Kalamita

"Tak mi snad ukážeš to libido!" Jedinečná hudba, sníh, vláčky, na plakátech naše sousedka zamlada,... a kus mého dětství. (24.10.2005)

Závěrečná kalamita přichází příliš pozdě. Scénář extrémně špatný, až žádný. Vlastně nevím o co ve filmu jde. Promiň Bolku, není to tvoje chyba. 55% (31.07.2014)

Film působí autenticky, díky věrohodným postavám a přesvědčivým hereckým výkonů. Nejvíce mě na filmu nadchla atmosféra doby, ve které se odehrává. Jsem šťastný, že jsem se narodil až v roce 81 a nemusel žít tehdy. Polívka opět působí jakoby snad ani nehrál. (07.12.2004)

Bolek na začátku filmové kariéry, je to on, poznal jsem, nejvíce mne na filmu sra.a asi ta kamera paní Chytilové, je to skoro ve všech jejích filmech a nechápu... (01.07.2012)

Bolek Polívka mi připomínal spolužáka ze základky, který chodil do školy v nádražácké čepici, na lavici vedle penálu a lahve s pitím měl plácačku výpravčího, smrděl vyjetým olejem motorového osobáku a uměl namalovat lokomotivu jedním tahem. Celý film Kalamita pak zase připomíná každou druhou cestu ze Třebové do Prahy s Českými dráhami. Jestli bylo účelem zkritizovat socialismus, lavina mě o pár desítek let minula. Naštěstí. (06.01.2015)

Prosím vás, jaká lavina? To se jen sesulo větší množství sněhu... Na první pohled nenápadný, ale velmi podařený film. Studený, poblitý, umakartový socialismus. A přece mám z oné kalamitní doby v tomto výsměšném filmu mnohem lepší pocit než z doby naší. Tehdy si člověk mohl ještě alespoň namlouvat, že ve společnosti o něco jde. Tehdy byl ještě myslitelný ten nerozhodný Polívkův hrdina. Tehdy ještě bya možná satira. (01.07.2011)

Mnou dlouho opomíjenej českej film. Žádná filmová kalamita se sice nekonala ale Věra Chytilová má určitě i lepší kousky. Koukatelnej průměr. (29.09.2022)

Výtečný Polívka ve snímku, který bych se asi zdráhal řadit do komediálního žánru, nicméně zhlédl jsem ho celkem s chutí, a zamrzelo mě jen finální rozuzlení, které mi přišlo takové nepříjemně useklé. (20.04.2024)

Honza Dostál zanechal studií na vysoké škole, aby si našel pořádnou práci. Nastoupí u dráhy s cílem stát se strojvůdcem. Během prvních týdnů prožívá řadu menších osobních kalamit prakticky s každým, koho potká, zejména však se třemi ženami: sáňkařskou závodnicí Majkou, primářkou chirurgie a potrhlou průvodčí Květou. To však není nic proti tomu, když hned na své první jízdě vlakem uvízne v závěji a vzápětí pod sesunutou masou sněhu. Paní režisérka Chytilová zvolila pro diváka poměrně nepřístupný režijní styl, ve kterém se ke vší smůle vše rozpadá na lepší či horší epizodky, ve kterých mladý Bolek Polívka okouzluje ženy a vytváří trapasy. Jeho herectví v té době bylo takové neotesané, až bych to nazval nesmělým hereckým projevem oproti tomu jak hraje dnes. Do filmu jeho výkon celkem zapadl, ale to ostatní už zapadlo do sněhových závějí. Veskrze si z filmu nelze zapamatovat žádnou scénu a ani žádná scéna nezlidověla, jak tomu bývá u daleko prostších komedií, než je tahle. Závěrečná třetina filmu se sněhovou kalamitou je asi tou nejnudnější z celého filmu. Odbourají se i originální dialogy, které film nějakým způsobem držely v koukatelném průměru. Ve výsledku pro mě tenhle film nebyl ani moc zajímavý. Měl pár náznaků českého "nezávislého" filmu s originálními prvky, ale byl pekelně zdlouhavý a v místech, kde měla být jeho největší síla, paradoxně selhal. A já nevolám po repríze. 40% (28.03.2013)

