Režie:
Vladimír ČechScénář:
Jiří MuchaKamera:
Jaromír HolpuchHudba:
Štěpán LuckýHrají:
Zdeněk Štěpánek, Miriam Hynková, Miloš Hlavica, Milka Balek-Brodská, Emil Bolek, Martin Růžek, Stella Zázvorková, Stanislav Neumann, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Snímek reaguje na nedostatek bytů, s nímž se musela potýkat zejména mladá manželství. Tento problém řeší i manželé Slávka a Olda. Dívka získá podnájem na Hradčanském náměstí, ve velkém bytě ovdovělého penzisty Bendy. Benda zde prožil téměř celý svůj život, je k bytu vázán tisícerými vzpomínkami a city. Podivínský a nemocný starý muž tak musí přemoci mrzoutství a nedůvěru k lidem, než svou podnájemnici i s jejím manželem plně přijme "za své"... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Vcelku dobrý film. Každopádně režisér nic nezkazil tím, když do titulní role obsadil Zdeňka Štěpánka. Ostatní herci průměrní. Role epizodistky Milky Balek - Brodské předabována Marií Rosůlkovou. Snad Brodská svoji životní roli hlasově nezvládla. Potom se ale ptám, co by bylo lepší? Rosůlková se Brodské do "huby" málokdy trefila a o hereckém hlasovém výkonu se nedá vůbec mluvit. ()
Zatímco Benda je líčen do hloubky svého smutku i osobní minulosti, krotce emancipovaná Slávka a Olda ve švédské košili jsou jak vystřižení z plakátu. O dekorativních vedlejších postavách ani nemluvím. I když Muchův scénář prošel poměrně zdlouhavým hledáním režiséra a několikerým přepracováním (v mezičase podle něj mimochodem vzniklo ateliérové cvičení na FAMU Noční návštěva), tento rozpor v něm zůstal a ve filmu ho ještě umocňuje výkon Zdeňka Štěpánka. Připadá mi fascinující právě ta možnost číst První a poslední jako invazi odlidštěného "nového" světa do intimního prostoru, který prostě nelze ubránit. ()
Bezpochyby jeden z filmových vrcholů Vladimíra Čecha, který se může srovnávat se snímky jako jsou Dům na Ořechovce či dokonce Tam na konečné. Prosluněné Hradčany v lehce potemnělé atmosféře, v níž se ovšem odehrává silný lidský příběh nejen o střetu dvou generací, snímek nabízí také spousty pod příběhů sousedů pana Bendy a skvělý obraz lidských charakterů. ()
Nepochybně zajímavý historický exkurz do doby bytové krize. Ale naprosto všechno je na tomto filmu průněrné, bohužel počítajíc v to i herecké výkony. ()
Tzv. bytová krize, která na sklonku padesátých let dostoupila vrcholu, asi nejpalčivěji postihovala silnou generaci mladých, kteří už nehodlali snášet problémy přinášené deptajícím režimem. Leccos měl zachránit film v režii Vladimíra (Volodi) Čecha. Ovšem Jiří Mucha, žijící tehdy ve starobylém měšťanském domě na Hradčanech, zasadil komorní příběh starého penzisty a nešťastného manželského páru právě tam, mezi malebné, všem důvěrně známé uličky a zákoutí. Oběma tvůrcům se potom podařilo překlenout jistou jednoduchost námětu i tím, že do role opuštěného a bezradného starého pána obsadili Zdeňka Štěpánka, herce mimořádných kvalit. Roli restaurátorky Slávky tehdy získala mladinká herečka s překrásnýma očima Miriam Hynková; svou lidskostí a jemností dokázala být Štěpánkovi inspirativní partnerkou. ()
,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Hodně pochmurné drama postavené spíše na atmosféře než na příběhu. Rozjezd byl hodně pomalý a hodně se vleče i další děj s pomalu rozvíjející se zápletkou. Jde tak o snímek, který nezaujme každého, ale československý fajnšmeker ho včetně zpracování určitě ocení. Vznikl totiž v době na sklonku 50.let, která po dlouhém "temnu" pomalu opět začala přát vzniku filmům s nadčasovými tématy ze současnosti. Nechává nahlédnout především do lidských pocitů věčně mrzutého souseda, konfrontovaného v protikladu s jeho okolím (především zvědavých sousedek a nové nájemnice), nechává prostor pro dozrání všech hlavních charakterů v průběhu zhoršování nemoci hlavní postavy. Po filmu s alkoholickým tématem Dnes naposled z předešlého roku se jedná o další výraznou psychologickou roli Zdeňka Štěpánka, vyzdvihnout si zaslouží ve vedlejší roli hostinského Martin Růžek. (75%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()
Ovdovělý penzista zůstává uprostřed velkého bytu osamělý, pohroužený do bolestných vzpomínek na svou ženu a jediného syna, obklopený věcmi, které mu situaci vůbec neulehčují a strnule odevzdaný "Já už jsem napůl mrtvý". Klid mu vytrvale narušují vlezlí a neodbytní zájemci o byt či podnájem a on o nikoho z nich nestojí. Až mu na dveře zaklepe půvabná mladá žena. Jejím prosbám neodolá. Komorní příběh starého muže v podání Zdeňka Štěpánka je smutně pravdivý, přesto se však závan svěžího vzduchu v podobě nové nájemnice Miriam Hynkové dostaví a aspoň jeden úsměv na rtu vykouzlí... ()
