Zielona granica
Green Border
Green Border
Hranica
Green Border
Režie:
Agnieszka HollandKamera:
Tomasz NaumiukHudba:
Frédéric VerchevalHrají:
Jalal Altawil, Maja Ostaszewska, Behi Djanati Atai, Tomasz Włosok, Mohamad Al Rashi, Dalia Naous, Joely Mbundu, Piotr Stramowski, Marta Stalmierska (více)Obsahy(1)
Psycholožka Julia (Maja Ostaszewska) se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. Rozhodne se vzdát se svého pohodlného života a přidá se ke skupině aktivistů, kteří poskytují pomoc uprchlíkům. Současně s tím jsou syrská rodina prchající před občanskou válkou a její doprovod, učitelka z Afghánistánu, podvedeni Bělorusy a násilně převezeni do uprchlického tábora nedaleko hranic s Polskem. Ve snaze uniknout se vydávají na zoufalou a nebezpečnou cestu neznámým a nepřátelským územím. V Polsku se jejich osud protne s osudem Juliiným a mladého pohraničníka Jana (Tomasz Włosok). Události, které je potkají, navždy změní život nejen jim, ale i dalším migrantům a aktivistům zapojeným do jejich příběhu. (Bioscop)
(více)Recenze (57)
Agnieszka Holland je kvůli svému nejnovějšímu snímku v rodném Polsku velmi tvrdě odsuzována vládními představiteli i prezidentem, nemůže si ale stěžovat na úspěch u diváků ani u odborné kritiky. Není to jednoduchá podívaná ani z hlediska obsahu, ani z hlediska formy (černobílý obraz, téměř dvě a půl hodiny dlouhá stopáž). Režisérce je vyčítána neobjektivita, na druhou stranu netočila dokument, ale fiktivní drama na motivy skutečných událostí (a natáčení předcházely dlouhé rozhovory nejen s uprchlíky, ale také s pohraničníky a obyvateli pohraničí). Divák si musí udělat názor sám. Já už se do druhé projekce nepohrnu, ale některé scény mám pořád v hlavě. ()
Jeden z nejdůležitějších a nejsilnějších filmů letošního roku o tom, že i když není dobrý návod na řešení, je vhodné zůstat člověkem. Velmi fresh podání aktuálního palčivého tématu - o tom ta kinematografie má být, a to i pro ty, kdo nesouzní s perspektivou režisérky. ()
„PROČ NÁM TO DĚLÁTE?…“ Parádní a poučnej pohled na jednu migrační epizodu (tedy trasu přes Bělorusko). A navíc přátelé… celkem drsnej! Líbí se mně, že Holland zbytečně nemoralizuje (byť jde o jasnej pohled jedný strany), ale jen nechává ony vybrané jedince plácat se od hranice k hranici. Aby ji nikdo nemohl nařknout z nadržování, ukáže, že taky tahle mince má dvě strany. Film, ze kterýho se „sluníčka“ asi poblinkají… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl polskými politiky odsouzen a označen jako protipolský. Ministr spravedlnosti přirovnal režisérku k propagandistickým režisérům Třetí říše. Kina měli za povinnost před filmem odvysílat stanovisko polské vlády. 2.) Scénář vznikl podle běžně dostupných dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, neziskovkami, ale také díky anonymním výpovědím pohraničníků. Příběh je tedy inspirován skutečnými postavami. 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
// 147 minut uprchlického pekla, ve kterém nenajdete žádné správné odpovědi, jenom hromadu odporného lidského zla uprostřed humanitární krize s pár záblesky naděje od těch několika málo lidí, kterým není svět u prdele. Ani takhle významný příběh nicméně nedokáže zastínit jednoduchý fakt, že Holland prostě má to řemeslo v malíku, a že takto podané syrové drama by s člověkem zůstalo, i kdyby pojednávalo o zcela imaginárních problémech. Bohužel nepojednává, s tím už se ale musí vypořádat jiní, nikoli paní režisérka. 9/10 ()
