Jako zabít ptáčka

Naprostá paráda. Předobraz klasických snímků o dětských hrdinech (Stůj při mně) je zde říznut soudním dramatem zabývajícím se rasovou nesnášenlivostí. Nejde však jen o povinný nadbytek filmu - vážné soudní přelíčení brilantně doplňuje strukturu snímku, jenž je vyprávěn z dětské perspektivy, z pohledu nezatíženého, snažícího se pochopit svět dospělých. Vychytralý scénář s mnoha rozehranými motivy, které se podařilo udržet pohromadě, chirurgicky přesný moralista Gregory Peck a úžasní dětští herci dělají z Jako zabít ptáčka netradiční odklon od klasického schématu soudních dramat a zároveň i nezapomenutelný film s přemýšlivým poselstvím. (19.02.2013)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)

I na začiatku 60. rokov, 20. storočia sa u Udeľovaní Cien Akadémie, ľudovo Oscarov, stále rozdeľovali tri kategórie na dve skupiny, t.j. farebné a čiernobiele, a tak sa dá tým pádom potvrdiť, že namiesto piatich nominovaných u kamery, výpravy a kostýmov, boli zrazu desiati, čo beriem ako určitú satisfakciu. A teraz si napríklad ešte skúste predstaviť, že legendárny opus Lawrence z Arábie by bol nakrútený na black/white formát, a naopak, Ako zabiť vtáčika, akurát recenzovaný snímok, by bol „zneuctený” tak, že by ho režisér Bob Mulligan zhotovil na technicolor, čím by sa odstránilo 80-90% angažovanosti filmového diela, ktoré ani po viac ako 50. rokoch od premiéry nestráca nič zo svojej atraktívnosti, tak isto, ako Lawrence... A keď už som u kormidla, tak naznačím oboch hercov, porovnávať Petra a Gregoryho, je ako niesť drevo do hory, Peck bol asi až príliš uvedomelý lokál PATRIOT, a la právnik Atticus Finch, v rasisticky - kultúrnej, americkej Alabame, kde sa podujal v počiatočných 30. rokoch obhajovať černocha Toma Robinsona, ktorého obvinili zo znásilnenia miestneho sedliackeho dievčaťa Mayelly Violet Ewell. Na Fincha sa pozerám prostredníctvom jeho dvoch detí, t.j. Skautky a Jema, ktorí neoslovujú otca : “OTEC” , ale hovoria mu MENOM : ATTICUS, čo je tak trochu atypické. Je takmer koniec letných prázdnin, pričom sa dokážu zabaviť inak, ako dnes typickým chodením mladistvých delikventov po pohostinských zariadeniach, kde táto generácia zo dňa na deň hlúpne. Priťahuje ich istý, strašidelný dom, kde je vkuse zavretý chalan Boo Radley, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu... Snímok je v podstate vyrozprávaný cez rozprávača postavy Finchovej dcéry - Skautky ( malá Mary Badham podáva univerzálne veľký herecký výkon ), ktorá už dobre rozumie tomu, čo sa okolo nej deje. Atticus sem neprišiel kvôli práci, on tu už dlhší čas žije, a taktiež lepšie spoznáva obyvateľov malého zapadnutého regiónu. Konceptuálne som naznačoval tri technické zložky, pričom práca KAMERY Russella Harlana má dodnes nezameniteľný RYS nadčasovej pôsobivosti, a áno, je majstrovská ! Normálne som si vychutnával každé jej jedno filmové políčko. Produkčne film zaštítil Alan J. Pakula, ktorý určite nepatrí medzi neskúsených zelenáčov kinematografie. De - facto, tak ako teraz dominujú všelijaké rasisticky motivované snímky, ako sú trebárs 12 rokov otrokom, či ešte ma napadá minuloročný víťaz Moonlight, na ktoré viac-menej, čochvíľa zabudnete, že vôbec jestvujú, síce sú medzi nami, ale radšej si pripomínajte KLASIKY zo 60. rokov, na ktoré len tak nezabudnete, a asi práve preto vyfúkol Gregory oscara Petrovi, lebo táto téma vtedy extrémne rezonovala, a tak sa ani nečudujem, že Atticus patrí medzi najväčšiu filmovú postavu všetkých dôb ! I keď podľa mňa Peter stvoril niečo naprosto unikátne, v kurze bolo čosi iné, o čom celý čas hovorím... (27.02.2018)

Strhující příběh, ve kterém se bílý obhájce snaží zastupovat u soudu černocha. Snímek jasně ukazuje americkou společnost ve 30. letech minulého století očima ženy, která vzpomíná na tuto dobu, když byla ještě malá dívenka. První část se zaměřuje na děti a s druhou části jakoby moc ani nesouvisí. Ve druhé třetině se dostáváme do soudní síně, kde můžeme sledovat marný boj obhájce Gregory Pecka. To je velmi silná část. Ovšem ani závěrečná nezůstává nic dlužná a naprosto ovládne naše emoce. Já filmy ze soudního prostředí miluju a tenhle k těm špičkovým patří, i když u soudu jsme jen menší část filmu. (08.05.2009)

Spoilery! Nádherný lidský a citlivý příběh z doby, kdy se stačilo k porušení zákonu narodit jako černý. Trošku mě mrzí, že jsem se opět díky své prudké genialitě ochudil o to, jak se údajný prohřešek odehrál ve skutečnosti. Co nadělám. Pravidelně piji skoro každý čtvrt rok a IQ se stále drží někde u 140. Takže si holt nevychutnám snímky jako nějaký průměrný debil. Přestože je zde úžasně hrající Gregory Peck situován do role jakéhosi nadčlověka těch nejlepších mravních zásad, tak mě velmi potěšilo, že snímek nekončí přeslazeným happyendem, nýbrž velice reálně. A vůbec celý snímek se nese v příjemném, leč vcelku reálném duchu. Snad až na soudní proces, kde černoši okupují výhradně horní VIP sektor, kde už jim scházel snad jen bar. Závěrečná vsuvečka se zachráncem Boo byla možná trošku navíc, ale byla tak milá, že mi nikterak závratně nepřekážela, ba dokonce mě pohladila po mojí úžasné duši. (04.06.2018)