Hooligans

Film Hooligans nenapáda, nehodnotí, nešíri myšlienku násilia, ani ho však neodsudzuje. Pôsobí veľmi nestranne, s výnimkou záverečných pasáži. Prezentuje len tému mladých chuligánov, prúserákov, ktorí balancujú so svojim životom za cenu nebezpečného vzrušenia. Cez násilnosti a bitky si vyriaďujú účty? Je to ich primárna motivácia? alebo NYH skupiny či Red White Angels možno chápať ako istú formu neškodného vybúrenia sa... v tom prípade si viem vybaviť aj prospešnejšie formy vyvenčenia sa...zaujímalo by ma, kolkí z nich by sa SÁM od seba postavil zoči voči rovnako silnému súperovi len za účelom hájiť svoj futbalový tím..ide predovšetkým o mozgy vymývajúcu masovú skupinovú záležitosť, spolupatričnosť a tvárenie sa, že sa bijem podľa určitých pravidiel.. Chápem tých, čo sa do tejto extrémistickej skupiny chuligánov dostanú za účelom LEN niekam patriť - to sú chudáci, ktorý sa nevedia začleniť spoločensky prospešnejšie....no tí, ktorí to robia pre premasírovanie si svojho ega, tí sú naozaj ešte väčší chudáci...pretože normálne zmýšlajúci človek sa do takej sračky vedome nezačlení....no ale k filmu:)) Ksichtík Elijaha Wooda mi medzi drsných hooligans hneď z úvodu nezapadol, no musela som sa adaptovať. Tematika hooligans veľmi dobre spracovaná, žiadna nuda, má to myšlienku a pútavú atmosféru. (18.12.2006)

"Když dostaneš první ránu, zjistíš, že nejsi ze skla. Neuvědomíš si, že žiješ, dokud si nesáhneš na dno." Nikdy jsem nebyl členem žádné firmy fungující pod zástěrkou fanouškovství, ale pokud bych se jednou rozhodl rozdávat budspencerovky v barvách svého klubu, tak by to rozhodně nebyl West Ham United, nýbrž FC Barcelona případně Slavoj Houslice. Hooligans, k mému jistému zklamání, o fotbal skoro nezavadili, o životě rowdies jsem se toho určitě dozvěděl víc z dokumentu MacIntyre Undercover, ale dost mne to bavilo jako příběh truhlíka, do kterého s chutí kopal celý svět a on se prokrvácel k tomu, že každá zapůjčená rána se musí vrátit i se slušnými úroky. (27.12.2011)

Dlouho jsem tuhle uřvanou partičku odkládal, každopádně teď vím, že to byla chyba. Když se totiž divák oprostí od toho, že jde o lidi, kteří mají naprosto jinou filosofii než já a veškeré problémy řeší mnohdy bezhlavě pěstmi, tak drásavá a intenzivní atmosféra filmu si mě ale získala. Je třeba si zároveň uvědomit, že Hooligans nejsou filmem o násilí, ale o přehodnocování životních postojů, sounáležitosti, vztazích, přátelství.. Student žurnalistiky nedobrovolně končí na Harvardu, sedne do letadla a zamíří za sestrou do Londýna. Tam zjistí, jakým způsobem se dá také prožívat fotbalové šílenství. Projde několika krvavými bitkami a šokujícími situacemi, aby pochopil, že tyhle vlny opojení mohou mít dost fatální následky. Německá režisérka Lexi Alexander dobře zvolila pohled na fotbalové běsnění člověkem zvenčí, který o samotné hře příliš netuší a kterého začne pokřivená morálka silně pohlcovat. Proto je naprosto trefné, že ústřední roli získal chlapecký kukuč a antirváč Elijaha Wooda. I k ostatním hercům nemám výhrady, jiní vypadají skutečně děsivě (třeba boss bandy konkurenčního Millwallu). Ambice snímku každopádně trochu strhává přehnaná patetičnost, nepříliš důvěryhodné zvraty a vážnost některých dialogů. A taky ten závěrečný dovětek.. Ale jinak velké překvapení a výborné pocity po projekci. 80% (23.10.2011)

Elijah Wood - je skvělý hobit, dobrý herec a špatný hooligans. Charlie Hunnam - není hobit, je dobrý herec a skvělý hooligans. Ovšem co je scénarista filmu je mě záhadou. Celou dobu sleduji skvělý příběh a přímo mistrovsky natočené bitky i pitky, Ovšem konec filmu, byl jak raná pěstí od hooligans, ze které se stále nemůžu vzpamatovat. (23.12.2006)

Leželo mi to doma pěkně dlouho, nechtěla jsem se po Football Factory dívat znovu na totéž: pití, řev, násilí jakožto nezbytné průvodní jevy lásky k fotbalu. Ani Hooligans se bez toho neobešli, ale fanouškovský folklór byl tentokrát spíše jen křovím pro hlavní posty: přátelství, sounáležitost, rodinné pouto. Hodně silné 3*. (31.12.2006)