Inženýrská odysea

Seriál z dôb, keď na niekoľko km filmového pásu stačili tie isté kulisy, zopár propagandistických záberov a pokľudný priebeh. Dielo nie je žiadnym vrcholom ľudskej inteligencie - naivné a trápne scény sem tam pritiahnu a zároveň zväčšia vaše zreničky, či až príliš demagogicky pôsobiace výstupy jednotlivých aktérov. Scény a dialógy podfarbené do červena nesú znamenia doby. Toto je na starých českých seriáloch fascinujúce, ako kývali teda aspoň sa o to snažili, s jednotlivým divákom, či celou spoločnosťou. Na tomto seriáli sa dá schuti zasmiať a celkom dobre pobaviť, ak si pripustíte fakt, že dohromady vám seriál nič nedá. Mám tým na mysli umeleckú stránku, pretože niektoré seriálové kusy vyzerajú ako na 205% splnená objednávka staníckeho aparátu v tej ktorej oblasti spoločenského života. Aj tak je to veľká zábava sledovať herecké špičky svojej doby, ako sa vysporadúvajú s nastolenými problémami a situáciami. (16.06.2009)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

No jo, zase jeden seriál co je odpad.... Když opominu politický (v té době nutný) vliv, tak to aspoň mělo hlavu a patu.... Je zajímavé, jak skoro všichni teď tyhle seriály odsuzují a přitom ruku na srdce.. jako kluk si pamatuji, že tenkrát nezpívala, ale fandila celá rodina nějaké postavě ze seriálu ať už to byl Honza Hamr alias Lucky man nebo Jakub Cirkl a jeho synové a dcery.... Fakt je, že nic jiného tenkrát nedávali.... Taže tkalcovským inženýrům o tom, jak udělali revoluci v tkalcovské branži se svým PERPETISem a zlí a zákeřní kapitalističní vykořisťovatelé ho okopírovali a prodávali tuším jako Perpetex (byli to imperialisté z Japonska) dám za dvě. Ty hvězdičky jsou pro herce, že ty seriály nebyly na 100% jako Škola pokrokových zkušeností střihlá s Hudbou z respiria (05.10.2004)

Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal. (08.01.2006)

Kultovní seriál, kde Satoranský vytvořil svoji životní roli, které může v jeho tvorbě konkurovat snad jen statečný Kubíček z Trautenberka. Oslava československého technického, manažerského a diplomatického umu, oslava čsl. děcáků chrlících jedno génie za druhým. A Benešova postava jako plivanec do tváře buržoazních dekadentů, kteří nepochopili, že patří na smetiště dějin a drze posílají mamičku uvařiti kávu. Věřím, že kdyby se Dietl dožil panování pana Václava Velikého, tak by jeho prsa ozdobila medaile za zásluhy vysokého stupně. Nad řemeslem E.Sokolovského nezbývá než v údivu vydechnout: "ach!" (13.11.2009)