Šedá zóna

Hodně drsný film z koncetráku, kde se vraždí, plynuje, spaluje atd. Atmosféra velmi tíživá díky šedivému kamerovému filtru, ale bohužel filmu chybí lepší příběh i lépe zvolení herci. Je to škoda, Šedá zóna mohl být hodně silný filmový zážitek, ale jediné co dokáže, je vyvolat depku, rozhodně se ale nevryje pod kůži a kvůli absenci děje se i celkem snadno zapomene. 70% (04.08.2015)

Na špinavou práci používají nacisté v koncentračním Osvětimi židovská komanda, která si díky tomu užívají drobných výhod (např. života). Jejich pozice jim také umožňuje komunikaci s ostatními odděleními (např. pracujícími v továrně na výbušniny), a za jejich pomocí se začíná připravovat vzpoura. Vše ale může ohrozit mladá dívka, která zázrakem přežije popravu v plynové komoře... Z filmu mám hodně rozporuplné pocity - na jedné straně téma, které by rozhodně nemělo být nikdy zapomenuto, a i tomu nejblbějšímu filmovému zpracování přidávám kladné body za to, že toto téma stále připomíná. Na druhé straně se Šedá zóna opravdu nijak moc nepovedla - zhruba dvě třetiny filmu sledujete různé útržky rozhovorů, které s vlastním příběhem leckdy vůbec nesouvisí, a jen tušíte, že se něco chystá. To že se všichni brilantně domluví (i poslední maďarský žid dokáže plynule konverzovat s nacistickým zřízencem, že ano) je dalším minusem. Nevyužitý herecký potenciál Steve Buscemiho dalším. V poslední půl hodince se sice začne něco dít, jenže to prvotní zklamání se odstranit nepodařilo, ani silnou závěrečnou scénou... (15.03.2012)

Tak o tomhle filmu jsem vůbec nic nevěděl, absolutně jsem netušil, co mám čekat. No a to co jsem viděl jsem opravdu nečekal. Je to teda uplně normálně natočený, normální herci, atd, ale to prostředí, kde se to odehrává! Fakt člověk nechce věřit vlastním očím, že tohle se jen před nějakech šedesáti lety dělo nedaleko odtud! Je to fakt hrůza, čeho jsme schopní! (18.05.2006)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)