Mladý Bolek Polívka mě svým výkonem mile překvapil (tehdy ještě "nemanéžní" herec). Stejně tak Věra Chytilová, která v osmdesátých letech plodila dobré filmy. (23.05.2003)

Možno najsympatickejšia Polívkova postava, možno najzáživnejší Chytilovej film (pokiaľ nerátame Dedictví). Prelnutie artu a komercie, vtipu a trpkosti, českej hřejivosti (to ale iba tým vtipom) a chladu nielen okolitej zimy, ale aj ľudských vzťahov. Kalamita kulminuje v závere, avšak divák sa nedočká tradičného konca, kde hlavný hrdina nájde, čo hľadá a my to sním spoločne budeme rovnako hľadať neúspešne. V Kalamite cítiť ozveny novej vlny, ale nevnímam ju ako retro, skôr film, ktorý presne zapadá do obdobia svojho vzniku. Bohvie prečo som mal film z detstva zafixovaný ako ten, ktorý sa celý odohráva v snehu zasypanom vlaku. Pokiaľ márne hľadáte stále neúspešne k Chytilovej cestu, tu sa môžete úspešne chytiť. (10.02.2014)

Ani na chvíli jsem neměl pocit, že bych sledoval příběh o lidech. Celé tohle představení působí jako ryzí panoptikum divných postaviček neúspěšně hledajících své životní poslání v nádherném horském prostředí, a to vše s jemným nádechem společenské satiry. Nebýt skvělého Bolka se svým typickým vzezřením a hereckým přístupem, tak bych měl s filmem vážný problém. V podstatě zde působil jako ta samá postava, kterou byl v Dědictví aneb Kurvahošigutntág a jen si odskočil do hor odkroutit jiný film. Vláčky mají v mých očích stále takové zvláštní magické kouzlo, takže příběhy z železnic jsou mým šálkem kávy. Bohužel mě však neoslovil celkový děj (vlastně na mě ani celistvým dojem film nepůsobil, spíše jako mozaika jednotlivých epizod) a kromě Bolka mi byla sympatická snad jen postava, kterou ztvárnil Zdenda Svěrák, vůči kterému mám velkou slabost. Moc tedy nechápu, nad čím zde všichni onanovali, ale koukatelné to i po letech určitě je - o tom žádná. Lepší 3 kousky. (29.03.2020)

Bolek, Chytilová, vlaky a Jizerky.. příjemná zábava. (01.05.2011)

Kalamitu som videl viackrát, aby som sa dopátral, čo na nej ostatní oceňujú. Nepodarilo sa. Absentujúci príbeh, nesúvislý sled scénok, tlachanie namiesto dialógov, pre mňa nepríťažlivá Décziho hudba a nenadchol ma ani môj obľúbený Bolek, pretože bol viac Bolkom, ako postavou. Takže mi z toho vychádza, že film mohol zaujať iba svojou odlišnosťou oproti ostatným dobovým rovesníkom. Škoda, že nemožno dať dve a pol hviezdičky. (09.06.2011)

První hlavní role Bolka Polívky a jeho první spolupráce s Věrou Chytilovou pro mne znamená hrubě nedoceněný film. Překrásná atmosféra Jizerských hor a hlavně atmosféra nádraží tady dýchá každým pórem a pulsuje pod mistrovskou taktovkou Laca Décziho. Výkony herců tehdy ještě liberecké Ypsilonky jsou přímo excelentní a pohyblivou kameru Ivana Šlapety si děj přímo vyžaduje. Žádná velká moralita na které jsme u první dámy CS filmu zvyklí, ale bravurně sestříhaný obyčejný příběh mladého muže, který „ví co chce“. Tohle je pro mne Věra Chytilová a její nejlepší film. (03.05.2008)

Šedivý, ale poklidný socialismus pod palbou satiry "Chytré horákyně československého filmu".  Vcelku umírněná Chytilová představuje přemýšlivého vysokoškoláka Polívku, který cítí, "že to všechno není nějak ono" a tak pověsí vysoké školení na hřebík a obléká uniformu strojvedoucího, aby  na kolejích hledal smysl života.  Paní režisérka tu tedy skrze Bláhovou, Synkovou i Kretschmerovou opět  cynicky exhibuje svou nechuť k normálu, který považuje jen za komfort konformity, a tak tu máme opět naprosto defektní vztahovku, ale čert to vem. Jako  kontrast dnešní masové a pokrytecké!  "piedestalizace" tzv. rodinných hodnot je tento přístup vlastně osvěžující. Inteligentní komedie, která kdysi dokázala plnit kinosály a lidé se u toho doopravdy a s porozuměním bavili. Neuvěřitelné, a tak už jen pro tenhle kontext za čtyři. (12.03.2023)

