Super Size Me

Super Size Me je skvělý dokument. Narozdíl od ostatních poučných filmů není nudný a člověk nemá při záchvatech smíchu šanci u něj usnout. Oceňuji velkou odvahu Morgana Spurlocka, kterému šlo takřka o zdraví. Já osobně fastfoody společnosti McDonald's navštěvuji velice rád, protože je to nejlepší způsob, jak se dostat k jídlu. No, jídlu sice v uvozovkách, ale i tak je ten velký kalorický žvanec dobrý .o)..... Ale teď vážně. Obezita je děsná věc, obzvláště ta čísla byla hrozivá. Vždyť nesmírné množství americké populace trpí touto chorobou a velké procento z nich s tím nehodlají nic dělat. Jeslti to takto pujde dál, tak teroristi budou proti američanům používat místo zbraní velké Big Macy nebo Super Size Coly. Evropě zatím obezita moc nehrozí, protože přecejen 45,- Kč za dvojitý cheeseburger je celkem dost, zatímco v USA si za 45,- pořídím ve fastfoodu snad půlku večeře. Každopádně by s tím měli zámořští politici něco dělat, nebo se už tam ani nevejdou.... Teď ke snímku: Hodně jsem ocenil vtipné zpracování této vážné věci. Hrozivá čísla byla proložená vtipnými hláškami, z nichž mě nejvíce dostaly hlášky "Dědečka jsem pohřbívali v bedně od klavíru" a "...v sexu už je horší. Musím být nahoře...".___ A Akademici mají u mě další černý křížek, protože tohle je prostě oscarkový dokument. Tak a teď rychle do Mekáče na dvojitýho cheeseburgera. ;o) (21.02.2007)

Režisér Morgan elý měsíc nejedl nic jiného než cukry, tuky a kuřecí maso z "Veselých jídel". Pravidla byla následující: Po dobu jednoho měsíce musí každý den sníst 3 jídla (snídaně, oběd, večeře) z Meka, když se ho navíc zeptají, jestli chce velikost "Super Size" (všechno maximálně velké - cola má 2l), musí souhlasit. Je opravdu šokující pozorovat, jak se velikosti jídel u Meka měnily. Dříve byla základní porce hranolek o velikosti dnešní dětské. Velký nápoj měl dřív jen 0,5l. To je dnes malá velikost. Film otevírá spoustu dalších otázek. Proč je stravování ve školách tak nezdravé? Proč se věnuje tak málo pozornosti tělesné výchově? Proč americké děti poznají, kdo je klaun z Meka, ale nepoznají Ježíše Krista? Když se o dokumentu začalo mluvit, vytvořil MacDonald speciální sérii ultra zdravých salátů (s extra tučnou omáčkou samozřejmě), aby ukázal, že i když jíte u Meka, můžete být zdraví. Hned ale doplnil nabídku o extra tučný sendvič McGriddle, který má víc cukru než balík koláčů. Za měsíc si Morgan skoro zničil svá játra, měl potíže s dýcháním, byl náladový, stloust 11 kilogramů a snědl denně 0,4kg cukru. Neskutečné! Po tomto dokumentu vás musí přejít chuť na jakékoli rychlé občerstvení. Celou dobu jsem jen kroutila hlavou a říkala si: "To je strašné, to je strašné!" Ještě, že u MacDonaldu nejím. (15.07.2008)

Krutý dokument o tom, že obžerství je hřích! :) (18.11.2008)

Měla jsem chuť na tortilu z KFC. Už nemám. Účel splněn. (04.09.2009)

Zajímavý experiment kdy chuťové buňky opět překonávají vůli člověka. 75% IMDb: 7,5/10 (10.07.2011)

Všem požíračům McDonalda, KFC, Burger Kingu apod. přeji do budoucna hlavně teda pevné zdraví. Opravdu poutavý, naučný a přínosný dokument, který mě jen utvrdil v tom stát si za svým vegetariánstvím, než do sebe ládovat tyhle - s prominutím - sračky! Při sledování Super Size Me ve mě každá Spurlockova návštěva fast-foodu evokovala takovou malou, pomalou sebevraždu, protože 48 lžiček cukru v nápoji pro jednoho člověka???!! WTF??!!!! Jediná věc, která mi na celé té "mekáčové dietě" vadila a příčila se mi, tak bylo to hazardování se svým zdravím, ale to je čistě můj osobní problém. (09.01.2014)

Jo hodně silnej zážitek, to je důvod, proč do těhle podniků zavítám jen občas, i když mi to chutná:-) (14.07.2006)

Brutál. Ještě, že ty svinstva nežeru... (19.09.2008)

