Jako zabít ptáčka

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Náhoda tomu chtěla, aby To Kill a Mockingbird byl mým 2700. filmem. A když to vezmu kolem a kolem, pro tohle číslo jsem si ani nemohl vybrat lépe. Dvě roviny (dětská dobrodružství a soudní proces) se zde prolínají zcela nenásilně a přirozeně. Film nám navíc krásně zobrazuje Ameriku 30. let - po krizi jsou všichni nervózní a pořád bojují s rasovými předsudky. Výkon Gregoryho Packa byl naprosto skvělý, stejně jako filmový debut budoucí filmové legendy Roberta Duvalla. Tohle je bezpochyby jeden z filmů, který si zaslouží být tam, kde je teď (na IMDb 53. nejlepší film) a 87 % tady myslím mluví za vše. A i když mi podle názvu došlo, jak ten soudní proces skončí, tak mi to ani v nejmenším nevadilo a tento film jsem si užil až do samotného konce. 100 %. (14.11.2010)

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10 (18.12.2016)

Scénář: Horton Foote .. Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži. Upocené soudní drama, které je jen tak mimochodem součástí mnohem hlubšího celku. Protne letní radosti a strasti dvou sourozenců, kteří proplouvají na vlnách morálních dilemat svého dětství v třicátých letech. Obě polohy jsou skvělé, soudní drama je náležitě působivé a vtáhne do dění, dětské toulání a zkoumání světa skrze jejich pohled má pro změnu místy nádech až se strašidelnou atmosférou. Ale v celku tohle spojení krásně funguje, neboť se opírá o výborný scénář a herecké výkony zúčastněných. (29.02.2008)

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)