Král Artuš

Vskutku nebetyčná sračka. Totálně umělá a trapná vizáž utopená v papundeklových kulisách, debilitě scénáře, oposlouchané hudbě, špatných tricích a ještě horších hereckých výkonech a absolutním neumětelství režiséra Fuquy, který dokázal film zprznit takovým způsobem, že místy připomíná spíš laciný televizní příběh z dílny ČT. Fiasko, která u Bruckheimera snad nemá obdoby a milion dobrých důvodů, proč Fuquovi nedát už ani cent. Navíc Keirino poprsí leze do záporných hodnot. 30% za hlášky a za to, že se na plátně pořád něco hejbe:-) (16.07.2004)

Viděl jsem director´s cut verzi, takže netuším, do jaké míry je kino verze odlišná, ať v tom negativním či naopak. Pro vyznavače např. Boormanovy klasiky ale tohle opravdu není. Tvůrci maximálním možným způsobem podupali zažitou mytologii, zcela vyškrtli její atraktivní mytické prvky a vznikl tak pseudohistorický patvar, který je historicky úplně out. Film by se mohl jmenovat třeba "Franta Procházka" a vyšlo by to nastejno. Ohlédnuto od této smutné skutečnosti, co zbylo po filmařské stránce? První půle je překvapivě stravitelná. Úvodní brutální a solidně krvavá bitka navnadí, zimní scény jsou krásně atmosférické, dialogy netahají za uši, Clive Owen je velmi charismatický chlapík a Stellanu Skarsgardovi ta dlouhá paruka a vousy opravdu sednou :o) Ale příchodem Saxonů k obrannému valu film sklouzává ke kýči a nesnesitelnému patosu a některé scény vzbuzují otázku, jestli to tvůrci opravdu mysleli vážně. Nebýt nepovedené poslední třetiny, byl bych ochoten jít i do tří*. Jinak výprava, základní to ingredience každého správného historického spektáklu, není nic moc, těch 120 milionů opravdu není vidět..... (23.01.2005)

Vypadalo to jako sázka na jistotu, ale Fuqua si na jednoduché báchorce o králi Artušovi brutálně vylámal zuby. Příběh je nekonzistentní, herci jsou prkenní, motivace postav nejasné a tempo tragické. To nejsou ideální přísady a okopírovat prvky, které fungovaly u Statečného srdce a Gladiátora, skutečně nestačí. (19.06.2023)

On je to v podstatě docela takový obstojný velkofilm a často se mi nabízelo srovnání s druhým dílem Pána prstenů a oba ze souboje vychází tak trochu nastejno. Po dokoukání jsem si říkal, že budu zase jeden z mála, který dá nižší hodnocení, než většina ostatních. K mému překvapení se shoduji. Tento film je směšný. A to především svým scénářem (jak jinak), režií, herci a hudbou a ano, i efekty. Herci jsou vybráni přesně tak, aby bylo hned divákovi jasné, kdo bude záporňák (holá lebka a neupravený dlouhovlasý buran) a kdo klaďák (vymydlený hezoun s účesem z dvacátého století). Stejně vypočítavá je role té ženské, což měl být asi od tvůrců takový malý vtípek. Nemůže být přeci film bez nějaké nádherné kočky. Proč Artuš nezachránil třeba nějakou ošklivou, nechutnou a nepřijemnou fuchtli? Asi náhoda. U soubojů jsem podřimoval, jelikož mě prostě všechny ty střihy uspávaly. Scénář, to je jedno veliké klišé. Až na pár poměrně vtipných (i když ostudně vypočítavých) scén jde o naprostou sebranku stokrát slyšených žvástů. Hudba je průměrná a zněla mi nepatřičně. Na dvě to vytáhla mimo jiné zajímavá scéna na ledu, ale je to trochu málo. Mimochodem těžko říct, jestli je dobře nebo špatně, že film šel úplně mimo artušovskou legendu, že o Excaliburu tam neni ani zmínka, Merlin tam je jednou, Svatý grál se taky nevyskytuje. Kdo by si přál všechno toto vidět znovu? Snímek Král Artuš na to šel jinak, bohužel se to příliš nepovedlo. (15.03.2006)

Člověk neví, jestli má chválit nebo proklínat, tak to vezměme popořádku. Začněme hereckým obsazením, které je bez diskuse skvělé a navíc země původu herců kolikrát souzní s postavami, které hrají. Tak charismatičtí protivníci, jakými jsou Clive Owen a Stellan Skarsgard, se hned tak nevidí a při pohledu na jména jako Ray Winstone, Hugh Dancy, Til Schweiger a Ioan Gruffudd každý milovník evropského, najmě britského filmu zaplesá. Děj rozhodně nenudí a hudba je velmi, velmi povedená. Jenže. K čemu skvělí herci, když prakticky nemáme šanci se s postavami seznámit a jednotliví hrdinové pro nás i ve chvíli vlastního umírání zůstavají sotva něčím víc než párkrát zaznamenanými tvářemi v davu. K čemu lovestory Artuš-Guinevera, když do vzájemných scén jejich představitelé nevkládají ani desetinu zápalu, projevovaného ve scénách bojových. A k čemu bojové scény, když člověk civí na rvačku namodro omalovaných divochů s divochy oplechovanými přes mlhu a kouř a má dojem, že lidé v bitvě zřejmě nekrvácejí a nepotí se. Už za to by režisér zasloužil na holou. A do krve. Vzhledem k tomu postrádá cenu rozčilovat se nad historickými chybami snímku, a že vyskakují ze skoro každého záběru. (25.07.2007)