Velmi podobné "Nabarvenému ptáčeti". Po 30 minutách je jasné, na co se koukáme, a zbylé dvě hodiny je pak permutováno totéž pořád dokola. Extrémně předvídatelné, nudné, artově černobílé a cpoucí nám do hlavy extrémně triviální poselství, hraničíčí místy až s hloupou a nechtěně vtipnou propagandou. ()
Vyrazili jsme tento víkend na Taylor Swift a na Hranici, to je takový nový Barbenheimer:) Nabarvenému ptáčeti to moc podobné není, nebojte, to jen fuxoft je tradičně mimo, když jde o artfilmy. Je to film, který je sice černobílý, ale jinak se v něm mluví normálně a tempo má normální (tedy normální na neakční film, snad si rozumíme). Film je velmi působivě natočen, a je alarmující, jaké věci se můžou dít v civilizované Evropě (v případě PiSSPolska spíš "civilizované"). A ono se to skutečně dělo a děje, viz: https://www.respekt.cz/tydenik/2021/45/bez-nas-by-byli-mrtvi. Zdejší odpadáře, co film ani neviděli, a "experty" na azylové právo bych upozornil, že i když je imigrant nelegální (což nikdo nezpochybňuje), tak ho nemůžete jen tak mlátit nebo házet přes plot. Troufám si říct, že ani v Polsku. A těm, co mají názory, že právo na existenci mají jen filmy, co si na sebe vydělají, bych zase vzkázal, že film vidělo jen v polských kinech přes 700 000 lidí. K pěti hvězdám něco málo chybí, chtělo by to víc scén s pohraničníky, kteří tu mají ze všech tří aktérů zdaleka nejméně prostoru. A naopak vyškrtnout scénu, kde si hodný bohatý Polák "nastěhuje migranty k sobě domů" (TM) a jeho děti se s nimi učí rapovat. To trochu směšné bylo, uznávám. ()
Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja ()
Agnieszka je borec ()
Po roce či dvou jsem opět vyšel do kina. Na pokladně mě místo paní pokladní však uvítal nápis (opisuji to z mobilu, neboť teprve dnes jsem se dozvěděl k čemu ta věc vůbec je): Od 1. října 2022 prodej vstupenek v Kině Vysočina pouze z prodejního automatu (to bylo černě a nyní červeně) Platba možná jen platební kartou (a opět černě, jenže jiným písmem) Děkujeme za pochopení (a podpis) Kultura. Protože jsem kartu neměl, vypsal mi lístek ručně uvaděč, který mi dal i kartu "Přítel filmu" a tím i slevu 20 Kč. A teď k filmu! A co když ještě ne! Před promítáním jsem se šel podívat ven, kde jsme před 55 lety čekávali na holky. A co vidím! Vidím, že nevidím plastiku, která tam stávala od jeho otevření v roce 1963. Šel jsem se informovat k již známému uvaděči, který mě ujistil, že tam dosud stojí. Ano, byla tam, jenže zarostlá keři a ve večerním šeru téměř neviditelná... Sám film byl pro mě pocitově hodně rozporný. Individuální příběhy utečenců, jedinců či rodin, jsou seskupovány, redukovány, zřetězovány do určitých akcí. A samozřejmě i protiakcí. Nic se tu nereflektuje, žádná akce není zdůvodněna, je to obnažený akční film. Pokud je reflexe ponechána divákovi, jak má odpovědět na otázky: Skutečně utíká zelenou hranicí (v českém názvu "zelená" chybí, zřejmě známe jen "rudou") tolik žen v pokročilém těhotenství? Tolik llidí se topí v suwalských bažinách? Kolik je v Polsku frankofilních rodin, jejichž děti rapují spolu s emigranty? Pokud je jedinou odpovědí, že Polsko přijalo poté 2 000 000 Ukrajinců, je to odpověď nedostatečná. ()
