Garfield ve filmu

Garfielda nijak nežeru, sem tam si přečtu nějaký komiks, ale to bude asi vše. Na film jsem se dívala jen ze zvědavosti a stačilo mi. Vůbec se mi nelíbilo, jak Garfielda naanimovali, byl takový divný a strašně nereálný. Zápletka taky nic moc, celkově docela o ničem. Prostě jednou a dost, ale zase některé scény se povedly... (10.06.2014)

Vypasený oranžový kocour musel dříve či později vzít útokem také plátna kin, berme to jako nevyvratitelný fakt. Otázkou bylo, jak moc Davisovým komiksovým stripům ublíží (ne)zodpovědná péče velkého hollywoodského studia. Hodně, strašně moc, až to rve srdce. Komiksy jsou krátké, zpravidla skvěle vypointované a rozhodně ne určené primárně dětem. Film je sice taky krátký (jinými slovy ukoukatelný), jenže ani trochu vtipný a ukojující potřeby pouze těch nejmenších. Z tohoto důvodu mě nejvíce pobavil titulek před samotným filmem: „tento film není vhodný pro děti do 12 let“. Pro koho jiného proboha? Nebo jsem snad špatně viděl? Bylo tam „tento film není vhodný pro osoby starší 12 let“? Některé rodiče možná pohoršoval dojem Jennifer Lowe Hewitt, tedy dojem, že má pěkné nohy a musí nám je co nejvíce ukazovat. Ne, nemá a ne, nemusí. Malou náplastí na všechno to infantilní křepčení, nicméně náplastí, kterou si vychutná jenom těch několik šťastlivců, kteří viděli originál (ačkoliv šťastlivec není nikdo, kdo se na Garfielda dobrovolně podívá, ale nezabíhejme do přílišných detailů), prostě malou náplastí je hlas Billa Murraye. Ten jakž takž pochopil podstatu Davisových komiksů a poslouchat jeho sarkastický komentář je mnohem příjemnější než pozorovat mizernou práci animátorů (ve filmu je tolik scén, kdy Garfielda někdo někam přenáší a ani v jedné z nich nedokázali zkorigovat digitálního požírače lasagní s rukama „přenašeče“). Jinou pozitivní hodnotu se mi na této pestrobarevné křeči vysledovat nepodařilo, ale děcka si to užijí, o tom žádná. 35% Zajímavé komentáře: oli.G, mustafa, maarv, FunTom (13.08.2007)

Měla to být pocta skvělému komiksu, ale díky zaměření na hodně mladé dětské publikum je z toho ostudná katastrofa, na kterou se může podívat leda absolutní ignorant a neznalec Garfieldových stripů, fanouškům to bude trhat srdce od první minuty, stejně jako mě. Kéž by tvůrci milovali Garfielda tak, jako on své lasagne, mohla to být bomba, bohužel to spíš vypadá že měli k filmu stejný vztah jaký má tento zrzavý tlusťoch k pondělkům... (08.09.2010)

Myslím, že ztvárnit tento svérázný komiks mohlo dopadnou i daleko hůř. Byla to docela zábava, Garfield se povedl v originále i v dabingu, kde Vladimír Čech podává unikátní výkon. Přesto je snad jasné, že nejde o nic jiného než povrchní zábavu. Rozhodně ale Garfield nezklame ty, kdo se na něho těšili. Hudba: Christophe Beck & Tim Boland (08.07.2005)

Některé kulturní zločiny vyvolávají lítost nad tím, že nejde jít s hodnocením do mínusu. Zfilmovaný kocouří obéza je monstrózně příšerný a neobstojí ani když odhlédneme od kultovních a spíše dospěláckých stripů, v nichž vznikl. Kromě nudného a kompletně nesmyslného příběhu je "zábavné" pozorovat tvůrčí invenci v mnoha scénách: když má jet Garfield do města a nikomu se nechtělo vymýšlet provedení jeho cesty, následuje záběr na kocoura před autobusem - střih na jedoucí autobus - střih na kocoura v ulicích města. Wow! Záporák chce ve vlaku zastavit prchající zvířata, takže strčí do zavazadel v regálu, následkem čehož o několik metrů dále spadne jeden kufr do strany a přímo před ně. Wow!!! V mezičase sledujeme tancující digitální zvíře / zpívající digitální zvíře / neustále někam padající digitální zvíře / stáda zvířat, dělajících bordel. Gagů je spousta a ani jeden není vtipný nebo nápaditě provedený. Jako fanoušek Garfielda mám ovšem zásadní problém zejména s tím, že film naprosto ignoruje ducha původního díla. V dětství jsem ho miloval pro zlomyslné a mnohdy poněkud brutální gagy, v dospělosti stále doceňuji kvanta kousavých sarkastických hlášek, doprovázejících údernou parodii na každodenní rutinu (od pondělního vstávání až po randění). Výsledek filmového zpracování je o to smutnější, že ho zaštítil sám Jim Davis. Prachy? Senilita? Kdo ví, ale je to nesnesitelně infantilní křeč, na níž lze ocenit snad jen rajcovní Hewittku a fakt, že bez titulků má film něco málo přes hodinu. Chudák dabující Murray - i chatrné zbytky sarkasmu totiž scenáristi důkladně obrousili a zbavili úderného kontextu. (07.01.2024)