Melodramatická dobovka. 1) Film nabízí poctivé herecké výkony, zejm. 71leté (sic!) Matyldy Balek - Brodské (švadlena), 63letého Zdenka Štěpánka (vdovec s bytem), 41letého Martina Růžka (hospodský) či 37leté Stelly Zázvorkové (žena hospodského). 2) Snímek nabízí dále vedle pěkných žánrových obrázků Hradčan a okolí mile zkarikovanou bezohlednou snahu několika spoluobčanů získat byt, který přece "tomu starému dědkovi už k ničemu není". ()
Velmi pěkně natočený snímek, který začíná smrtí manželky starého mrzouta Bendy (geniální Zdeněk Štěpánek) a který zůstane ve velkém bytě sám. Jak se to lidé dozvídají, každý by si rád u Bendy pronajal pokoj a vtírají se mu, jak to jen jde. Nejlepší v tom je nájemnice, kterou skvěle zahrála Milka Balek-Brodská (nadabovaná Marií Rosůlkovou), když mu furt nosí nějaké jídlo a leze mu do bytu. Benda si podá inzerát a po chvíli vezme do bytu mladou restaurátorku památek Slávku (krásná mladičká Miriam Hynková) o které ale neví, že je už provdaná a nemá s manželem kde bydlet. Film se tak mimo jiné zaobírá problematikou volných míst k bydlení v 50. létech 20. století. Atmosféru Staré Prahy doplňují různé zákoutí a uličky krásných hradčanských míst za podmanivého hudebního doprovodu Štěpána Luckého. ()
Čtvrtou hvězdu dávám z nostalgie, při pohledu na starou Prahu s příběhy jejích původních obyvatel.... ()
Příběh o vdovci, který se potýká s "vlezlými" sousedkami, lačnými po jeho bytě. Nakonec svolí mladé ženě, aby mohla u něho bydlet. Je rázný a zásadový a tak nestrpý hluk ani mužskou společnost. Když se však jeho zdravotní stav zhorší natolik, nechá u sebe bydlet i jejího manžela. Oba se o něho starájí....Drama vystavěné už od první minuty. 100% ()
Film se vyznačuje velmi špatnou režií.Jednání postav často nelogické. Herecké výkony velmi špatné snad až na mistra Štěpánka. ()
Mrazivé dramátko. Mládí patří svět. ()
,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Na začátku tohoto filmu s mistrem Štěpánkem v titulní roli odbíjejí kostelní hodiny hodně smutnou písničku, Na ovdovělého penzistu Bendu je toho smutku vskutku víc než dost dost. Syn se mu před léty zabil, teď mu umřela žena a do toho se zdá že snad každý z jeho okolí se snaží jeho svízelné životní situace využít ve svůj prospěch. Pocit bezmoci pak ještě násobí jeho stále se horšící zdravotní stav. Přesto na konci tohoto smutného příběhu v kulisách staré Prahy čeká na starého Bendu i diváka trocha toho "světla". Co naplat, "měli by se natáhnout hodiny". ()
Po všech stránkách je to průměrné, i když obsazení hvězdné ()
Vladimír Čech natočil príbeh starého muža , ktorý zostal sám. Veľmi ťažká situácia , do ktorej sa môžeme dostať aj my všetci. Veľmi pekný herecký výkon pána Štepánka . Opäť ukázal , že bol fantastický herec a takéto postavy mu nesmierne sedeli. Film bol aj veľkou príležitosťou pre Miriam Hynkovú. Určite bolo pre ňu veľkou cťou si zahrať s takým veľkým hercom , ako bol pán Štepánek. Film hodnotím 65%... ()
Pěkný film, dokreslující lidské charaktery, které nezmění žádná společnost. Tenkrát byl nedostatek bytů a lidé neměli kde bydlet. Dnes je přebytek bytů a lidé taky nemají kde bydlet. Říká se tomu tržní mechanismus. Bylo tam pár drobností, které hodnotu filmu maličko srážejí, především je to viditelná dějová osnova, kdy můžeme předem vědět, jak věci dopadnou. A pak třeba pohřeb zesnulé paní Bendové v konfrontaci s hrobem, na který pan Benda pokládá urnu s popelem syna - to jsou jasně dvě různá místa. Navíc nechápu, když byl zpopelněn syn, proč nebyla zpopelněna i matka. A naopak. Jenže to už je takové hnidopišství, které zcela překonává výtečné herecké umění národního umělce Zdeňka Štěpánka. A překvapí prostor, který tady dostala na sklonku své kariéry Milka Balek-Brodská. Čtyři hvězdičky. ()
"A já si na to ticho nemůžu nějak zvyknout..." Solidní černobílé drama o samotě a lidskosti. ()
Depresivní a smutný film ne kvůli tomu, že zemře stará paní. To se stává a je to normální. Ale normální není, že starý člověk nemá nárok na soukromí ve svém vlastním dvoupokojovém bytě. Mladí lidé ale do filmu vnášejí svěží vánek. Moc hezká Hynková. S Hlavicou jí to ale neklape. Nevypadají na zamilovaný pár. Potěšil mě Pehr. Za celou dobu ale nepípne. Balek-Brodská je namluvená perfektně. Nepoznal jsem, že je předabovaná. Hezké záběry staré Prahy, různá zákoutí. Komorní pavlačák. Výborný Štěpánek. Až na Hlavicu všichni dobří. Zednářská symbolika: 37:40 – globus; 1:01:40 – skrytá ruka, Štěpánek (taková nenápadná, ale globus je vidět krásně a dlouho). ()
Srdceryvných příběhů už vznikla řada. Ale myslím si že na padasátá léta je to opravdu krásné. Zdeněk Štěpánek se topí ve smutku a chce mladý pár vystěhovat. Až na konci filmu z vážného důvodu zjistí že bez nich nemůže žít. A člověk co dal pouhou jednu hvězdičku má evidentně srdce z kamene. ;-) ()