Dotek Medusy
The Medusa Touch
La Grande Menace
Dotyk Medúzy
The Medusa Touch
The Medusa Touch
Režie:
Jack GoldScénář:
John BrileyKamera:
Arthur IbbetsonHudba:
Michael J. LewisHrají:
Richard Burton, Lino Ventura, Lee Remick, Harry Andrews, Alan Badel, Marie-Christine Barrault, Jeremy Brett, Michael Hordern, Gordon Jackson, Michael Byrne (více)Obsahy(1)
Medusa byla bájná postava řecké mytologie s hady místo vlasů. Kdo na ni pohlédl, zkameněl. Film vypráví příběh spisovatele, který je nalezen zdánlivě mrtev. Jeho mozek vysílá záhadné signály. Policejní inspektor, který vyšetřuje tajemství jeho smrti, objeví jeho schopnost ničivé telekineze... (Davay Home Video)
Recenze (444)
No vida, odkiaľ možno čerpal Shyamalan pre jeho majstrštyk Unbreakable. Scenáristicky i režijne výborne vygradovaný thriller. Inteligentný, mrazivý, atmosférický, znepokojivý, pesimistický. A vďaka Linovi Venturovi operujúcemu v Londýne navyše s príjemným cross-európskym nábojom. Nevyzerá mimochodom tento herec ako urastenejší Robert De Niro? :) ()
Takhle děsivé filmy se dnes snad už netočí (PROČ, SAKRA?????), něco takhle mystického a zlého jsem viděl jenom v Přichází Satan... Richard Burton je děsivě úchvatný, Lino Ventura je prostě Lino Ventura, a ten konec... 90% ()
Tento vysoce zajímavý žánrový počin, který ve svých kleštích úzce svírá kriminálku a nadpřirozený thriller, stojí hlavně na působivé práci francouzského detektiva staré školy, který metodou dlouhosáhlých rozhovorů odhaluje tajemství ‚pohledu zla‘, aby přitom stále více a více byl nabouráván jeho vlastní pragmatismus. Tušení nadcházejících událostí, vynikající Lino Ventura, démonický Richard Burton, mrazivá atmosféra a neskutečné finále dělají z tohoto lehce pozapomenutého kousku neskutečný biják, po němž se vám rozhodně nebude usínat úplně nejlépe. 4 a ½. ()
Apokalyptický Richard Burton a jeho nebezpečné myšlienkové pochody ovládajúce sily zla, prinášajú zo sebou dosť husté napätie podávané v strhujúcom príbehu plného krutých nešťastných páchaných na nešťastníkoch čo mu vošli do cesty. Film sa nesie na výbornej horrorovej vlne prezentovanej v štýle 70.rokoch a veselo sa môže svojou démonickosťou zaradiť medzi také skvosty z tej doby ako sú The Exorcist či The Omen. /80%/ ()
Režie Jacka Golda je stejně uhrančivá jako pohled Richarda Burtona. Některé scény působí zcela moderně, svěže a neokoukaně, film jako celek má pak nepochopitelně mrazivý podtón (vepsaný do tempa vyprávění i použití detailů – zejména ale do hudební složky, kterou marně vykrádal Zdeněk Liška ve Studně). Samozřejmě, lze tu vytýkat táhlý závěr a velmi podivnou psychologii a interakci postav (vždyť oba hlavní aktéři se de facto nikdy nesetkají a většina postav se chová poněkud divadelně – to však patří k efektu odcizení), každopádně Dotek Medúzy je nezapomenutelným pohledem do srdce temnoty. Jsem jedině rád, že jsem tenhle film neviděl jako dítě, připsal bych si ho k nejniternějším děsům a traumatům. ()
Dotek Medusy je jako The Omen bez hudby Jerryho Goldsmithe, ale s hlasem a očima Richarda Burtona. Ukázkový příklad filmů, které se točily, ale už netočí a je to strašná škoda. A proč tomu tak je? Možná proto, aby jsme si jich více vážili, možná kvůli jejich komerčnímu potenciálu, možná protože není pořádná látka nebo správný tvůrce/herec... Jen drobnost chyběla a 5* by bylo jasných, možná napodruhé, přesto skvělý a jedinečný film. ()
Scénář: John Briley .. Temná, dokonale atmosferická perla evropské kinematografie let sedmdesátých. V záplavě dnešních thrillerů s dobrým koncem je finále tohoto filmu opravdu mrazivě skvostné! ___ Přidávám se k Geminimu: PROČ, SAKRA? ()
