Divoký anděl

No, přestože je to telenovela, tak má něco, co ostatní telenovely nemají. Neptejte se mě ale, co to je. I já to sledoval, pravda, sice jen ob pět dílů, ale i tak. Každej pátej díl mi úplně stačil, abych byl v obraze. No a ta úvodní znělka na začátku, ta je jedna z nejlepších, jaký jsem u telenovely viděl. Víc se rozepisovat nebudu, protože bych musel začít vypočítávat to, co se mi nelíbilo a tak bych brzy skončilu odpadu nebo někde tam dole. (12.09.2006)

Scénář: Enrique Torres .. Po hezkém videoklipovém úvodu za doprovodu zpěvu celkem půvabné Natalie Oreiro následuje "děj". Záměrně v uvozovkách, protože co se obsahu týče, je větší radost dívat se z okna na ulici než na tuhle stupidní romanticko/dobrodružnou a trapně dramatickou tele(cí)novelu.. (18.06.2005)

Srdeční záležitost dob dávno minulých. Krásná a sympatická Natalia Oreiro v roli správně ztřeštěné a milé Milagros, která byla naší hrdinkou. Chytlavá hudba a písně, zejména geniální ♫ Cambio Dolor a Me Muero De Amor ♫ (kdo z Vás si ještě, jako já, pamatuje text?:), přemíra vtipných scén, dialogů a ztvárněných postav, excelentní český dabing, v hlavních rolích Ivana Andrlová a Ivan Jiřík a spousta dalšího pro mě z této telenovely dělají mou snad nejoblíbenější. Všechny tyto, mnou vyjmenované aspekty nejspíš vyvolají silný výsměch a nepochopení u osob, které by si přečetly tento komentář. Stejně i tak tuto všeobecnou averzi, pociťovanou snad u všech jihoamerických telenovel, zcela nechápu. Telenovely se snad asi ani nedají brát jako součást kinematografie, ale myslím, že ve svém "žánru" se jich najde pár, které v tom všem patosu, intrikách, rodinných spletitostí a nekonečném hledání pravé lásky, mají i něco navíc. Divoký Anděl zdatně odkopal a zakopal všechny ty přehnaně dramatické a slzavé telenovely a přinesl do žánru svěží závan. Je totiž komediálním seriálem, který dokáže vkusně míchat klasické novelové postupy s hodnotnou dávkou ladného humoru a lehkého, i zběsilého vtipu. Spoustu dialogů si stále pamatuju:) Svého času (a vlastně možná stále) jsem považovala Mili a Iva za nejdokonalejší pár televizních obrazovek a všech seriálů vůbec. Všechny jejich společné scény (a ty líbací, mmm:) prostě až přetékají chemií. No, zkrátka nezapomenutelná sestava alias Milagros "Mili, Cholito", Ivo, Gloria, Lina, Angelica, Luisa a Federico Di Carlo, Vicky, Pablo, Damian, Andrea, Pilar, otec Manuel, majordomus Bernardo, kuchařka Socorro, její dcera Martha, Morgan "Rocky", Ramon, Chamuco, ehm, kdo dál...?:) (05.01.2006)

Pokud perverzně ulítáte na plastech, pak tenhle umělohmotný pokus o romantiku bude to pravé právě pro vás. Sledoval jsem svou sestru čumíce na každý díl, žhavíce video aby jí něco neuteklo a nechápajíce její posedlost žádající si exorcismus. U telenovel jsem si zvykl na aspekt uřvané a plastelínové hlavní hrdinky s krkolomným jménem. Ovšem to co předvedla ta ulítlá Oreiro v tomhle "ophnusu" (záporný ekvivalent k opusu), to mi na dlouhé dny vyrazilo dech. Láska je cit nejhlubší, ne do hloubky zakopaný. Láska je signál srdce, ne signál S.O.S. Zkrátka to co k nám začali jihoameričani importovat, to si mohly fakt nechat od cesty. A to točí tak dobré nezávyslé filmy. Ó dio, ó bože!!!!!!! (06.08.2004)

Úvodní titulky byly něco, co jsem si svého času nechával ujít jen velmi nerad:) S počtem opakování titulní "hitovky" a růstem popularity další z věhlasných jihoamerických umělkyň ale i tenhle světlý bod pozbýval lesku. Pokud telenovely zobrazují latinoamerické pojetí romantiky, tak snad radši aby se vrátila Angelika. (03.10.2006)