Kam orli nelétají

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Ach tomuhle filmu určitě dám ještě jednu šanci, protože se mu nesešla dobrá konstalace hvězd, pořád na mě někdo zvonil a s něčím otravoval a ve finále, když tam byla ta blondska a vypadalo to že se slíkne, tak na mě zazvonil svědek Jehovův, nevím jak se dostal do baráku, ale měl štěstí že vystih mou momentální náladu a vzdal to dřív než začal, protože když se těšíte na ženskou v podvazkách a najednou čumíte na svědka johovova, jak se vás chystá zaangažovat hrozí velmi agresivní reakce. Zajímalo by mě kterej kreten ho vůbec pustil do baráku a proč musel jít smrdět hned ke mě. No a pak přišla sousedka, že je zlevněný zelí v Holešovicích, bylo 21:15 a já dostávám informace, že bych se posral. Čili i tohle všechno ovlinilo mé hodnocení. Film mě přišel překombinovaný, často jsem se neorientoval, kdo je nácek a kdo je nenácek. Občasná naivita některých scén mě taky nepřišla příliš štastná a navíc se přidal klasický neduh dabingu válečných filmu, amíci, angláni, němci, veverky všichni mluví česky, do toho zpráva o levným zelí, svědek Jehova, takže v tom aby se prase vyznalo, jenže já se v tom tentokrát moc nevyznalo. (01.02.2012)

Mierne netradičná vojensko-špionážno-akčná tímovka, ktorá sa neuberá cestou tradičnej schémy "zoznamovanie - výcvik - bojové nasadenie", ale vrhá diváka rovno do akcie. To slúži hlavne k zneisteniu diváka - nepoznáme postavy (a popravde povedané, počas filmu sa o nich ani bohviečo nedozvieme, lebo sú to len ploché a veľmi vlažne zahrané figúrky v komplikovanej špionážnej hre), ale práve preto dobre funguje to zneistenie, že kto je vlastne dobrý, kto špión a kto dvojitý špión. Hodinu a pol nebudete mať ani o jednom z hrdinov šajnu, či je dobrý, alebo stojí na strane nacistov, a pramení z toho fajn nervozita. Záverečná hodinka sa zmení na nonstop akčné peklo, počas ktorého Clint skolí viac ľudí ako vo všetkých "dolárovkách" a "dirtyharryovkách" dokopy. K tomu treba pripočítať nádherné exteriéry - ten zámok na alpských úbočiach je proste parádny. No a hlavne je tento film príjemnou lekciou z dejepisu kinematografie - už viem, na čo sa dívali Lucas a Jeffrey Boam, keď písali scenár Poslednej krížovej výpravy ;-). (31.03.2007)

Trochu netypický válečný film a troufám si říct, že o to lepší. Než jsem pochopil, kdo že to vlastně je dvojitý agent a kdo pracuje pro ktereou (kontra)rozvědku, dalo mi to docela fušku... Ale když si to srovnáte v hlavě, zjistíte, že takhle dobrý špionážní příběh jste už dlouho neviděli. Přidejte si mladého Clinta Eastwooda (obtížná představa, já vím..:)) a skvělou hudbu (Ron Goodwin - ke slyšení též v Battle of Britain) a pochopíte tohle hodnocení. 90% (28.01.2003)

Na svojí dobu velice dobrý film s nádhernými kulisami, ale nečekejte válku jako takovou. Vše se prakticky odehraje v onom zámku, nebo teda spíše Orlím hnízdě a když už se nějaká akce urodí tak spíš díky přestřelkám, kterých je dost, ale na svojí délku by jich mohlo být poněkud více. A to je právě to, co mi na filmu vadilo, její délka a k tomu zmatenost, která právě oné délky s radostí využívá. Ale což, přesto je film Kam orli nelétají velice povedené, řekl bych, spíše válečné drama, které z historie čerpat má co a na svojí dobu je natočené se vší zručností, kterou neméně skvěle podporují slušné herecké výkony hlavně dvouch hereckých jmen: Richarda Burtona a Clinta Eastwooda. I když si ale vzpomenu na Kubrickovi Stezky slávy, mohlo to akčně i tak být o něco lepší a vyspělejší. --- Někteří lidé mají 6. smysl. On má 6. 7. a 8. Proto je nejlepší (05.08.2007)