Blbina s velkým B. (04.08.2010)

,,Nesmíme mluvit, nebo se udusíme!" V prvním plánu lze Kalamitu brát čistě jako slušnou oddechovou komedii: syn strojvůdce horské služby zanechal studií, aby navázal na rodinnou tradici a stal se úspěšným železničářem; je to ale velký smolař, takže na každém kroku se nám dostává do různých (často komických) malérů a kalamitních případů, které se stupňují až po závěrečné ocitnutí se s posádkou pasažérů v opravdové, sněhové kalamitě... Nicméně od počátku se nám odvíjí vnitřní boj poctivého hrdiny s okolitým světem plného protekce, úplatkářství a pošramocených lidských vztahů. V této rovině již není pouze příběhem železničářství v 80.letech, ale i satirickou kritikou společnosti.                                                         Tolik krásných figurek, z velké části v zajímavém podání tváří tehdy ne moc známých a neokoukaných: od nevěrné přimářky Jany Synkové, záletní sympatické průvodčí Jaroslavy Kretschmerové, až po moudrhého učitele Zdeňka Svěráka, který nepřímo vstupuje do života Honzy několikrát od prvního příchodu do práce až po osudovou kalamitu ve vlaku. Díky komickému nadhledu je snesitelný i komunistický stranník Václav Švorc v roli kategorického soudruha náčelníka stanice. Tyto a mnohé další postavy všech generací jsou odrazem lidí kolem nás, vytvářejí spolu jeden celek svět plný různých nedorozumění a kalamit, náhody je spojují, zapájejí do vztahů a některé z nich osud sejme i do osudového okamžiku hraniční situace. Nikdo z nás neví, kdy, s kým a v jaké situaci se náhle může ocitnout a do jaké míry nepokoje bude reagovat. Závěrečných 20 minut v ocitnutí se ve vlaku vříceném do sněhové kalamity všechno vrcholí, není nouze ani o napětí, humor, až překvapivě na rok vzniku ani o otevřenou satiru.                                                                                                            Za mě jeden z nejlepších filmů Věry Chytilové. Ta dáma jako režisérka byla velice svérázní a kontroverzní, nicméně její obohacení čs. kinematografie jejími filmy ze 70.–80. let stojí opravdu za to! Závěr dá se charakterizovat jako existencialismus v humorné podobě. Tedy slovy Bronislava Poloczka, ,,Všude dobře, v hospodě nejlíp", žejo? ;-). Speciálně bych ještě vyzdvihl zajímavou jazzovou hudbu se sólem Laca Decziho na trubku, který si mimo jiné zahrál menší roli strojmistra - trumpetisty Doudy. 90% (03.02.2018)

Na filme je vidieť rukopis Chytilovej a jednotlivé scénky vás budú nútiť porovnávať humor s Dedičstvím (dokonca sa zdá, ako by niektoré scénky a dialógy boli do Dedičství prenesené). Avšak tu ho bolo toho vtipu o dosť pomenej. Polívka tradične vtipný, ale scenár nedáva divákovi veľa priestoru na zasmiatie. (03.04.2018)

Věra Chytilová je žel mizerný psycholog. Klady filmu, jimiž je zajímavý scénář a také dojmem bezprostředního popisu působící obraz i zvuk zprostředkovaný pohyblivou ruční kamerou, dynamickým střihem, (patrně) kontaktním zvukem, žel zcela zazdívají ploché, nicneříkající, nechtěně trapné dialogy a takřka nulové postižení psychologie jednotlivých postav. Na plátně jsme většinu času nuceni sledovat spíše než věrohodně popsané figury jejich nepovedené karikatury, což výsledný dojem z filmu zcela neutralizuje... Bohužel, víc než tři hvězdičky si Kalamita jednoduše nezaslouží... (14.09.2006)