Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

10/10 – Příběh Jeffreyho Dahmera je poslední dobou často skloňovaný jakožto jeden z nejlepších seriálů uplynulého roku, takže jsem si ho přirozeně nemohl nechat ujít. Musím říct, že i přes všechny chvalozpěvy, které jsem si na něj dosud vyposlechl, jsem byl poměrně mile překvapen. Rozhodně se totiž nejedná o klasický příběh o zločincovi, který páchal zlo, než byl dopaden – alespoň tedy ne pojetím. Seriál je totiž okořeněn, skoro bych řekl protkán, neustálými skoky v čase, které divákovi přibližují, co a jak formovalo jeho charakter a nenápadně poukazují na jednotlivé faktory, které způsobily, že se stal sériovým vrahem. Otázka „Co by bylo, kdyby...“ přitom neustále visí ve vzduchu a divák si ji neustále pokládá. Stal by se vážně Jeffrey Dahmer vrahem, kanibalem a nechuťákem, kdyby měl doma normální zázemí / kdyby lépe zapadl ve škole a našel si kamarády / kdyby nedošlo k několika náhodám / kdyby ho otec neučil pitvat mrtvá zvířátka na silnici? A tak dále. Moc pěkné zamyšlení a hluboké nahlédnutí do duše odstrčeného člověka, bohužel se sklony k řezání do masa. Líbí se mi, že se seriál nesoustředil jen na výčet různých brutálních vražd a místo toho se nám snažil ukázat Jeffreyho osobnost, jeho neutěšený život a hlavně pochmurné osudy, které kvůli jeho činům postihly rodiny jeho obětí a také jeho vlastní rodinu. Přidávám plusové body i za to, že tvůrci nebyli založení proti JD a ani se ho naopak nesnažili stavět do role obětního beránka zlé společnosti. Jednoduše odvyprávěli okolnosti, činy a následky a nechali divákovi volnou ruku k tomu si na něj utvořit vlastní názor. Mínusové body za to, že některé epizody se vlekly více, než by bylo záhodno, a přece jen by v seriálu o jednom z nejkrvelačnějších a nejperverznějších lidí v historii lidstva neměl chybět gore. Ne, že by tam nebyly náznaky, ale alespoň jednu pořádnou řežbu nám Netflix mohl nadělit. To však budiž vykompenzováno dechberoucím herectvím všech zúčastněných. Některé scény byly neuvěřitelně mrazivé a zejména po celou první epizody divákovi tuhle krev v žilách. Nebál bych se říct, že Monstrum má jeden z nejlepších pilotů v historii všech seriálů. Verdikt: „Dá si někdo srdce?“ (21.01.2023)

Výborná záležitost, tedy po té tvůrčí stránce. Chválím zaměření na postavu Dahmera jako takové, jednotlivé vraždy se odehrávají pouze buď mimo záběr či slyšíme pouze zvuky. Kdo čeká gorefest, bude zklamán. Navíc jsou tu scény či rovnou díly odehrávající se z pohledů obětí, jejich rodiny, či rodiny Dahmera - tenhle pohled z více úhlů někomu možná nesedne, pro mě je to výtečný krok. Co se týče diváka, podívaná to určitě není pro nikoho příjemná. Hlavně v první půlce, kdy je přibližováno Dahmerovo dětství či jeho přerod ve vraha. Jednotlivé scény jsou táhlé, takže nechají diváka v té nepříjemné atmosféře dost vymáchat. Ironické je, že člověk tak nějak doufá, že se Dahmer polepší a přepne do normálního (čti nevraždícího) člověka, ačkoliv je výsledek předem znám. Hodně za to může Evan Peters, jehož ztělesnění tohohle zmrda je dokonalé a každá scéna s ním dává smysl tenhle seriál vidět. Pomrknutí na Geina či Gacyho, přepokládám, není náhodné a další série by o nich mohly pojednávat. (02.02.2023)

O Jaffrey Dahmerovi jsem sám věděl jen to, že to byl sériový vrah. Protože takový téma můžu, plus vysoký hodnocení tady mě na seriál navnadilo. Rozdělil bych ho na dvě části. Prvních šest dílů mě fakt bavilo, odehrávalo se to v letech 1960-1991, takže můžete sledovat celý Dahmerův život od narození až po jeho zatčení. Nevadilo mi, že se příběh neodehrává postupně, ale na přeskáčku. Naopak se mi líbilo, že něco, co jsem nechápal třeba v prvním díle, se vysvětlilo ve třetím. Spousta uživatelů tu napsala, že se jim z některých scén zvedal kufr a nebylo jim z toho dobře po těle. Já si naopak myslím, že na to, jaký byl Dahmer prase (alkoholik, homosexuál, nekrofil, kanibal) a když si zjistíte, co všechno svým obětem provedl, tak se tvůrci drželi ještě hodně u zdi. Sedmým dílem potom kvalita a zajímost až do konce upadla. Soud, uvěznění, Dahmer byl přesunutý na druhou kolej a hlavní roli sehrál Netflix, kterej se snažil zavděčit současným trendům a pojal to jako agendu na ochranu černých. Za mě prostě zbytečný poslední čtyři díly, ze kterých se dal splácat jeden a byl by z toho super seriál. Takhle ve mě zůstala trochu pachuť - 65%. (23.11.2022)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

Evan Peters je herecký chameleón! On se fakt dokáže vžít do jakékoli role. Jednoduše generační talent se vším všudy! I díky němu jsem si dokázal seriál naplno užít. Dalo by se to shrnout jedním výrazem, a to ONE MAN SHOW. Na Peterse se v rámci podaného výkonu ale dotahuje Niecy Nash ztvárňující Dahmerovu sousedku. A také bych neměl opomenout ani Richarda Jenkinse. Jinak se seriál dost věnuje i obětem a jejich rodinám, což je za mě správné rozhodnutí. Po celou dobu sledování má člověk husí kůži, kdykoliv se na plátně objeví Dahmer. A též palec hore za to, že se nebáli ukázat tolik chyb ze stran policie a justice obecně....Ale bohužel nemohu zůstal jen u superlativ. Trochu mi na seriálu vadilo, že se chvílemi snažil u diváka vyvolat soucit k Dahmerovi. Dobře, jeho dětství asi mělo daleko k ideálnímu stavu, na druhou stranu, tohle není bohužel až tak vzácný stav. Takže jsem tohle rozhodnutí popravdě nepochopil. Suma sumárum....I přes menší výtky výborná minisérie v čele s přesvědčivým Petersem. Uvidíme, jak je na tom ten dokument. Chci si v hlavě udělat menší srovnání. Za mě dávám 8/10 P.S. Fincherův Mindhunter ale o level výše ;) (04.12.2022)