Reklama

Reklama

Inženýrská odysea

(seriál)
Československo, 1979, 11 h 42 min (Minutáž: 45–65 min)

Scénář:

Jaroslav Dietl

Kamera:

Eduard Landisch

Hudba:

Otmar Mácha

Hrají:

Jaroslav Satoranský, Petr Kostka, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Eliška Balzerová, Ilja Prachař, Jiří Císler, Alois Švehlík, Petr Haničinec, Ota Sklenčka, Jarmila Krulišová, Jiří Holý (více)
(další profese)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Třináctidílný televizní seriál zobrazuje osudy tří mladých inženýrů, kteří hledají své uplatnění v různých odvětvích strojírenského průmyslu. Příběh se odehrává v prostředí tkalcovských stavů, ve sférách vyspělé moderní techniky i v zákulisí zahraničního obchodu a ukazuje i palčivé problémy naší ekonomiky v tehdejších dobách. (woody)

(více)

Recenze (159)

Vikinec 

všechny recenze uživatele

Jasných 5 hvězdiček avšak pouze pro dospělé. Nehodnotím podružnosti jako kvalita. Podle mě je to spolu s Okresem na severu jeden z nejlepších dokumentů té doby. Ke všemu z dnešního hlediska silně usvědčují komunisty ze všeho. Opravdu rád jsem se na seriál nedávno díval. Je zábavné, jak se tady pořád někdo snaží dělat například z Dietla a dalších (Werich) nějaké odbojáře. Těmi nikdy nebyli a naopak svými díly tento režim pomáhali budovat a barvit na růžovo. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Příběh tří mladých inženýrů, kteří se postupně stávají zasloužilými kádry socialistického strojírenství, si v sobě bezesporu nese všechna stigmata doby, v níž byl napsán a v níž se koneckonců i odehrává. Na druhou stranu – nelze nijak očekávat, že by seriál, vyráběný na přímou zakázku obávaného generálního ředitele tehdejší Československé televize Jana Zelenky, mohl reflektovat události tak, jak se ve skutečnosti odehrávaly. Jenže nebýt geniálního Dietla, vznikl by pravděpodobně nesmyslný paskvil, zmetek, který by stěží přežil zítřek, natož dalších bezmála čtyřicet let. Dietl totiž všechna svá díla, horší i ta lepší, vybavil pevnou dějovou strukturou, v podstatě mistrovským, téměř dumasovským příběhem, který v načrtnutých postavách odrážel životy tehdejších lidí. Samozřejmě, že pokusy soudobých televizních architektů napodobit prostředí luxusních světových restaurací s použitím socialistického sektorového nábytku mohou současným divákům připadat poněkud úsměvné, stejně jako některé postavy. Tak např. bodrý předseda ZO KSČ v podání Aloise Švehlíka, který se neustále poflakuje po kancelářích, tváří se zasvěceně a pronáší příšerné věty jako fabrikou jde jeden hlas... Vaška, který to dotáhl na ředitele, představuje děsivě přehrávající Petr Kostka, Zbyňka, génia u rýsovacího prkna, ale jinak naprostého bulíka, hraje Jaroslav Satoranský. Inženýrská odysea bez problémů poslouží jako neocenitelný zdroj nechtěného humoru, zároveň patří k seriálům, které spolehlivě rozbíjejí odvěký mýtus, že nad Dietla, jehož mnozí považují za nekorunovaného krále českých seriálů, není. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Hlubočanské strojírny, tkalcovská Čtyřstovka a nový geniální stroj Perpetis ukradený Japonci... To je tak pekelný koktejl, který neleze nemilovat. Jelikož v době normalizace měla každá profese svůj seriál, nebo alespoň celovečerák, nezapomnělo se i na inteligenci a hochy z projekce. Také jsem kdysi dávno stál u prkna, bojoval s neustále zasychajícícmi Centropeny a jak oko v hlavě střežil sadu Rotringů po matce... Propisot, dřívko, žiletka, tuš a pauzáky, šablony.... brrr Nesnášel jsem to. Seriál mi tudíž nepřišel odporný jen tupým scénářem, vykreslením doby a poměrů. Kostka jako koncernový ředitel je srandovní, Dočolomanský tam byl vsazen asi jen proto aby bratři Slováci neremcali a Kuba je tu stejně vykulenej jako u krkonošského Tramtemberka (hlavně z ženskejch co kolem něj kroužily). Tenhle seroš je těžká socialistická konzerva. S Mužem na radnici a Okresem na severu tvoří pilíř normalizačních seriálů. Přesto doporučuji vidět! Dávám jeden Perpetis. * ()