RECENZE: Jen svině sedí v kinech? Agnieszka Holland natočila svůj životní film - Českokrumlovský deník Roztmívačka, barevný obraz hustých lesů kdesi na „zelené hranici“ postupně přechází v černobílý. Titulek: GREEN BORDER, střih. Syrská rodina právě přistává v Bělorusku. Má to být pouze přechodná stanice, jejich cílem je dostat se za příbuznými dále do Švédska. Na letišti k sobě přiberou ještě migrantku z Afghánistánu a jen co je převaděč odveze k ostnatému drátu uprostřed pustiny, překonají zdárně nedobytnou hranici s Evropou. „Dokázali jsme to, jsme v EU!“ hlásá jedna z postav, aniž by tušila, jaké hrůzy záhy její nadšení vystřídají. Dál se pak Hranice (v originále Zielona granica) vyvíjí cestou mozaiky několika osudů, jež se později více či méně protnou. Uprchlíci se stávají politickou zbraní, psycholožka Julie už se nechce nečinně dívat na to, co se odehrává takřka za jejím plotem, skupina aktivistů se snaží pomáhat, jak to jen jde, a pak je tu příslušník pohraniční stráže, jehož později dožene vlastní role v tom, co se „na hranici“ děje. Film Agnieszky Holland není samoúčelnou obžalobou Polska ani Evropské unie. Nejedná se ani o aktivistický pamflet sluníčkářů. Jde o znepokojivé varování a zdrcující portrét toho, jak Evropa navenek zastává hodnoty svobod a práv člověka, ovšem ve výsledku je zcela opomíjí. Jinak by totiž Polsko bylo dávno vyškrtnuto ze seznamu civilizovaných zemí. Odsoudit Agnieszku Holland za to, že Hranice je stvrzujícím podpisem jejích politických názorů by bylo asi stejně nemístné jako vyčítat Ejzenštejnovi, že Křižník Potěmkin je ideologickou agitkou SSSR. Projekt, jenž je hodnotný umělecky i společensky, je dnes spíše vzácností. Jedni tvůrci sice disponují silnými tématy, ale problém nachází v jejich vyjádření. Oproti tomu druzí se s oblibou řadí mezi vyznavače umění, avšak často nemají co říci. Hranice, v níž se navíc hrdě odráží i česká stopa (koprodukce s Marlene Film), splňuje obojí. S ohledem a respektem k režisérčině předchozí tvorbě jsem osobně za vrchol její filmografie považoval snímek Evropa, Evropa z roku 1990. Hranice je přesto dílem ještě o chlup vyspělejším, autentičtějším a soudržnějším. Formálně je bezchybná. Vyzdvihnout musím zejména zacházení s kamerou coby nástrojem k navození pocitu přímé účasti. I scénář, přestože byl údajně spleten dost narychlo, je dotažený do nejmenšího detailu a vyniká spádovostí. Strhující složku zastupují herecké výkony, jak vystřižené z dokumentární reportáže, díky nimž člověku nejednou přejede mráz po zádech i slza po tváři. Se mnou Hranice zacválala hned několikrát, přičemž nejdestruktivnějším okamžikem pro mě byl noční horor v bažinách. Do kin vešel opravdu velký film, jenž nejde zhodnotit slovy, recenzí, procenty. Intenzitu prožitku, následné dozvuky a myšlenky spojené s tíživým svědectvím doby, jež podává, není možné popsat, natož pochopit bez předchozí zkušenosti. Jsem jím emocionálně zdrcený i fascinovaný. Hranice se s odvahou pouští do boje za obranu a záchranu lidství. Proto tímto textem vyzývám čtenáře, aby na ni do kina zašli. A zejména pak ty mladé. Zrodil se totiž Schindlerův seznam naší generace. Tak na chvíli zapomeňte na pseudoproblémy, nehty, Tik Toky a další hlouposti a mazejte do kina! () (méně) (více)
Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023] ()
Po takovém filmu se musí každý vlastenec ať žijící nebo nežijící zvedat ze židle nebo obracet v hrobě.Proboha,proč natáčet takové filmy ve kterých se uprchlíci s dolarama v kapse,v drahém oblečení a s mobilama v ruce prohánějí po lese a za pomoci aktivistů a převaděčů nabourávají suverenitu moderních států?Proč stále hrát na city a snažit se filmově obhájit tuto nelegální invazi?Ne,prostě ne,ideologie se nedá obelhávat,nelze jí vyměnit za peníze a pouze zrádci a zbabělci dokážou zradit po staletí budované evropské hodnoty a ve jménu zpátečnictví obrátit novou,pro Evropana nepřijatelnou kulturu nejenom proti sobě,ale i proti všem s reálnějším pohledem na celý svět.O čem film Hranice vlastně je a co nám svým "majstrštykem" chtěla polská režisérka vlastně říct?Především chtěla hodit špínu na pohraniční stráž která dělala jen svou práci.A to jak se pohraniční stráž chovala na území Polska a Běloruska k uprchlíkům,že si je přehazovala přes hranice jako horký brambor bylo pouze důsledkem vyhrocené situace a ani se nedivím,že je nikdo na svém území nechtěl.Nejvíc mi ve filmu vadili ti aktivisté a převaděči co tak horlivě pomáhali v lesích uprchlíkům a jsem velmi rád,že takové podobné solidární šmejdy neznám osobně.Kdyby v tomto braku nehrálo tolik skvělých polských herců tak bych tomu bez milosti nakouřil odpad jak mě ten film svým obsahem vytočil. ()
Zásadní zpověď o současnosti, o nás především. Bolestně aktuální snímek z kategorie "současná společenská témata", u Agnieszky Holland s jasným přesahem na historii lidské civilizace přinejmenším tu moderní ve dvacátém století. Může to být nepříjemný pohled, ale to někdy pohled do zrcadla bývá. Dokud se někdy nekoukneme i sami na sebe, můžeme jen těžko hodnotit ostatní. Připomene Nabarvené ptáče. Nejen barevnými odstíny . ()
Tvrdiť, že tento film je nestranný, je rovnako zavádzajúce, ako vyhlasovať, že je nepravdivý. ___ Že Hollandová umí, sme vedeli... ale ani mi nenapadlo, že prinesie tak sviežo a neprikrášlene vyjadrený osobný postoj v jednej konkrétnej otázke. Pretože nejde ani tak o to, čo si kto myslí a či s jej pohľadom súhlasí, ako o to, či zdieľa povedomie o nejakom spoločnom, súčasne civilizačnom, vnímaní ľudskosti. Pre mňa osobne to bola neuveriteľne presvedčivá ukážka každodenného, skutočného pekla, do ktorého sa môže až prekvapivo ľahko dostať hocijaký človek, zdrvujúce zobrazenie toho, čo sa možno nie úplne takto, ale určite v nejakej podobe a forme deje - a práve tu, v našej blízkosti - a čoho obsahom sú opäť konkrétne ľudské životy, skutočnosť, na ktorú my, nepostihnutí, ochotne zabúdame. Tvorcovia ich tu zopár ukázali, dali anonymným číslam tvár, strhli z utečencov závoj ignorantstva, ľahostajnosti a dehumanizácie. Je to postoj angažovaný - inak by tej téme nevenovali pozornosť - a je navýsosť aktuálny. Či - a do akej miery - je pravdivý, stojí za zistenie. Ale hoci sa vo filme nájde množstvo diskutabilných momentov, trochu prepálených alebo nedávajúcich dostatočne priestor iným stranám, jasne a efektne vyjadrený postoj a majstrovská umelecká úroveň sú tu neoddiskutovateľné. Mňa HRANICA rozbila na kúsočky ako už dávno žiadny film, a to aj - alebo hlavne preto - že pôsobivo stavia zrkadlo vlastnému svedomiu každého jedného diváka. A už