Dealer

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Chirurgicky vytažená filmařská složka do absolutního maxima. Hypnotická atmosféra, psychologický teror s temnými zvuky a geniální kamerou, která diváka dostává do stavu účinku psychedelických drog, ale i do temného světa hlavního dealera. Fliegauf s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů, které vzbuzují u diváka temný, depresivní stav do kterého se propadám s čím dál větší touhou. Černota, která vám nevyšumí z hlavy. (31.12.2014)

Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu. (08.08.2011)

Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2 (24.11.2013)

Ale tak ano ... "drogy jsou zlé a zničí vás ...", to jest stará "urban legend" na úvod. Film jsem dostal jako "novoroční/narozeninový" tip a hned mě vtáhl dovnitř ... Film nezúčastněně, v extrémně pomalém a temném tempu sleduje "příhody" drogového dealera a jeho zákazníků ... Scénář v podstatě jednoduchý, ale forma a zpracování naprosto vede a dělá z filmu to, čím je ... Čím je? Hypnotickým výletem do světa nicoty, prázdnoty, neexistenci dobra a zla, špatně a dobře, ano a ne, ... jakýkoliv duality ... Spousta lidí si může myslet, že sám film se "chová jako heroin", potažmo opiáty ... ne zcela je tomu úplně tak. Jak jsem již psal, je to hypnotický výlet, takže jde spíš o feeling hypnotické prázdnoty, tedy jako po pár pilulích dnes již zakázaného, za komunistů velmi oblíbeného rohypnolu, ( roháče, v eng tzv. "roofies" ...). Který se dal samozřejmě nadrtit, rozputit, oddělit od pojiva v tabletách a vpálit do žíly, stejně jako spousta jiných drog ... Opiáty jsou "hřejivé, sebestředně důležité, fyzicky "tinkles" a neuvěřitelně barevné" ... Takže vítejte ve filmu drog, který vám hypnotickou formou ukáže celou absurditu světa, který skýtají ve finální fázi závislostí a dealingu ... Samota, temnota, nicota, oploštěnost od emocí ... Hlavní hrdina funguje jako "robot/zombie", stroj na roznášení substancí na místa odběru, případnou aplikaci a sociální pracovník, kdy se v dobré vůli občas postará o nějaký problém ... Hodně paradoxní, úsměvné, ale o to víc znepokojující, protože Bůh, drogy a dealeři mají skutečně zvrácený smysl pro humor ... (01.01.2015)