Po zhlédnutí ve vás zůstane jediné... Znepokojivě mrazivý pocit "co když přeci jen". Odlitek Medúzy z úvodních titulků mě v dětství strašil ve snech déle než co jiného. K tomu dokonalá gradace děje (to napětí, TO napětí!), famózní herecké výkony všech herců (a to i ležícího Burtona; ten pohled, TEN pohled!), zajímavě uchopené originální téma, naprosto výtečná hudba (ten hlavní motiv, TEN motiv!) a především TEN nezapomenutelný závěr. Dodnes mě mrzí, že se mi do rukou nedostala knižní předloha tohoto britského skvostu. Nezapomenutelný film, který u mě formoval lásku k filmu. I když poněkud mrazivou cestou. PS: Ač je původní dabing nebývale kvalitní, tak v originálním znění s Venturovou francouzskou angličtinou a temnou Burtonovou dikcí je to zcela o něčem jiném. ()
Už to přece jenom zestárlo a v dnešní době plné komiksových destrukcí to není až tak působivé. Nicméně charisma Richarda Burtona zestárnout nemůže a jeho herecký výkon má sílu, která vás připoutá k obrazovce se stejnou lehkostí s jakou pan Morlar působí katastrofy. ()
Zajímavý proces konstruování identit klíčového zločince - míním tím sestavování několika mediálních realit a pohledů na problém, aby je detektiv mohl poté zpětně dekonstruovat. Řekl jsem zločince? Nikoli, neboť jak tvrdí Depeche Mode v New Dress: „Tryskáč padá z nebe, rostou počty zemětřesení, Hoří temná předměstí, ale princezna Diana si zkouší nové šaty.“ ()
Docela neznámý film, který ale má úroveň. Hodně dobrý výkon Richarda Burtona. Jeho pronikavého pohledu se budete bát. ()
Fajnová věcička, po shlédnutí mi běhal ještě dlouho mráz po zádech... ()
„Vyrazili mu mozog z hlavy.“ – „Toto robíte spisovateľom v Anglicku?“ Mrazivý mysteriózny kriminálny triler s v titulných úlohách Linom Venturom ako inteligentným francúzskym detektívom, Cowleym ako doktorom a Richardom Burtonom ako britským spisovateľom, ktorého ničia desivé paranormálne schopnosti (čím sa DOTYK MEDÚZY radí po bok CARRIE, MŔTVEJ ZÓNY alebo SCANNERS). ()
Myslím, že příhodnější název by byl Pohled Medusy, ale nešť. Thriller, který mě jako dítě velice děsil, se mi teď (podobně jako Přichází Satan!) jeví jako hodně slabá káva. Strašidelné filmy rychle stárnou a třeba hroucení Westminsterského opatství na lidi uvnitř dnes vypadá velmi polystyrenově. Herecké výkony se ovšem počítají a osobně si neumím představit lepšího herce, kterému bych uvěřil, že zabíjí pohledem či myšlenkou, než Richarda Burtona (Liz Taylorová o tom jistě ví své). A pak je tu ještě velice nápaditá práce s kamerou: časté flashbacky nejsou řešeny rozmlženým obrazem a "rozčeřenou" hudbou, ale úplně plynule, jako běžný přechod z jednoho záběru do druhého, často v rámci jediného obrazu! 70% ()
Když přihlédnu k tomu. že to bylo natočené před více než třiceti lety, tak musím než konstatovat, že to byl opravdu velmi zajímavý námět s ponurou a napjatou atmosférou až do finálního konce. Navíc vynikající výkon Lina Ventury a Richarda Burtona a já nemám potřebu k tomu víc co dodat, protože tenhle film mluví sám za sebe. ()
Souhlasím, tohle má úroveň. Richard Burton občas působí značně hrůzostrašně a Lino Ventura díky bohu není ve své roli francouzského vyšetřovatele vůbec vtipný. Technicky má DOTEK MEDÚZY jisté TV momenty. Dává to smysl, režisér Jack Gold pak už točil jen pro televizi. Méně strašidelná variace na THE OMEN. 70% ()
Absolutně neuvěřitelné dílo. Tímto filmem Richard Burton podal opět důkaz, že je Pan Herec. Člověk, který dokáže zahrát opravdu cokoliv (bohémský Petruccio, zamilovaný Antonio, trojitý agent major Jonathan Smith a pak samozřejmě démonický John Morlar a mnoho jiných). Ano, to je to nejlepší přízvisko k tomuto filmu - démonický. Tím je vlastně shrnuto vše. Představte si tu nejdémoničtější vě na světě a pak k tomu přidejte neuvěřitelnej hlas a zjev Richarda Burtona a sakra hutnou atmosféru. A pak se vás dotkne medůza. ()