dávno som nevidel nápaditú formu tak výborne pracovať v službe príbehu, ktorý má širokú, ak nie všeobecnú platnosť v prípade tak veľmi aktuálnej témy. Aj vďaka svojej kontroverznosti v zmysle jasne a odvážne vyjadreného postoja je toto v pravom slova zmysle veľký film a nesmierne dôležitý v našom dnešnom, morálne sa rozpadajúcom svete, pomaly neschopnom sa zjednotiť aj na základných princípoch. A môžeme diskutovať o všetkých argumentoch, ktoré aj tu padajú v komentároch uživateľov, čo dávajú "odpad". Ale nemali by sme pochybovať o hodnote alebo definícií ľudskosti, ktorý HRANICA tematizuje, ak nechceme rovno priznať, že ju nerešpektujeme a že / pretože sa nás nedotýka.... P.S. Okrem iného tu Poliaci opäť dokázali, aké obmedzené, provinčné a bezvýznamné sú tie naše slovenské a (väčšinou) české filmy. Podľa mňa to je jasný kandidát na veľa festivalových víťazstiev, pretože aj v dnešnej filmovej záplave je ich málo takto aktivistických, kombinujúcich pritom silnú aktuálnu tému a výsostne umelecké spracovanie. ()
Film se dá hodnotit samozřejmě různým způsobem. Filmařsky je to na světové úrovni, vyprávěním strhující. To snad nerozporuje nikdo. Tedy jen k výhradám o propagandičnosti: 1) Zachycené události se na zelené hranici skutečně děly a rozhodně ne výjimečně. Tedy nešlo o žádné uměle nahuštěné šokující scény jen na efekt, jako se to (po právu) vyčítalo autorům Nabarveného ptáčete / Souostroví Gulag / Bastardů. 2) Film neříká jak uprchlíky řešit. (To ani není práce filmařů.) Bohužel film ale ani nevysvětluje neinformovaným divákům pozadí těch událostí. Že to byla akce tajných služeb BLR/RUS, které lákaly Afričany a Syřany k snadnému překročení hranice do vysněné EU. A že tím Rusové chtěli vyhrotit situaci v EU a jednotlivé státy rozeštvat. 3) Chápu, když někteří tvrdí, že jim ve filmu chybělo znepokojení mnohých Poláků nad tou uprchlickou vlnou. I kdyby se ale to znepokojení ve filmu objevilo, měli by ti pohraničníci a vojáci "právo" se chovat jak esesáci? Asi ne, že? Právě proto se Holland soustředila především na to nevídané morální selhání mnohých Evropanů (vč. politiků, institucí...). Navíc, kdyby se ve filmu objevilo úplně všechno (i znepokojení Poláků a role Ruska v případu), tak by to mělo 4 hodiny, a spíš než film by to byla Zpráva o stavu Unie. :) __________ Je mi líto snad jen často zmiňované scény s rapováním, protože i když je úplně pitomoučká a je myšlena čistě symbolicky, tak tím, že je umístěná na konec filmu, zanechá lehkou pachuť naivity. Doufám, že lidi tu scénu nevyužijí jako alibi, aby se filmu mohli vysmát, a místo toho o něm řádně popřemýšlí. Málokterý film z poslední doby k tomu tolik vybízí. Jedna otázka za milión: Jak všechno na té hranici uhlídat a zároveň se při tom hlídání nestát monstrem? ()
Jako každej, mám na uprchlíky svůj letitej názor. Ale budu-li hodnotit film samotnej, tak musím uznat, že Agnieszka Holland je takovej profík, že mě tímhle filmem docela rozsekala. ()
