Uvnitř tančím

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Inside I´m dancing je hodně líbivý film. Ale výhrady mám. Tou první je, že příběh je postaven na starých klišé do ústavu (psychiatrická léčebna, domov alkoholiků, nemocnice, intr), kde chovanci žijou stereotypním životem, dorazí rebel, který začne vše měnit k lepšímu. To už zde bylo mnohokrát. Tentokrát naštěstí scénárista nechává postavy odejít a žít na vlastní pěst. Ale jen za účelem toho, aby nás mohl citově ždímat a vydírat. Naštěstí to režisér O´Donnel dělá dobře, bez toho aby se brodil kýčem a v romantika se odehrává v mezích reality. Největším úkazem filmu je herecký výkon Stevena Robertsona, ten ztvárnil herecky velice vděčnou postavu invalidy naprosto věrohodně a nechal tak vzpomenout Daniella Day-Lewise ve filmu My Left Foot. Nejsilnějším momentem filmu je pro mě sklada Hurt, která je v podání Johnnyho Cashe jednou z mále coververzí, jež předčí originál. (30.11.2010)

Tenhle film je jedno obrovský citový vydírání. Ale já jsem na tuhle hru přistoupil. Člověk si uvědomuje, jak je jeho posranej život vlastně perfektní, pokud je zdravej a všechno ostatní jde stranou. A navíc jsem se zamiloval do krásky jménem Romola Garai. No a skvělý je taky Steven Robertson a James McAvoy. Já mám pro tyhle typy herectví slabost a je jedno, zda postiženýho hraje Dustin Hoffman, Robert De Niro nebo Pavel Liška. Skvělý film, který jen doporučuju! (10.05.2009)

Dost pohodový film z prostředí těžce handicapovaných lidí. Rory O' Shea se rázem vyhoupl mezi nejcharismatičtější postavy filmové historie. Zpočátku mi film lehounce připomínal prostředím ústavu Přelet nad Kukaččím hnízdem. Také zde máme nového příchozího, který zde co nevidět nastolí nové pořádky. Ve filmu se mísí smutek s rozverností. Kdo by si pomyslel že pro pacienta trpícím Duchennovou svalovou degenerací život nekončí. (12.04.2010)

Tak často ten film na Cinemaxu dávají, že se z něj stal hned 101. nejlepší. Dle mého názor, neprávem! Zase takový bomba to není. Nejen, že je to místy nezáživné, ale to vydírání je nepřehlédnutelné. Hvězdičku za jakš takš slušného McAvoye, druhou za název a tu třetí jen tak, abych nevypadal jako úplný bezcitný hovado. (15.04.2008)