Lazebník sibiřský

Po jiných Michalkových filmech je tohle jistě zklamání. Je to zkrátka film hoolywoodského ražení: vymakaný, výpravný, ale ne přehnaně hluboký. Není to ovšem zas taková hrůza. Vlastně mezi hoolywoodskými filmy je to rozhodně nadprůměrně hluboké. A každopádně působivé. Do Olega Menšikova jsem se přímo zamilovala. Hmm.. takový krásný, mladý a hlavně čestný hrdina, to se dnes už nevidí. Ach ... (03.08.2004)

v úvodní scéně z vlaku rozehrávají hlavní představitelé úžasný herecký koncert. scéně s atentátem /po příjezdu vlaku do moskvy/ předchází velmi zneklidňující prostřihy, které možná postrádají logiku, drama však nikoliv. ukázku opravdového filmového mistrovství nabízí scéna o přísaze kadetů v kremlu; střih = atmosféra. konec filmu je na můj vkus trochu delší, než by měl, ovšem nepostrádá vynikající okamžiky: transport vězňů na sibiř /doják jako prase/, doňa, skrývající se ozbrojená srpem ve vlastním domě nebo odhalení lazebníka sibiřského. (26.05.2004)

Pro mě snad to nejnádhernější milostné drama, které jako většina Michalkových filmů začíná jemným humorem, který vás ukolébá, aby vás pak rozdrtilo tragickým osudem, který tušíte, že přijít musí, přesto jej popíráte a necháváte se rádi obalamutit vtipnými momenty a obrovskou osudovou láskou, na tenhle film pak nelze zapomenout, už jen pro ten konec.....a navíc, geniální Oleg Menšikov. (24.08.2010)

Michalkov znovu nesmlouvavě vyřval lásku k Rusku kostýmním veselením, potěmkinovsky pozlátkovými stavbami a nekonečností lesů. Tedy přemírou všeho což dáno jest Rusku bezmezností země jakož i počtu poddaných. To však co vytvořeno ruským člověkem, většinou je po hříchu kazem na celkovém skvostu predestinace. I tak režisérovi uvěříme tu nádheru, protože ona v jeho duši skutečně existuje a on jí ze své mysli upřímně přenáší na filmový pás, ať už jde o scenérii tajgy, či třeba v detailnost čajového kompletu. Že v tyto kulisy dosadil i inteligentní a klasicky ke zmaru předurčený příběh lásky, není překvapivé. Zvláště pokud na jedné straně hraje ("mistryně naléhavého pohledu")Julia Ormondová, jenž si libuje v rolích žen s nutností volby mezi vášní a rozumem (Lazebník, Legenda o vášni, První rytíř.....) a na druhé straně "pubertálně" plachý Oleg Menšikov, který ze zoufalství udělá hloupost, která mu však v dobovém prostředí strhne vaz. Závěr a jakési Živagovské závěrečné vteřinové minutí hlavních hrdinů, je přesným bodem, kdy autor rozedral zbytek doufání ve šťastné shledání dvou citem spoutaných však dějem rozdělených. A je zatraceně dobře, že nejzprofanovanější slovo...slovo láska, si jednou za deset let vezmou na paškál i lidé vyvolení, jako je Michalkov. 80% (04.01.2008)

Zbytočne rozťahaná romantika, ktorá miestami pôsobí nie ako komédia, ale ako groteska s niektorými až prehnane komickými postavami. Vadili mi tu aj anglické dialógy, na ktorých bolo zjavné, že ich písal Rus, lebo pôsobili ako nejaký nepodarený dabing. Ešte z úst Rusov by sa to dalo pochopiť, no keď tak zvláštne rozprávala aj Julia, tak to pôsobilo príliš papierovo. A ďalšia nezvyčajná vec - koncom 19. storočia všetci Rusi hovorili anglicky, aspoň tak to vyzerá, lebo ku komu sa Julia prihovorí, každý s ňou komunikuje obstojnou angličtinou. (18.03.2019)