Extrémně znepokojivý film, který ihned řadím do kategorie, že už ho nechci vidět znovu, a to z důvodu několika vážně zničujících scén, které jednomu neudělají dobře na duši. Přitom poselství filmu je jasně dané, je fakt, že i trochu jednostranně zaměřené, a že se určitě nejedná o objektivní pohled na věc. Pokud je však situace na Polsko-Běloruské hranici aspoň trochu podobná tomu, co se ve filmu odehrává, tak to ukazuje lidskou špínu v té právě podobě, a ukazuje jen to, jak jsme se jako společnost za spousty staletí nikam neposunuly a pořád žijeme uvězněni v rámci svých malých problémů a nedokážeme věci chápat ve větších souvislostech. Mnohdy až dokumentární pojetí trochu zabrańuje se vcítit víc do některých postav, protože těch je ve filmu opravdu mnoho, a některé se objevují třeba až v samotném závěru filmu, a černobílé provedení filmu jejich identifikaci také úplně neulehčuje. Je mi jasné, že z filmu si obě extrémní strany odnesou přesně to, co chtějí, a že asi film mnoha lidem oči neotevře, ale je opravdu důležité, aby se i o takovýchto věcech filmy točily, abychom si připomínali, že existují lidé s mnoha horšími osudy, než který máme my samy. ()
Tak dve koloniálne krajiny Francúzsko a Belgicko participujú na tomto politickom filmovom paškvile. Keby o ich zverstvách natočili film na celuloidový film mal by pár sto kilometrov. Taký Belgický král Leopold II patrí medzi najväčších masových vrahov za éru ľudstva. Za smrť Jozefa Chovanca v Belgickom väzení dodnes nebol nik potrestaný. Miesto prvej pomoci bacharka hailovala ! Čo stvárali Francúzi za barbarsvá v kolóniách je až neskutočné. A takáto bagáž nás bude poučovať. Slovensko má staronového premiéra, nie je to práve moja krvná skupina ale našťastie Orbán už nebude sám. Žiadny emigranti, žiadne kvóty, žiadne peniaze. Nech sa progresívna EÚ spolu aj s PS pojebe. A keď je už aj taký Danko podľa TV MarkíUSzy v prieskume verejnej mienky populárnejší (18.12.2023) ako šéf PS Šimečka tak to čosi o výtlaku Progresívcov svedčí. Asi ten Šimečka vie trúbiť len do vetra a na šofar. A ostatní podobní géniovia. Tak bratia Česi 4. na kandidátke PS Tamara Stuhlová, dnes ctihodná poslankyňa nevie kedy vznikla ČSR a kto bol prvý prezident. A to je 28.10. na Slovensku štátny sviatok. Tak to je sila. ()
Co jiného může umělec udělat, než podívat se na problém ze všech strach a potom všechnu tu hrůzu vykřičet do světa? Agnieszka Holland to dělá poctivě, statečně a obdivuhodně - však jí také ubožáci bez mozku vyhrožují smrtí. Je to film, ze kterého bolí oči i duše. Je o nelidské krutosti, o zoufalství a bezmoci. Jenže je také o odvaze, o hrdinství a slitování. Není namířen proti Polákům, to si může myslet leda idiot, který film neviděl. Třeba Jarosław Kaczyński, Tomio Okamura nebo nějaká jiná lidská troska bez morálky. Vidět by tenhle film měli všichni. V Plzni jej promítá jen Cinestar. V sále nás bylo deset… Kde jsou všichni ti, kteří se hrnuli na Kazmu? A takhle si tu na světě žijem. ()
Související novinky
36. Evropské filmové ceny - nominace
V úterý 7. listopadu byly zveřejněny nominace pro 36. ročník Evropských filmových cen, jež by měly upozornit na nejvýznamnější filmové počiny z Evropy za rok 2023. V kategorii pro nejlepší evropský… (více)
Byly předány ceny na filmovém festivalu v Benátkách
V sobotu 9. září proběhlo slavnostní zakončení jubilejního 80. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, který probíhal od 30. srpna. Během ceremoniálu byly mimo jiné oznámeny i vítězné… (více)
Finále Plzeň začne 22. září
Film-iálový inter-kino-vizní festival. Jen na Finále uvidíte průřez kompletní českou audiovizuální tvorbou – filmy a seriály, které jsou v kině, v televizi nebo na internetu. Kromě projekcí je… (více)
