Slavíci v kleci

Tady zajistila minimálně dvě hvězdy (jestli ne tři) jenom ta hudba. Srdce mi plesalo, když jsem tu krásu poslouchala. Bez té hudby by ten příběh nebyl tím, čím je. A opačně to platí jakbysmet. Prostě, když se řekne "Slavíci v kleci", vybaví se mi úžasný Jean-Babtiste Maunier a jeho stejně úžasné Caresse sur l´ocean. Krásný film. (17.11.2010)

Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... (12.08.2009)

Slavíci v kleci jsou skvělým hudebním filmem, v němž se všude vznáší noty, které brnkají na příjemně humornou strunu. Lehce vtipný podtón celého snímku v podstatě nedává prostor, aby se zde rozehrálo nějaké silné a působivé drama, jak by možná nejeden divák očekával. Slavící v kleci tak nejsou ani tolik dramatem, jako krásným hudebním filmem s výborným obsazením malých hošíků. Příběh se v podstatě ani příliš nepohne a většina děje je zaplněna melodiemi, krásnými hlasy a příjemným vtipem. (19.09.2012)

Průhledný děj? Vykalkulovanost filmu, která útočí na city diváka, aby z nich vymačkala slzu, a zakrývá tím svoji obyčejnost? Ale jděte!!! Slavíci v kleci jsou nádherným dojemným filmem, který kvete v malých nenápadných okamžicích, a činí tak naprosto sympatickým, nevyděračským způsobem. Během filmu jsem si říkal, že zde chybí ona silná scéna (scény), díky nimž se pěkný dojemný film stává samoúčelně citově vyděračským. Ona scéna se nakonec dostavila (vlaštovky), ale dle mého názoru je její síla v obrazové symbolice. Není to ta scéna divokého uslzeného loučení za doprovodu velkých slov, rozmáchlé hudby a červánků na obloze. Ovšem mou nejoblíbenější pasáží je učitelův pohled do očí jeho žáka, s vnitřním monologem o tom, co právě čte z jeho očí. Tato scéna mi připomněla nádherný okamžik s vlčákem Holanem ve Smrti krásných srnců a ta dlouho zadržovaná slza mi nakonec ukápla. (24.05.2006)

Strašně moc jsem chtěla uvěřit, že ten nový učitel dokáže ty kluky změnit a pomoct jim. Přála jsem si to ze všeho nejvíc na světě a moje přání bylo vyslyšeno. Originality tenhle příběh opravdu moc nepobral a možná,že ji ani pobrat nechtěl, ale trefil se mi do noty naprosto přesně. Když kluci zpívali v bílých košilích před obecenstvem, tak jsem před obrazovkou seděla jako přimražená. Vlaštovky byly hodně dojemné. Přiznám se, že i já jsem se nechala dojmout tak, že mi po tvářích stékaly slzy. (15.12.2016)