Jednoruký šermíř 2

Toto som videl kedysi dávno, keď sa ešte piesok lial a voda sa sypala. Tento tretí diel jednorukého šermiara je akýmsi kompromisom medzi neakčnou jednotkou a hypermasakrálnou dvojkou. Vyzerá to celé dosť draho, žiadne podradné béčko. Hlavný hrdina prehrá súboj so zlým majstrom a tak si musí odseknúť ruku, ktorá potom ostane roky pripichnutá na strome až z nej ostane len holá kostra. Po tomto incidente sa z udatného bojovníka stane poskok v pohostinstve, ale ani pri umývaní stolov nezaprie svoje schopnosti - buchne po stole, riad vyletí do vzduchu a než dopadne on stihne stôl poutierať. Napokon samozrejme bude musieť vytiahnuť meč a v epickom masakri na moste pobiť takú menšiu armádu. Treba povedať že choreografia súbojov je na podstatne vyššej úrovni než tomu bolo u predchodcov aj keď sa tu a tam objaví nejaký ten blbý, odzadu pustený záber ktorý má hrdinovy dodať superschopnosti, čo ma vždy nasieralo. Je to fajn, ale až taká pecka to zas nie je a preto dávam za tri. (08.05.2012)

Působivý příběh o zradě, přátelství a pomstě s řadou dost silných momentů, kde (evidentně umělá) krev občas teče proudem. David Chiang je jako v sebelítosti se disciplinovaně utápějící ex-bojovník Lei Li odzbrojující, ovšem Ti Lung se nedává nikterak zahanbit - jeho Feng je samé mladistvé nadšení, samý ideál a po většinu času je naprosto k sežrání. Chemie mezi oběma hlavními protagonisty funguje výborně - tak výborně, že když si vzájemně hledí dlouze do očí, neřkuli když oba plánují, jak budou společně sedlačit, člověka napadá ledacos...:-) Ku Fengova trojdílná tyč vzdorující gravitaci je taky epes. A Li Ching je neuvěřitelně roztomilá. Sečteno a podtrženo, "New One-Armed Swordsman" je parádní film - dostal mě napoprvé - a dostává mě dodnes. (22.08.2007)

V kontextu s dnešní tvorbou akčních filmů, by bylo velmi snadné se tomuto filmu vysmát. Obsahuje všechno, co bylo pro filmy té doby typické. Svištivé a hřmotné zvuky, chlejstance krve, protivníky, kteří jsou zhubeni mávnutím meče, který kolem nich prosviští půl metru daleko, občas až divadelní repliky... . Jenže na druhou stranu...proč jste se rozhodli, podívat se na 50 let starý film? Možná protože vám něco chybí v těch dnešních, nebo jste prostě fajnšmekři a chcete mít tu martial mozaiku doplněnou i o kung-fu filmy pro pamětníky... . A to pak dostanete to lepší z toho, co sedmdesátky nabízely. Příběh o tom, že pýcha předchází pád a příběh o pomstě. Občas je to úsměvně blbé, ale jisté kvality tomuto filmu upřít nelze. Viděno s dabingem, který se k tomuto filmu náramně hodil :-) (08.03.2020)

I když jsem byl předem přesvědčen, že tato verze "jednorukého šermíře" nemůže překonat Return of the One-Armed Swordsman z roku 1969, po skončení filmu jsem s otevřenou hubou uznal, že se tyto dvě verze ve své kvalitě rovnají, ba že skutečně, je tato verze prostě lepší. Ony se ty filmy těžko srovnávají. "Returon of ..." byl jedna velká řezničina plná soubojů, perfektní choreografie a krve. Tato verze, tedy "Nový jednoruký šermíř" je zejména drama a to velice smutné, melancholické, a postupem času nehledě na delší stopáž filmu, silně napínavé ... Hlavní hrdina ve filmu téměř vůbec nebojuje, jen se stále brání vzít do ruky meč, nedokáže překousnout svoji minulost a porážku od zákeřného mistra. Jak to ale bývá v těchto filmech, okolnosti v podobě pomsty jej "rozruší(či rozzuří ...)" natolik, že meč do své jedné ruky nakonec vezme a TAKOVÝ MASAKR, jakého jsme svědky ve finále, jsem u SBček z této doby viděl opravdu málokdy. Počet padlých se nedá spočítat, navíc šanci nemá absolutně nikdo. Nepřátele kosí jako smrtící stroj nemající nejmenší konkurenci ... A to se nechal celý film tak ponižovat ... Ano, tohle je skutečně skvost, byl jsem nadšen a ve finále naprosto zaskočen. Choreografie sice nedosahuje kvalit japonské choreografie soubojů na meče (Japonsko v tomto nemá konkurenci ...), ale čert to vem, zde se počítá "výsledek" ... (21.09.2010)

Příšerný hudební motiv mne dvakrát odradil od projekce, ale nedělal jsem dobře. Nový jednoruký šermíř s Davidem Chiangem a jeho sparing partnerem Ti Lungem totiž rozhodně patří k těm velmi dobrým řezanicím  à la   Shaw Brothers. Příjemně navíc překvapí i vcelku soudržný a smysluplný příběh s dobře zvládnutou romancí i formálními ozdobami (déšť nikdy nezklame) a možná nechtěný náznak víc než přátelského vztahu mezi hlavními klaďasy pobaví, věc v těchto končinách velmi nevídaná.  Krví se tu pak opět nešetří a výbuch násilí v závěrečném epickém masakru nelze jen tak s něčím srovnávat. Pomsta jak má být, žádný chladný kalkul, ale pěkně středem. "Konečně můžete jít na odpočinek"  Žánrové absolutorium. (13.08.2021)