Šla jsem na film s vědomím, že vidět ho je nutností pro každého Evropana se základním politickým i sociálním vědomím, a zároveň s lehkými obavami z nekompromisnosti jeho filmových kvalit, vzhledem ke kritické odezvě, ale teď překvapeně a s úlevou zjišťuji, že jsem se obávala zbytečně. *** Vzhledem k tomu, co mělo být předmětem sdělení, byl film natočen výborně: oceňuji především, že neútočí na city, ale na rozum a na racionální vstřebání nemocné logiky celé situace. Tomu je podřízeno, že Holland pragmaticky (ač by se spíš chtělo říci milosrdně) zvolila černobílou, stejně jako soustředěné členění do přehledných kapitol pomáhajících zaměřit fokus diváka na několik různých perspektiv spojujících se v onen klinč bezmoci, stejně jako závěrečný ironicky kontrastní epilog se situací na ukrajinsko-polské hranici. *** Měla jsem původně jedinou větší výtku, ale ta se rozpustila už během psaní komentáře: nepřišlo mi nejprve jako nejšťastnější takové dramat(urg)ické poskládání, kdy nejprve sledujeme ty nejtěžší bezvýchodné situace migrantů, s nimiž je zacházeno nejhůře, abychom se v závěru téhle linky podívali i na skupinku šťastnějších mladých hochů z Afriky, kteří najdou azyl u polské rodiny, a tífm ji de facto ukončili a pak už hned následoval onen epilog. Umím si představit, že to pro Holland bylo velké rozhodování, ale já bych asi diváka ještě před epilogem přece jen vrátila k těm nejzbědovanějším, do těch nejhorších situací, aby právě to bylo tím, co mu zůstane v živé paměti. Ale zpětně uznávám, že klidnější dramaturgické řešení, k němuž se přiklonila Holland, je v plném souladu s tím, že to nemá být citově vyděračský film, což by takhle hrozilo trochu víc. A tím víc respektu ve mně Agnieszka Holland, která se tématem nedala strhnout k podbízivým pózám, vzbuzuje. *** Poprvé v životě myslím napíšu, že filmu nesmírně prospěla i jistá přesná míra schematičnosti a typizovanosti, která zde je navíc přiznaná a skutečně velice dobře vyvážená. Agnieszka Holland se zkrátka nesnaží dojmout nás k slzám nějakým jedinečným barvitým příběhem, její film má střízlivě nasvěcující povahu a útočí na naše svědomí a mozkové závity: opravdu se s tímhle děním jako evropští občané dokážeme srovnat, racionálně si to všechno vysvětlit, ignorovat to? Ale nežene nás (jako jedince) ani k žádné bezvýchodné provinilosti, nechce, abychom se teatrálně bičovali, jen se velice věcně, ale nepokrytě ptá: uvědomujete si, že se tu (stejně jako i na jiných hranicích naší pokrytecky opevněné blahobytné a na úkor jiných, námi využívaných světů, tyjící Evropské unie) dnes a denně odehrávají tyto každým zdravým jedincem neakceptovatelné zločiny proti lidskosti a že jejich přehlížení či dokonce podněcování spolutvoří samo jádro našeho soutěžního politického, sociálního a ekonomického systému? A to nejen polského, ale celoevropského? A za tohle promyšlené a klidně neúhybné nasvícení opravdu ráda a vděčně tleskám. *** A ne, stopáž k takovému sdělení vůbec nebyla přepálená, naopak, uteklo to i díky členění a neulpívavému opouštění dílčích osudů až příliš rychle: možná bychom se měli dívat ještě o několik hodin nebo spíš i dní déle, aby nám to došlo v plném rozměru. *** (S O.Lí ve Velkém sále Světozoru.) *~ () (méně) (více)