동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Je to takový mix Frekvence a Domu u jezera, ale celkem ucházející. Samozřejmě ukrutná romanťárna, občas trochu dlouhé dialogy jsou prokládány ještě delšími bezeslovnými záběry za doprovodu klavíru, čili rozjitřené duše si přijdou na své. Jelikož jde o mé oblíbené téma, tady konkrétně o komunikaci dvojice, z nichž se ona nachází v roce 1979 a on v r. 2000, nemůžu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Svým zpracováním si Donggam rozdělil své diváky na dvě poloviny. Na tu, která podlehne cukrkandlovému love story s neustále znějící vyděračskou muzikou a na tu, která se statečně prozívá k závěru. Ústřední dvojice čumí jak puk, načež postavy ve vedlejších rolích jsou mnohem zajímavější. Očekával jsem, že na jihokorejskou romanci budu pět větší ódy, neboť Nae meorisogui jiugae jsem sežral i s navijákem. Takže se bohužel řadím do té druhé uzívané poloviny. ()
Je to dosť dobrý romanticky ladený film s miernym sci-fi nádychom. Má veľmi dobrý príbeh o študentke, ktorá v roku 1979 žije svojim bežným životom a náhodou sa jej podarí získať obyčajný rádioprijímač, cez ktorý sa s ňou skontaktuje neznámy študent z jej školy, ale časom obaja prídu na to, že sa skontaktovali s osobami z iných časových období, keďže mladík žije v roku 2000 a takto môže ovplyvniť jej život. Spracovanie je na tom dobre, k prvému kontaktu cez rádioprijímač príde čoskoro a je zaujimavé sledovať, ako si hlavné postavy postupne uvedomujú celú pravdu a keď sa tak stane, tak sa väčšina filmu prakticky drží na tom istom mieste, dej sa posúva len minimálne a ani sa postavy až tak moc neovlyvňujú, no aj napriek tomu to má takú príjemnú atmosféru, že to je radosť sledovať. Ale v poslednej tretine sa už dej predsa len posunie, hlavná hrdinka sa dozvie niečo, čo ju dosť ovplyvní a už to začne mať takú príchuť miernej drámy a pokračuje tešenie na očakávaný a príjemný koniec. Vo filme sa síce nenájdu nejaké výrazné zapamätateľné scény, skôr je celý film podobne kvalitný, ale len predsa vrcholom je očakávané stretnutie, ktoré je v kombinácii s nekonečnými striedavými zábermi na obe postavy za doprovodu skvostného Bacha nezabudnuteľné. Herecké obsadenie je skvelé, hlavné duo tvoriace skvelá Kim Ha-neul a Yoo Ji-tae a k tomu ešte výborná Ha Ji-won, ktorú som takmer nespoznal, tu si nemám na čo sťažovať. Réžia a technická stránka sú výborné, opäť film, v ktorom aj keď sa nič dôležité nedeje, tak je to veľmi príjemný zážitok. A samozrejme chválim aj skvelý výbre hudby, záverečný Bach nie je jediný. Veľmi by ma zaujímalo, ktorý film od ktorého opakoval, či Frekvencia alebo tento, keďže oba sú z toho istého roku, ale to je jedno, oba sú vydarené. Ditto je jeden z prvých novodobých juhokórejských filmov, ktoré odštartovali túto skvelú filmovú vlnu. 79% ()
Takhle neznou a krehkou romantiku toci vazne jen v Jizni Koreji, tam staci kdyz nekdo neco rekne, hlavni zena se usmeje a uz jste z toho nameko. Oba hlavni protagonisti sympaticti a roztomili az na kost, cele je to navic pohanene mou oblibenou mezicasoprostorovou zapletkou a je jasne, ze tohle nemuze dopadnout spatne. Hodne mi to pripomelo pribuzny JK kousek "Siworae" a americkou "Frequency", zvlastni je, ze prestoze jde ve vsech trech filmech vicemene o to same, datum vydani je stejny rok 2000, dokonce jen v rozmezi nekolika malo mesicu, takze ani nikdo neopisoval, jen byl zrejme rok 2000 zlatou erou "nadcasove" romantiky. 7/10 ()
Kdo viděl Siworae, tak si ho při sledování Donggama okamžitě připomene. Křehoučký a citlivý příběh, tak jak to jen korejci umí s originálním námětem jako je radioamatérština, která je mně na hony vzdálená. Tady ovšem nabývá úplně jiných rozměrů, jen mi tady chybělo trochu víc šlápnout do té romantické linie, ale ve velké míře jí nahrazovala opět přenádherná hudba. Ovšem po seriálu Summer Scent jsem asi moc náročná. Nicméně souhlasím se slovy So-eun, že "muset nechat odejít ze svého srdce někoho, koho miluji, je nesmírně těžké, ne-li zcela nemožné". ()
Reklama