Takešiho hrad

Jó, kde jsou ty časy, kdy jsem Takeshiho hrad žral na německé DSF a nemohl vynechat ani jeden díl. Pravda, už tehdy mi přišlo divný, že když ukážou vypadnutí tolika soutěžících a v dalším kole jich je skoro stejně, že to nějak nesedí,... Ale co, kvůli zábavným úkolům a hlavně držkopádům jsem tu soutěž miloval. (26.12.2011)

Jenom jednou ze všech dílů, co jsem kdy viděl (a viděl jsem jich dost), porazili lidi nakonec v té přestřelce pořadatele. Ti pak asi museli povinně na harakiri, ale koho to sere? Původ veškeré škodolibé parády hledejte právě tady a pokud se vám líbí, jak soutěžící padají do bláta, trefujou je míče do ksichtu, když jdou na chůdách a podobně, tak je tohle pořad přesně pro vás. 95% (30.07.2016)

Popravdě, když tento pořad vidím, směju se skoro celou dobu. Za to však může směšnost a absurdita v prvé řadě soutěžících, poté celého pořadu - ač se tahle směšnost a absurdita může zdát jako zápor, beru ho i jako klad tohoto pořadu. Bohužel Takašiho hra v mých očích patří mezi ty horší soutěžní pořady, i když podle roku vzniku bych tipoval, že patří za průkopníky. (09.06.2011)

Japonci jsou úchyláci, co se týče televizních show a soutěží, to ví kdekdo. U Takešiho hradu, který vysílala někdejší TA3, jsem se mohl vždycky potrhat smíchy. Bránice mi pulzovala z komických japončíků padajících do bahna nebo do vody z bizarních autíček a různých povozů, ale také z perfektního dabingu. A "Trpasličí" Craig Charles byl boží. Tohle je KULT! (29.01.2009)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)