Oči Richarda Burtona mě budou strašit ve snech ještě nějaký pátek....Jinak perfektní thriller, kterému ale na pět hvězdiček něco v mých očích chybí...... ()
Zlý film o zlém chlápkovi, který svými myšlenkami ničil zlou společnost? Ano, byly chvíle, kdy jsem si říkal: "Ty máš pravdu, Johne" a nebyl to jen vychytralý alibismus vedoucí k tomu, aby pan Morlar svůj nepříjemný pohled upřel na někoho jiného. Skvěle mrazivý zážitek mi navíc umocnilo vědomí, že v mém okolí existuje člověk s podobně telekinetickým potenciálem a já mám vlastně strach z toho, co se bude dít, až jednoho krásného dne odhodí svůj nekonečný optimismus. ()
Když si z toho vytáhnete Burtona, je to v jeho podání rebelská, sebestravující a hluboce zneklidňující obžaloba systému. Dalo by se to sfouknout ve dvou třech burtonovsky vulkanických monolozích, což by po pravdě bylo asi vůbec nejlepší. 🤓 Ano, obžaloba spíše systému, než společnosti. Film to následně trivializuje těžkopádnou a schematickou ilustrací (čímž to ztrácí původní Burtonovu naléhavost) - internátní soukromé školy jako základ vládnoucí nerovnosti a tyranie, předsudky a pokrytectví uvadající imperiální Británie, prohnilé elity, nekonečné “zbytečné” zbrojení i “problematické” světové americké úspěchy tzv. vědeckého pokroku, společenská přetvářka, nefungující vztahy. Na co si vzpomenete, vše je prohnilé skrz naskrz a hlavně bez budoucnosti - imperialisti v čele s US a GB jednoznačně na odpis, západní civilizace se co nevidět zhroutí jako polystyrenová katedrála v závěru filmu… Vlhký sen sovětského politbyra, který by v našem tehdejším rudém právu nesepsali lépe. 🤓 Ovšem všechny ostatní postavy se chovají, jako by vůbec nechápaly, o čem Burton mluví, jako by nic z toho ani zlomkem nebyla pravda, jako by žily v úplně jiném světě než on. Ani stín pochybností na ně nepadne z Burtonova heroického zápasu. Děsí je padající letadlo, ale ne to, že by někdo mohl mít zoufale odhodlanou motivaci k podobné akci. (Do ‘11. září’ zbývalo v době natáčení Medúzy - začátek léta 1977 - ani ne čtvrtstoletí, jedna generace). Lee Remicková působí trochu bezradně coby převoditelka úzkosti od Burtona k ostatním postavám, jako by si nebyla jistá svou rolí v příběhu. Možná ji rozhodila společná minulost s Burtonem. Coby začínající hollywoodská hvězdička byla v 50. letech jednou z jeho nespočetných a s veškerou ochotou podléhajících milenek. Magickým žárem sálající Welshman s podmanivou kombinací jedinečného hlasu, drsné tváře boxera, smyslného úsměvu a duše básníka řádil ve své vrcholné formě v citově vyprahlých vilách Beverly Hills jako liška v kurníku. Na rozdíl od madam Remickové, ovšem Burtona nikdy nevyvedlo z míry mít aktuální nebo bývalý (nebo oboje) poměr s herečkou (herečkami) v jeho filmu, a s mnoha dalšími lidmi okolo. Zástupy zlomených srdcí, podvedených manželů a rozvrácených manželství, byly nepochybně hlavním důvodem, proč jednomu z největších herců 20. století dotčení Akademici opakovaně odepřeli Oscara při rekordních sedmi nominacích. Tím spíš, když si k tomu všemu ještě na víc jak deset let zabral pro sebe Kleopatru. 🤓 Zkrátka, shodou okolností, ve filmu Dotek Medúzy bohužel chybí všude přítomné napětí mezi postavami, permanentně předávaná úzkost z ohrožení základních jistot jejich světa - to, co dobrý horor (detektivka mu zde měla být podřízena) musí mít, aby fungoval jako otřásající (a potenciálně očistná) metafora. 