Hop nebo trop

Viděl jsem v TV, část „Na vodě“, 10 let po vzniku díla. Trochu ve mně hrklo, když se objevil pan Marek Taclík, protože jsem ho v prvním momentě zaměnil za pana Jiřího Ployhara ml. a vybavil se mi jiný otřesný TV seriál Proč bychom se netopili (námět podle dokonalé knížečky pana Zdeňka Šmída), kde druhý jmenovaný „ztvárnil“ postavu Otouše. Ano, je těžké natočit Život, zvlášť mezi spřízněnci jakéhokoli zaměření. Nepomůže ani když (jak jsem se dočetl) „tvůrci vsadili na technologii DV (natáčení na dvě i více kamer), která umožňuje sledovat herce v mezních situacích“... dle hesla, něco dělejte (bavte se!), my pak z toho něco sestříháme. Každý (dobrý) komik potvrdí, že dělat humor není zrovna sranda. Dobře napsaný (a před diváky odladěný) scénář se musí naprosto dokonale nazkoušet, jen tak vznikne výsledný dojem, že účinkující sypou vtípky z rukávu, jakoby si je právě vymysleli. Nyní se, na rozdíl od snahy o dokonalost, spíš nosí naturalismus a sází se na celebrity, kterým se promine cokoli – i trapnosti. Myslím, že tento díl (a nepochybně i další) si vzal velké sousto. Řešit problémy rozvedené ženy, pubertální dívky či horolezce a modelky atd. – to by vydalo na několik filmů. A „utratit“ přiožralého vodáka, co tím chtěl básník říci?! Dojal mne komentář k filmu: „Během natáčení totiž vznikla bezvadná parta, herci i štáb drželi všichni při sobě a trávili často společně i volné chvíle během natáčení. Troufám si říci, že se tato pohoda přenesla i do výsledné podoby seriálu a byla jednou z mnoha příčin jeho úspěchu.“ Myslím, že i třeba zedníci či autobusáci „drží při sobě“ a staví až do „padla“ či řídí až na konečnou či do cíle zájezdu. Že by ukočírovat umělce byl takový husarský kousek? Velice jsem ocenil, že: - tvůrci nenechali vodáky cestovat na módním raftu (pravda, jistě jen proto, že mnoho vtípků a scén by odpadlo) a - televizáci dílko překvapivě neinzerovali jako „kultovní“ seriál, jak se u mnoha jiných propadáků zhusta děje. Velká slabota! Dvě hvězdy z milosti (za udržení zaměstnanosti profesí okolo filmu). (14.07.2014)

Tak tenhle náš počin se mi skutečně líbil. Často zajímavé skloubení adrenalinu a napětí vystřídané dobrou zábavou v podání sympatických herců. Opravdu jsem se smál, například komediální umění Adriana Jastrabana muí ocenit snad každý. Rád se přiznávám, že jsem se rád vžíval do nesnadných situací skvělé Ivany Chýlkové.. v příbězích z pera skvělých manželů Pelantových.. Bravo! (14.04.2009)

Takových specifických seriálů dnes příliš k vidění není, a tím je právě tento ještě vzácnější. Nejedná se o nějaké veleumělecké dílo, ale pobaví, neurazí a člověk u něj ten čas rád stráví. Opravdu hodně mě zde zaujala hudba, která pokaždé dokonale vystihla atmosféru. Z herců byla nejlepší Ivana Chýlková, které to s Romanem Zachem opravdu klapalo a fakt jsem jim věřila to, co hráli. Naopak Ondřej Vetchý mi zde přišel jako postava docela zbytečný a nesympatický, což samozřejmě nelze dávat za vinu herci. A energie? Tak té tu občas bylo až až! (19.11.2013)

Po Dobré čtvrti a Četnických humoreskách další top seriál polistopadové doby. Ano doba socialismu děs, ale filmy a seriály měli několika násobně větší kvalitu. A tenhle seriál je jeden z mála světlých okamžiků naší současné kinematografie. Naštěstí se i dnes najdou tyhle světlé stránky. Ještě, že máme českou televizi a její některé seriály a hlavně její televizní filmy. (06.07.2014)

"Jo, mám práci v práci. Já vím, že to není normální, ale někdy se to stane..." Tento seriál režií poněkud vyčuhuje z naší porevoluční seriálové kinematografie. Ač by měl být rodinným, ne vždy jej tak lze nazvat. Ač dobrodružným, tak často a vlastně především je o vztazích. A ač je pojat komediálně, tak je většina epizod docela dramatických. "To je Big Lebowski, tohle!" (06.09.2020)