Iveta - Série 1

To Voyo je jasně jinde. Ta tvorba je v něčem nějak v plenkách. V něčem docela v pohodě, v něčem totálně patetická až hloupá. Jenže mapování takovéhoto příběhu je děláno tak, aby člověk věděl o co vůbec šlo, tak oukej. Je jasné, že filmařsky je kvalita dost ambivalentní, ale jako kdo ví? Časem Voyo snad bude konkurence. Teď má zajímavá témata, ale tím to končí. (02.09.2022)

Jedna mladá talentovaná a naivná sa rozhodne preraziť v drsnom svete socialistického šoubiznisu. K tomu jej dopomáha jeden o niečo menej talentovaný a o hodne menej naivný kurevník/žiarlivec. A zatiaľ čo pred objektívmi to hrajú na zamilovaný párik, v súkromí je to podstatne menej ružové. Naivná sa postupne zbavuje naivity a uvedomuje si vlastnú cenu. Menej talentovanému jeho nedostatky pozvoľna dôjdu po pár prepleskoch (najlepší je ten od ostrieľaného producenta/skladateľa), a chystá sa na zázračný duševný prerod, ktorý mu ale prekazí tragický skon. To, že sa životopisné filmy líšia od reality je bežné, takže neprekvapia nezodpovedajúci počet príbuzenstva, časové posuny o rok hore-dolu a celé vynechané životné etapy (Rytířov Balet a Janečkove Kroky by kľudne postačili na jednu ďalšiu kapitolu). Dobová atmosféra sa podarila iba v niektorých interiéroch (doma u Bartošovcov, zábery z dedinskej svatby v detstve, kulturák v Jihlave, prvé televízne vystúpenie), pretvoriť pražské exteriéry na osemdesiate roky by asi bolo príliš nákladné a diskotékové zábery v záverečnej časti sú plné komparzistov, ktorí sa o dobovosť tuším už ani nepokúšajú. Inak je celý seriál v takom polozahmlenom opare rôznych odtieňov, Sepéši recitujúci Ivete verše namodro mi evokoval Štěpána z druhého pokračovania básnikov, čo neviem, či bol zámer. Zaujímavé su vsuvky s mladým vojakom, ktorý si cez Ivetu kompenzuje nedostatky vo vlastnom citovom živote a zdá sa, že jej vzhľad a tvorba mali aj nemalý afrodiziakálny účinok. Malo to svoje momenty, Iveta, Petr, tatík Bartoš aj Štaidl zahraní skvele a napriek spomenutým nedostatkom si prípadnú ďalšiu sériu nenechám ujsť. (21.09.2022)

Na začátek kariéry Ivety Bartošové si vzpomínám, jako by to bylo včera. První série věnující se tomuto období má sice spoustu nedostatků, ale stejně jsem se u některých momentů upřímně dojímala. Herecký výkon Anny Fialové v titulní roli je natolik přesvědčivý, že v ní tragicky zesnulou zpěvačku opravdu vidím, ačkoliv jí není vůbec podobná. Pokud tedy chtěli tvůrci navodit především Ivetinu esenci, tak se jim to, myslím, povedlo. (70%) (15.05.2024)

Jsem ráda, že se někdo rozhodl zpracovat do seriálové podoby Ivetit příběh, myslím, že si zaslouží, aby to bylo odvyprávěné. I když je mi jasné, že dost věcí je upraveno tak, aby se to hodilo do příběhu a na plátno, pořád je to dost povedené. A i když Anička Fialová není Ivetě nijak moc podobná, dokázala skvěle zahrát její osobnost i jí samotnou, tudíž ta nepodoba mi vůbec nevadí. (05.05.2024)

Líbili se mi oba představitelé hlavních postav, Vojtěch Vodochodský mě v roli Petra Sepéšiho fakt ohromil. Vedlejší postavy byly hrozně jednorozměrný, příkladně pan Bartoš byl stejně divnej patron v Ivetiných pěti i dvaceti. Důvod proč by to tak mělo být? Netuším. Podivnejma existencema se to tady jen hemžilo, a to se přitom zatím na scéně neobjevil Tříska, Pomeje, Rychtář, Martucci, Macura…. Koukal jsem na to s 18-ti letým synem a ten vůbec nepochopil, že Sepéši umíral jako hvězda. Kam se poděly všechny ty prachy, co vydělali? Ten radioaktivní spad z Černobylu u Sepéšiho v ložnici a nejen tam nebyl úplně OK, ale budiž… (01.06.2024)