🤓 Film tak paradoxně splnil svoje zadání jen jako hybridní podvratný kousek, který se podařilo ‘říším zla’ realizovat v soukolí západního filmového průmyslu a úspěšně vyvézt coby antipropagandu na Východ. Na Západě film v náročné konkurenci tolik úspěšný nebyl. Pomníček studené války, kterých bylo nepočítaně, po roce 1990 ještě víc a dnes po dosaženém vrcholu i finanční globalizace logicky úplně nejvíc (Netflix, HBO, etc. by mohly vyprávět), ale pořád to ty diktatury ne a ne dotáhnout k té světovládě, že... 🤓 Ale zpátky k Doteku Medúzy: Burton (51) si rok předtím po kariérním a životním pádu na dno, ergo dvou rozvodech s Liz, pořídil fungl novou manželku - pečovatelku (Suzy Miller Hunt, 27) a vyměnil také svého dlouholetého agenta. Nový muž, v branži ostřílený berlínský rodák Robbie Lantz, mu pak pomohl k divadelnímu i filmovému Equusovi a hlavně znovu k lukrativním filmům pro velká hollywoodská studia, což byl i případ Doteku Medúzy. Autor Equuse Peter Shaffer, stejně jako např. Leonard Bernstein, Bette Davis nebo Yul Brynner byli také Lantzovými klienty. Burton musel vyválčit svůj comeback hned na několika frontách: v divadelním Equusovi šel odvážně, s celým svým epickým sebevědomím, po 12 letech absence na Broadwayi do ohromného rizika - proti nedůvěře publika a zejména kritiky, s vědomím, že souboj s jeho celoživotními závislostmi alkoholem a cigaretami již nelze nijak vyhrát, stejně jako nepůjde zachránit podlomené zdraví, které ho bude srážet každou vteřinu jeho zbývající existence. Ostatně smrtelnost se přihlásila s obvyklou zákeřností - v červnu 1976 zemřel na rakovinu plic Stanley Baker (48), krajan Welshman a nejbližší Burtonův přítel, s nímž se znali od jejich společných hereckých začátků. Navzdory všem okolnostem a předpokladům to Rich nakonec dokázal. Poté, co se v březnu 1974, v době desátého výročí svatby s Liz, téměř upil k smrti, podařilo se mu oživit a znovu nakopnout zničenou kariéru i životní pride. (Ze všech interesantních Burtonových interviews na YT, to s Parkinsonem z roku 1974 je absolutní nezbytnost.) 🤓 V Doteku Medúzy je Burton opravdu vynikající, přitom v mimořádně úsporném nasazení (pouhé 3 týdny natáčení za hvězdných 500 000 $) a v ukázkově efektivním hospodaření s energií, které už neměl nazbyt, sužován permanentními bolestmi zad a upadající hybností. Tato odhodlaně vzdorující kumulace posledních zbytků životní a herecké koncentrace se zde ovšem náramně kryje s údělem jeho postavy a je tím působivější, čím víc spisovatel Morlar tu svoji energii nezadržitelně spaluje v katastrofické telekinezi globálních rozměrů. Burton přitom jako obvykle jen vypustil tu ‘beast’ v sobě. 🤓 Čistě intuitivní herec s talentem od Boha a pronikavou inteligencí, svým založením Don Juan, s přiměřeně asertivním, dobyvatelským a zvědavým přístupem k životu, překračující opakovaně všechny možné limity, nikdy neřešil svůj herecký image, motivaci, prožívání postavy a podobné věci. Prostě šel, začal mluvit a udělal, ‘co bylo třeba’. Ve výsledku to zde ovšem působí jako přesně odměřované a promyšleně gradující nebezpečí, které v sobě vždycky měl, a které je tím hrozivější, že jej neváhá obrátit i vůči sobě. Ve scéně s manželkou a jejím milencem sází mimiku i repliky s ďábelsky zlomyslnou přesností a když jeho šedozelené oči v metafyzickém zápase sundávají letadlo, už jsme dávno za hranicemi pozemské představivosti. Dotek génia, jakkoli děsivý může být, je vždy illuminating. 🤓 Chtělo by to konečně sestřihnout Riche v Medúze do vzácné čtvrthodinky, abychom s tím crapem okolo už nemuseli ztrácet čas. () (méně) (více)