňovacích domoch" (že vraj len kvôli interview) a vedie dôkladné rozhovory s "ľahkými dámami" o ich tajuplných prasačinkách-čiže zisťuje aká fantázia pracuje v hlavách platených spoločníčok. Výsledky výskumu sa uchyľujú k stanovisku, ktoré determinuje ženskú polygamiu (na mäkko, na tvrdo-to už je jedno) a záletnícke zmýšľanie ako vrodený inštinkt, daný biologickým kódom. Až druhoradou príčínou sa stáva afunkčné manželstvo v ktorom absentuje komunikácia, otvorenosť a cit. Hrozivé to zistenie pre verného muža čo by (ne)materiálneho živiteľa, obetného baránka. Antinómiou je, že aj keď to maestro asi nezámyšľal, tak "Kráska dňa" uštedruje podrobný rozbor protipólnych pohnútok nielen u žien, ale zčasti aj u mužov. Jasným dokladom sú zvrhlí hostia privátneho "bordelu", o ktorých súkromiu síce nič nevieme, ale vidíme že uspokojenie tiež nachádzajú v presadzovaní vyšinutých a anomálnych móresov. Áno, tu vybraný exoti nezodpovedajú popisu "milujúci manžel praktikujúci svoje čuňačiny", ale snáď mi nikto nechce nahovárať, že kurvami sú len ženy a muži nie. Kurva=muž, kurva=žena-každý podľa vlastné gusta. Koho sa to netýka, nemá sa prečo hnevať. Šmitec. Ad 1: Odviazané snové sekvencie splývajú s reálom, krmia diváka zakázaným ovocím a z hľadiska technického prevedenia sa dosť podobajú na tie Saurove. Ad 2: Catherine Deneuve ako buržoázna (2.) prostitútka/"frigidná nymfomanka" exceluje, jej turbulentný "sex-appeal" sa okolo nej neviditteľne vznáša/vrtí a strhuje do kolien, oháknutá v neodolateľnej móde 60's stvárňuje (3.) manželku-mrchu, ktorá podlieha pokušeniu svojho nenásytného, po amorálnom erotične prahnúceho alter ega. Ad 3: V tej dobe ju chcel mať pod paplónom temer istotne každý.(25.6.2011)

  • gudaulin
    *****

    Kráska dne byla údajně komerčně nejúspěšnějším Buňuelovým filmem. Aby taky ne, když pojednává o pikantní zápletce a režisér se navíc vytasil s účinným lákadlem. Do hlavní role obsadil půvabnou Catherine Deneuve. Buňuel měl ve své tvorbě několik motivů, ke kterým se umanutě vracel, a tím nejvyužívanějším byla kritika měšťácké morálky vycházející z bigotně prožívaného křesťanství a dogmatických představ o lidské sexualitě, které ustrnuly hluboko v 19. století. Materiálně skvěle zabezpečené buržoazní paničce, která žije v tak příkladném manželství, že by mohlo pro mnohé představovat vysněný dobový ideál, zdánlivě nic nechybí. Přesto se cítí čím dál víc nespokojená, nudí se a stále intenzivněji ji psychicky rozdírá konflikt mezi přísnou katolickou výchovou a závazky ke svému společenskému postavení na jedné straně a neukojené sexuální pudy a touha po dobrodružství na straně druhé. Navenek konzervativní žena začne žít dvojím životem a únik najde v zaměstnání luxusní prostitutky. Buňuel ironizuje náboženský odpor k erotice a sexuální touze a stejně tak útočí na klasický model rodiny, který v ženě odmítá vidět víc než matku a ženu v domácnosti. A sexuální akt vnímá především, ne-li výlučně, jako prostředek k rozmnožování. S odstupem let se dá Kráska dne vnímat jako typický klubový zástupce společensko-kritického intelektuálního proudu evropské kinematografie 60. a 70. let. V dnešní uspěchané době, která dává přednost zkratce a všeodhalujícímu zobrazení, je kultivovanost Buňuelova projevu, jeho zdrženlivost a schopnost jenom naznačit pro někoho možná neatraktivní, ale já ji vysoce oceňuju. Celkový dojem: 90 %.(22.10.2014)

  • Matty
    ****

    Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister(12.11.2012)

  • - Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Josepha Kessela. (Hans.)

  • - Podle Julie Jonesové, studentky Buñuelova díla, prý sám režisér jednou říkal, že si není jistý, jak závěr filmu interpretovat. (JayZak)

  • - Režisér si jako obvykle u svých děl na producentech vymínil, že mu do realizace nebudou zasahovat. Méně však zmohl proti katolické cenzuře: musela být vypuštěna scéna mše, sloužené pod kopie Grünewaldova Krista (obrazu proslulého svým naturalistickým spodobněním zmučeného těla). [Zdroj: FNŘ] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace