Jako zabít ptáčka

Naprostá paráda. Předobraz klasických snímků o dětských hrdinech (Stůj při mně) je zde říznut soudním dramatem zabývajícím se rasovou nesnášenlivostí. Nejde však jen o povinný nadbytek filmu - vážné soudní přelíčení brilantně doplňuje strukturu snímku, jenž je vyprávěn z dětské perspektivy, z pohledu nezatíženého, snažícího se pochopit svět dospělých. Vychytralý scénář s mnoha rozehranými motivy, které se podařilo udržet pohromadě, chirurgicky přesný moralista Gregory Peck a úžasní dětští herci dělají z Jako zabít ptáčka netradiční odklon od klasického schématu soudních dramat a zároveň i nezapomenutelný film s přemýšlivým poselstvím. (19.02.2013)

Hmm zajímavá záležitost i když po pravdě jsem čekal něco trochu jinýho. Ta první polovina věnovaná převážně malým parchantům mě moc nebrala i když nepopírám, že to má originální strukturu vyprávění a místy celkem hutnou atmosféru. Samotný přesun k soudnímu procesu je pak ještě o dost zajímavější. Gregory Peck exceluje a už jenom za něj a za zpracování hodnotím jak hodnotím i když mi ne úplně všechno sedlo.75% (20.12.2015)

Očakávala som, že scenár pôjde viac-menej jasnou cestou súdneho prípadu presne tak, ako je to opísané v texte distribútora, no ide skôr o rodinnú drámu, zobrazujúcu rasovú neznášanlivosť, s ktorou sa nezainteresované deti (ony sú totiž hlavnými postavami a svojou detskou bystrosťou chápu omnoho viac než by sa zdalo) stretávajú a kľúčový prípad o znásilnení bieleho dievčaťa černochom predznamenáva vyvrcholenie už tak napätej situácie bez ohľadu na to či je odsúdenec skutočne vinný. Vynikajúca snímka s perfektným záverom o tom, kam až dospeje ľudská krutosť a nepodnetné predsudky. (20.08.2010)

Dodnes nechápu, že Jako zabít ptáčka, není tady na ČSFD minimálně v první stovce nejlepších filmů. Ale nevadí. Černobílý snímek, ze kterého doslova prýští nebeská citlivost a ohromná čestnost právníka Atticuse, kterého fantasticky ztvárnil ledově klidný Gregory Peck. Ten vychovává své dvě malé děti a ještě přijímá případ, který mu mezi lidmi ve městě nadělá spoustu zlé krve. Film o rasových předsudcích a problémech v americké společnosti 30. let, který ve mně zanechal hlubokou stopu, co jen tak nezmizí. A za to jsem moc rád. Stoprocentní, emotivní zážitek. (17.11.2009)

Dvě hodiny utekly jako voda, jelikož v dramatu Roberta Mulligana se neustále něco děje. V úvodu se divák seznamuje se všemi hlavními hrdiny příběhu, prostředím, ale i dobou, v němž se budou následující minuty odehrávat. Děti advokáta Finche si hrají a občas jejich hra přeroste v pořádný horor, který jim pěkně nažene strach. To je zde podpořeno vynikající hudbou, ale i zpracováním scén. Jakmile se rozjede proces Toma Robinsona, dostane se snímek do pozice soudního dramatu a dostává na svoji hloubce a hodnotě. Projev Finche je velmi silný a obsahuje nejednu skvělou ideu, kterou se tehdejší americká společnost neřídila. Závěr snímku je taktéž výborný a já po chvilce rozmyšlení dávám plný počet hvězd. (12.02.2012)