Typický den ze života drogového dealera. Nejdřív musí sehnat kokain pro vůdce jakési sekty. Pak navštíví přítele, který se vážně spálil v soláriu a prosí ho o poslední dávku. Bývalá spolužačka, u které ukrývá drogy, mu oznámí, že už to pro něj nebude dále dělat. Bývalá milenka, ze které se také stala feťačka, se mu svěří s tím, že je otcem její dcerky. Pak hledá dealer dalšího klienta, místo něho se však setká pouze s jeho naštvanou sestrou. Nato ho o pomoc požádá jistá studentka: její spolubydlící snědla příliš mnoho halucinogenních houbiček. Dealerův starý přítel má jiný problém. Jeho matka přišla o práci, začala vyvolávat duchy a používá ho jako médium Temný a depresivní příběh, odehrávající se v hypnotické atmosféře velkoměsta, připomínajícího město duchů. Extrémně náročný, ale také totálně moderní film.(oficiální text distributora)
Marigold
Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu.(8.8.2011)
pan Hnědý
Chirurgicky vytažená filmařská složka do absolutního maxima. Hypnotická atmosféra, psychologický teror s temnými zvuky a geniální kamerou, která diváka dostává do stavu účinku psychedelických drog, ale i do temného světa hlavního dealera. Fliegauf s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů, které vzbuzují u diváka temný, depresivní stav do kterého se propadám s čím dál větší touhou. Černota, která vám nevyšumí z hlavy.(31.12.2014)
xxmartinxx
Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2(24.11.2013)
Magyar
Tenhle film není primárně o drogové závislosti. To je patrné z toho, že tu chybí všechny její atributy, kromě nízké, primární a jediné potřeby pozřít drogu, která ale útěchu nepřináší. Drogová závislost je tu metaforou pro prázdnotu života, pro neschopnost ji naplnit, potažmo nemožnost se o to vůbec snažit.. Není proč, není úniku, můžeš si jen vybrat, zda se v kruhu budeš plácat pomalu nebo rychleji. Někdy se ti může dokonce zdát, že cesta vede přímo, ven, ale tvoje kroky zase začne vtahovat černá díra prázdnoty, která zeje v jeho středu. Neutečeš.. Kdy je ta síla tak mocná, že už to opravdu není možné? Kdy jediné, co se dá doopravdy UDĚLAT, učinit, je rituál sebezničení, nastoupení programu odklizení se ze světa, jako když se raněný zvíře z posledních sil odplazí někam, kde po něm nezbyde stopy. ___ Film své téma sleduje čistě, asepticky, soustředěně. Pečlivě zavírá všechny dveře, kterými by bylo možné z cesty po kruhu vystoupit (nebo snad, aby vstoupilo cosi jiného?). Snad až na jedny, po jejichž zmizení, které dealera už ani nepřekvapí ("Co myslíš tím 'no jasně'?"), nastává nevyhnutelné. ___ Klíč je ve jméně: DEALER. Co dáváš, dostaneš. ___ PS: Není to tak černobílé. 4*(29.7.2014)
psy.cho
Veľmi som sa tešil na tento film a to hlavne preto, lebo veľa užívateľov prirovnáva film k tvorbe B. Tarra a A. Tarkovského. Už vstup do filmu zvláštnymi titulkami a úvodnou scénou mi vyrazil dych a potvrdil mi, že to bude moja šálka kávy. Pomalé tempo, fantastická kamera, ťažká atmosféra a počas celého filmu depresívna hudba a zvuky. Pri niektorých scénach som mal pocit akoby som si šľahol aj ja. Dokonalé...(16.3.2013)