Když budete jíst hamburgery, hranolky a jiné pochutiny od McDonalda, tak přiberete a zhorší se váš zdravotní stav. To bychom asi bez tohoto dokumentu nevěděli :) No ale přece jen, někteří to neví, zvlášť Američané, kteří jsou schopni se i s McDonaldem soudit, že kvůli nim přibrali. Zajímavý experiment zahrnující několik týdnů jezení jen výrobků z McDonaldu a totální devastace těla a zdraví. Doma to nezkoušejte :) (24.06.2011)

Čtvrtou hvězdu dávám nakonec čistě proto, že si to Morgan Spurlock za svou snahu, odhodlanost a riskování vlastního zdraví k vytvoření názorné ukázky škodlivosti fast-foodů jednoduše zaslouží. A především díky tomu dokument na diváka funguje způsobem, jakým bylo zamýšleno a jak naznačují závěrečné titulky, minimálně jedné prokazatelné pozitivní změny dosáhl. Čistě z filmařského hlediska se jedná o průměr, jenž je někdy možná až trochu moc utahaný. V tomto směru nesahá svým následovníkům z tvorby tohoto zajímavého člověka ani po kotníky. (06.11.2011)

Pro mě jeden z nejšílenějších počinů a zároveň nejdůležitějších dokumentů pro společnost, jelikož poukazuje na dost důležitou věc, kor když nezastávám stravu od McDonalds a všeho podobného !!! Povinně bych to pouštěla všem dětem již od základní školy až na střední místo toho, aby koukali na nějaké stupidní seriály. Spurlock je pro mě hned po Moorovi nejlepší dokumentarista a člověk s největším zápalem pro dokumenty, jaký kdy žil :) Je to fakt nechutné, realistické a přitom smutné a poukaz na lidskou hloupost a lenost je tu na prvním místě..Uvidím to ještě několikrát a přesto toho nikdy nebudu mít dost :) (02.01.2014)

Není to sice Michael Moore, ale jakási inspirace v jeho dokumentech je zde patrná a to je dobře. Morgan je skutečně hodně odvážný, že do toho šel, ačkoliv ani on asi netušil, jaké následky to pro něj bude mít. Spoustu informací jsem poslouchal s otevřenou pusou a s vyvalenýma očima: nepovinný tělocvik, 100kilová holčička, která to má "dědičné", obědy ve školách sestávající z hranolek a limonády... ... Američané se sice tváří, že o tom všem vědí, ale mají smůlu. Na svou oslavovanou svobodu všeho jednou dojedou... nebo prasknou... (01.06.2006)

Nevím co je na tomhle dokumentu tak strašně převratného. Jistě jde o zajímavý film a autorovo "sebeobětování" se pro výzkum je chvályhodné, ale popravdě vážně někdo věříte, že po zhlédnutí lidi přestanou kupovat fast food jídlo???? Vždyť to všichni už dávno víme, že jídlo co plave v tuku asi není moc dietní. Plně souhlasím s komentářem Ivoshka, tenhle dokument mi přišel jako svalování vlastní slabosti na jiné, konkrétně jsem si vzpomněl na Simpsonovi: Homere, zase jsi přišel domů nalitej - Za to já nemůžu, opil mě alkohol. (17.12.2007)

Please, don't super size me! (27.01.2010)

Já když si udělám večer u piva, tak pak leckdy zajdu na něco nezdravýho. V tu chvíli je to zatraceně dobrý, ale rána jsou krušný. Je pravda, že fast food je jídlo jen tak do pusy, aby se něco snědlo, ovšem je hrozně dobrý. Naházejí tam všecku možnou zeleninu, dobrý maso a zalejou to tatarkou nebo kečupem. V Mc Donnaldu jsem byl tak snad 20x za svůj život, snažím se tady těmto podnikům vyhýbat, už z jednoho prostého důvodu, porce jež nabízí mě příjdou extrémně drahé a on hamburger, který vypadá lákavě je ve skutečnosti jen malá bulka s trochou masa. Dokument Super Size Me je velmi zdařilé dílko, jednak tím, že upozorňuje na nezdravost tohoto jídla, ale především tím, že Morgan Spurlock podstoupí měsíční trápení v podobě Mc jídla. Já bych na to neměl. Je to zábavné, šokující a pravdivé. Mimojiné není celý dokument o jeho přejídání se, ale diskutuje s politiky, lidmi v oblasti gastronomie, lidmi z ulice. Zkrátka se snaží co to jde a dokument dokonale plní svůj účel! Kéž by bylo víc takovýchto dokumentů. Rozhodně to není házení špíny na Mc Donnald, nejsou to výmysly a plané řeči. Tenhle dokument má v sobě víc než to - je to i poselství budoucím generacím :-). (14.02.2010)

