Inženýrská odysea

Další perla od Evžena Sokolovskýho. Až se budu nudit, napíšu ke každýmu dílu něco zvlášť :-) Mimochodem nejvíc se mi líbí, že seriál se má odehrávat v rozmezí 15 let a stárnutí hlavních postav se "vyřešilo" tim, že všichni začali nosit silný dioptrický brýle. Teda kromě Satoranskýho. Ten na začátku nosil jogurtovky a později upgradoval na tenký kovový obroučky. (25.09.2011)

Příběh tří mladých inženýrů, kteří se postupně stávají zasloužilými kádry socialistického strojírenství, si v sobě bezesporu nese všechna stigmata doby, v níž byl napsán a v níž se koneckonců i odehrává. Na druhou stranu – nelze nijak očekávat, že by seriál, vyráběný na přímou zakázku obávaného generálního ředitele tehdejší Československé televize Jana Zelenky, mohl reflektovat události tak, jak se ve skutečnosti odehrávaly. Jenže nebýt geniálního Dietla, vznikl by pravděpodobně nesmyslný paskvil, zmetek, který by stěží přežil zítřek, natož dalších bezmála čtyřicet let. Dietl totiž všechna svá díla, horší i ta lepší, vybavil pevnou dějovou strukturou, v podstatě mistrovským, téměř dumasovským příběhem, který v načrtnutých postavách odrážel životy tehdejších lidí. Samozřejmě, že pokusy soudobých televizních architektů napodobit prostředí luxusních světových restaurací s použitím socialistického sektorového nábytku mohou současným divákům připadat poněkud úsměvné, stejně jako některé postavy. Tak např. bodrý předseda ZO KSČ v podání Aloise Švehlíka, který se neustále poflakuje po kancelářích, tváří se zasvěceně a pronáší příšerné věty jako fabrikou jde jeden hlas... Vaška, který to dotáhl na ředitele, představuje děsivě přehrávající Petr Kostka, Zbyňka, génia u rýsovacího prkna, ale jinak naprostého bulíka, hraje Jaroslav Satoranský. Inženýrská odysea bez problémů poslouží jako neocenitelný zdroj nechtěného humoru, zároveň patří k seriálům, které spolehlivě rozbíjejí odvěký mýtus, že nad Dietla, jehož mnozí považují za nekorunovaného krále českých seriálů, není. (19.11.2017)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Tak už mám za sebou většinu seriálu, tak se konečně pustím do hodnocení. Po pravdě řečeno, ještě než tento seriál začala Tv Prima vysílat, byl jsem, soudě podle zdejších komentářů, připraven na nejhorší, přesto jsem ale byl rád že byl po dlouhé době oprášen a že mám možnost si na něj udělat vlastní názor.........zjistil jsem ale že ony obavy většinou nejsou vůbec na místě. 1) "Komunistická agitka"- toť omyl první, faktem je že se v seriálu setkáváme se stranickými či svazáckými schůzemi a dalšími "radostmi" patřícími do minulého režimu a často tyto scény působí i velice úsměvně, ale v podstatě nic z toho se nedá považovat za přímou propagandu nebo zkerslování reálií, jedná se prostě o běžné vykreslení tehdejší doby, navíc jsem často měl spíš pocit, že seriál spíš naopak kritizuje nedostatky plánovacího hospodářství a zkostnatělost socialismu...až jsem se někdy divil co si tvůrci dovolili. 2)"Dietlova slabší chvilka" - další věc se kterou nemohu souhlasit, scénář je poměrně záživný a většinou i uvěřitelný a logický, člověk má sice občas pocit, že postava J. Satoranského snad vypadla z pera J. Foglara, ale ve srovnání s tím, jaké ptákoviny si scénáristé vymýšlejí dnes, no škoda slov...pokud jde o Dietlovy slabší chvilky, spíš bych se zaměřil třeba na Plechovou kavalerii nebo Muže na radnici. 3) "Špatné či neuvěřitelné herecké výkony" - každá z postav měla jasný charakter a s nikým z hlavních hrdinů jsem já osobně neměl problém, Ing. Kořínek je sice až směšně čestný a naivně dobrosrdečný, ale kéž by takoví lidé opravdu existovali, Ing. Pešek je až přehnaně suveréní a stejně tak nadšený, ale pro mě to byla po většinu seriálu postava nadmíru sympatická, navíc bych ještě vyzdvihnul výborně zahrané postavy, o které se zasloužili Císler, Voska, Adamíra, Bek nebo třeba Haničinec......celkově je fakt, že mě občas vadilo hodně umělé prostředí nebo třeba příliš násilné vkládání hudby do "vážných scén"...ale když jsem pak slyšel na svatbě Vaška se Sašou (když uvážím že v roce 1979 ještě byla tuhá normalizace) She loves you a From me to you od Beatles...prostě neodolám a dávám alespoň * * * . (12.03.2006)

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. (23.10.2018)