keoma26 

všechny recenze uživatele

Já jsem si tu šeď 70. let užil (nemyslím osobně), odsoudit tenhle typ seriálů je to nejjednodušší, ale stačí se na ně zaměřit jako na nazáměrný dokument oficiálního myšlení té doby, jde v podstatě o názornou a téměř úplnou učebnici ideologie reálného socialismu tak, jak si ho političtí a kulturní exponenti představovali v jeho dokonalé podobě ... A tady nastává ten největší paradox. On ten systém totiž není ani v této filmové dokonalé podobě nijak bezchybný, a to ani ve svých základech, protože nemluvím o komunální (sebe)kritice, která upozorňovala na lidské a tedy odstranitelné nedostatky systému a která byla běžná a dokonce i žádaná jako jeden z raison d'etre takovýchto snímků. Pokud se nejedná o nějakou tajnou diverzní akci Dietla, pak např. právě zde zmiňovaná věta o tom, že kapitalisté konstruktéry zaplatí a ti pak skutečně pracují, zcela naivně a přímočaře odkrývá jedno ze slepých míst celé komunistické ekonomické teorie. Takových míst není v seriálu málo, a dají se najít i v dalších podobných seriálech (Muž na radnici, Major Zeman)... Takže doporučuji jen změnit úhel pohledu a brát seriál jako výpověď o dané době ne ve smyslu realistického zobrazení skutečných poměrů, ale ve smyslu "latentní exemplifikace" komunistických názorů...a to včetně té nudy. ()

Tiiso 

všechny recenze uživatele

Těžko co hodnotit objektivně. Když seriál neuvidíte bude také dál žít bez toho, že by jste měli pocit, že o něco přicházíte. Zaměstnanost byla tehdy povinná. Všichni museli pracovat. Televizní tvůrce nevyjímaje. S politickým vedením tedy vznikl seriál nevalného odkazu, nevalného obsahu a špatné realizace. Já osobně jsem nenašel ani jednu postavu s kterou bych se sblížil a dokázal prožívat prostřednictvím jí nějaké ty osudy příběhu. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (34)

  • Letiště v Miláně se točilo v pražských Holešovicích. Roztocké strojírny najdete na adrese Ovčárecká 317, Kolín. (sator)
  • Na konci epizody Loupež (1979), v Miláně, na poradě u generálního ředitele atd. je Zbyněk (Jaroslav Satoranský) silně prošedivělý. Po návratu z Prahy na ubytovnu u Ivanky v pokoji není po šedinách ani památky. Totéž u Vaška v kanceláři, kde přijímá práci koncernového projektanta. Když pak přichází večer k Peškům domů a čeká u branky, je kolem uší najednou prošedivělý. Při přivítání paní Peškovou a u večeře pak opět není po šedinách ani památky. Když pak Zbyněk stojí znovu před domem, je nad uchem opět prošedivělý (když leze přes plot, je to dobře vidět). Na rautu s generálním ředitelem a náměstkem PZO je Zbyněk šedivý, v následující scéně, kde tři bývalí spolužáci konzumují rum, je opět zcela bez šedin. (pjotri)

Reklama

Reklama