Super Size Me je v prvé řadě pravdivý dokument, který by nám měl otevřít oči a alespoň na chvíli nás vtáhnout do toho světa, kde vidíte tyto obchody na každém rohu. Každý by se měl také sám nad sebou zamyslet, jest-li je spokojen s tím, jak žije, co konzumuje a jak krmí kasy. Já osobně mám oproti tomuto kalorickému útoku hamburgerů, chesseburgerů, milk shaků, nebo burger kingů velikou výhodu a ta je, že jsem vesničan a tyto McDonaldy a KFC jdou mimo mě. Ale jinak nevím, nevím jak bych vypadal, protože i já mám na jídlo docela slabost a když jsem byl poprvé v McDonaldu koupil jsem si cheeseburger a čokoládový milk shake a po dojezení jsem běžel ještě pro jeden burg. Což dokazuje, že kdybych bydlel třeba v Brně, kde bych měl mekáč 200 metrů od sebe je vysoká pravděpodobnost, že bych se vzhledově vyrovnal některých příšerně obézním američanům z tohoto dokumentu. Dokonce jsem si vzpomněl, že jsem na tomto dokumentu byl ještě na základce, kde nám tímto promlouvali do duše. Na mě film přes všechny své nedostatky zapůsobil a tak si čtyři hvězdičky zaslouží. Hodnotím 75% (09.03.2012)

No jo, úplně jsem dostal chuť na cheese. Obsluze tu práci ale nezávidím. Sakra, to mě nikdy ani nenapadlo, abych tam šel na regulérní oběd. Spíš na svačinku. Ale je fakt, že když už rychlé jídlo, tak jdu radši na pizzu. (02.06.2015)

Nejsem dokumentový typ. Přesto, na tenhle jsem se chystal už několik let. Stalo se úplnou náhodou, že mě ho kamarád po cestě z Mekáče připomněl a doslova mě přesvědčil, že bych ho měl vidět. Super Size Me by mohl jít více do hloubky, více tnout do živé, a přidat i jiné pohledy, být ještě více progresivní. Přesto mohu říci, že je to natočeno velmi svižnou a zábavnou formou, která baví a donutí se zamyslet, nad daným problémem, který není úplně, tak jednoduchý jak se zprvu zdát. Hodně plusových bodů získává autor, že do toho šel, i když mu hrozili vážné zdravotní problémy a že se problému snaží porozumět a chápe, proč je a snaží se přijít s řešením, které v ekonomickém světě není možné. Velmi kritický obrázek o stravování, po kterém přejde chuť na Mekáč a jiné fast foody. (27.06.2016)

Tento dokument bude mít své odpůrce i zastánce. Já se snažím být jaksi nezávislý a nechci zásadně kritizovat tu či onu stranu. Tvůrce a hlavní protagonista tohoto experimentu byl motivován zamítnutím žaloby, ve které se jednalo o určení, zda firma McDonald svými výrobky zásadně narušila zdraví dvou amerických dívek.Můj názor je ten, že každý člověk je zodpovědný sám za sebe. A je jeho chyba a blbost, když se stravuje v "mekáči" a myslí si, že vše je ok. Už jako dítě (v sedmdesátých letech) jsem věděl, (samozřejmě to věděli i mí vrstevníci), že zelenina a ovoce jsou zdravé a že ze sladkostí se tloustne a kazí se zuby. Takže pochybuji, že to stejné neví mládež v USA dnes. Pokud se tedy někdo chce soudit na základě toho, že viní druhého z toho, že mu ten druhý řekl "jez to, nic ti nehrozí", tak je u mě debil a měl by podstoupit test svéprávnosti. Myslím si, že podle výše uvedené logiky by mohl tento člověk v krajním případě žalovat stát, protože ten umožňuje tyto věci prodávat. Jenže to bychom se dostali do fáze, kdy by stát diktoval všem, co je a není dobré. Demokratická společnost s tržním hospodářstvím je založena na svobodě a možnosti volby. A já si myslím, že pokud je člověk svéprávný, tak by měl o svém životě rozhodovat sám. Má nezadatelné právo jíst, co chce, dělat, co chce, prostě žít, jak chce - samozřejmě při dodržování společenských norem a platných zákonů. Z těchto důvodu s experimentem nesouhlasím. Souhlasím s ním ale z důvodů osvětových a soukromých, kdy experimentátor má vlastní motivaci do toho jít. Zajímavá byla zdravotní čísla v průběhu celého experimentu. Alarmující je míra, v jaké se fast foody v USA užívají. Je to ale dáno životním stylem a zřejmě i obrovskou lobby nadnárodních firem, jakož i neoddiskutovatelnou rolí reklamy, která je schopna ovlivňovat generace licí již od nejútlejšího věku. (20.07.2016)

Jezte ale "nezerte"....nebo alespon nezerte v McDonald´s a kdyz uz proboha ten shit do sebe hazite, tak se vyhnete Chicken McNuggets :) (26.11.2006)