Uvnitř tančím

Film vypráví o dvou lidech, kteří v životě neměli tolik štěstí jako ostatní a musí být závislí na pomoci ostatních. Ukazuje, že i takový to člověk nemusí žít v ústavu a může žít svobodně. Rebel Rory dokáže porozumět podobně postiženému Michaelovi a otevře mu dveře z dříve neprostupné zdi, kterou měl díky vyjadřovací neschopnosti kolem sebe. Ukáže mu, jak vypadá život. Příběh je vyprávěn s citem a přitom není rozvláčný. Člověk není zatěžován dlouhými rozpravami, ale stále se objevují nové a nové překážky, které musí překonávat a to posouvá děj dál. Jen mě mrzí, že zde není víc rozebrán vztah pečovatelky s Michaelem a Rorym, který by víc prohloubil dojemný konec života Roryho. (24.08.2011)

todle je naprostej zabiják. triko pobrečený, nudle jak opratě, ale stejně úsměv na tváři. za tu sílu, za tu odvahu, za ten boj .. co ty dva a nejen oni předváděj. lítost střídá nenávist k Bohu, jak může. aby pak člověk přišel na to, že jim závidí. závidí ten tanec, co je vevnitř, kerej by ocenil nejeden z těch zombii, ploužících se denodenně do práce a z práce zpět. krásnej dojak, fujtajxl, a vtipnej. nechť každej z nás má svýho Roryho (27.09.2011)

Takovou emoční bombu jsem prožila u filmu jen párkrát. Tenhle skvost je bez vulgarity,násilí, střílení a bez trapnejch romantickejch scén. Nejsou tam velkolepý snímky rozlehlý krajiny (ala poetický), ani snímky new yorskejch budov, rychlejch aut nebo krásnejch žen (Ačkoliv Romola Garai je krásná, není na ní kladen důraz nějak přehnaně.). Přesto to ve mně dokáže vyvolat pocity větší a silnější než při jakymkoliv akčnáku, romantický komedii nebo hororu.Je to niterní záležitost a je v tom skvěle zachycený, jak realitu nevytvářejí pouze velká gesta, ale taky drobný maličkosti. (28.09.2011)

Ačkoliv Shadwellovy komentáře většinou beru, tady trochu mířil vedle. Uvnitř tančím je konzervativní film přívětivě zobrazující život postižených. Realita je bohužel poněkud jiná - tedy alespoň u nás. Zdá se, že touha nevyvolat apatii či dokonce odpor diváků, podstatně limitovala tvůrce. McAvoy s Robertsonem "tančí" mezi naturalismem Renčova "requiemu" a všeobecně pozitivně přijímaným rebelanstvím Formanova "přeletu". Nicméně jakýkoliv pokus o most mezi světem normálních lidí a těmi s omezením, je pozitivní. Zvláště, když je tak povedený, jako "Uvnitř tančím". (20.11.2011)

Originálne, jednoduché a krásne...čo viac dodať? 90% (22.02.2012)

Môj komentár bude pozostávať z dvoch častí, jedna časť je pred pozretím a druhá logicky po... Prečo? Nuž som tiež na vozíku niekoľko rokov a som dosť skeptická po prečítaní obsahu, komentárov a niekoľkých recenzií... niežeby som bola depresívna či melancholická, len sa mi zdá divné byť ako lečo vysmiaty, energický a k tomu mať až také postihnutie, nezvládajú to ani len zdraví jedinci... Som úprimne zvedavá. Teraz nastáva druhá časť... ale veď som dala plný počet *, právom, u mňa 90% skvelé momenty a úžasné dialógy, ajkeď trochu nezrovnalosti vzhladom k stavu chlapcov, napriek tomu ***** (03.03.2012)

Na tenhle film jsem narazil náhodou včera v noci, a musím říct že je to jeden z nejdojemnějších a nejkrásnějších filmů. Touha tančit, ta pravda a jak se může život změnit v mžiku opravdu nutí k přemýšlení. I přes tak velké postižení bojovat proti veškerým bariérám, s odmítnutím a zlomeným srdcem. Nakonec se vyrovnat i se smrtí nejlepšího přítele to už chce neuvěřitelnou odvahu. Bez přemýšlení jednoznačných 100%. (09.10.2012)

Filmy s momentálně postiženejma mě trochu krkaj. Je to takový citový vydírání až by jeden ztloukl celej orchestrión. Ale Uvnitř tančím je jinej film. Má, jak bych to, má prostě koule, a to vůbec ne postižený, ale přistižený při akci. Hurá do onanie. A to jak tý filmový, tak i skutečný. (28.10.2012)

Strašně dlouho jsem se tomuto filmu bránil, zřejmě proto že jsem od toho čekal nějakou citovou vydíračku, ale byl jsem velice překvapený. Uvnitř tančím mě dokázalo rozesmát i přimět k zamyšlení. Člověk si ještě více uvědomí že ani úraz nebo jiné postižení neznamená konec a pokud se tomu nepodáš tak můžeš žít ,,nadoraz'' Rory se s věděním že je na tom hůř než vypadá vypořádal sice nesnesitelnou dákou arogance ale nakonec s ním i diák začně nějak soucítit a chápat jeho pohled na svět. (13.01.2013)

Intouchables to nesahá ani po kolena. (20.04.2013)

Až do poloviny docela dobrá a pozitivně laděná komedie o tom, že i lidi s postižením se umí bavit, byť je ten jejich humor občas docela černý. Druhá dojímací část, byla zřejmě určená pro ty méně empatické diváky, kteří by snad po první půlce mohli nabít dojmu, že život paraplegika je pořád taková bžunda. (02.05.2013)

Je hodně filmů, ale jen málo z těchto filmů jsou umělecká díla. (12.09.2013)

Zivot vie byt kurevsky zlozity a tazky, ale nic cennejsie predsa nemame. Nemozem si pomoct, mne sa ale nezda, ze by tento film, siel bohvieako do hlbky. Skor sa mi zda, ze je dost povrchny, az gycovity. Je natoceny az prilis okato pre tzv. mainstreamoveho divaka. Pribehu chyba akekolvek prekvapenie, takmer vsetko sa dalo predpokladat. Mozno je to nemiestne prirovnanie, ale vsetko to co ma Rainman, tento film nema. 50 % (14.09.2013)

Na prvý pohľad pre mnohých možno nezaujímavý film skrýva v sebe naozaj hlboký príbeh. Vážna téma o dvoch telesne postihnutých mladíkoch snažiacich sa dosiahnuť akú-takú nezávislosť je podaná divákovi bez toho, aby citovo vydierala. Naproti tomu rozosmeje, osvieži a prinúti zamyslieť sa nad sebou. Vynikajúce herecké výkony McAvoya (zbožňujem jeho prízvuk) a najmä Stevena Robertsona, ktorý je v úlohe Michaela veľmi presvedčivý. Vydarený je aj výber hudby (Johny Cash - Hurt). (14.10.2013)

komedie?. hm to nevim kde... (25.02.2014)

Rozjezd má film vskutku bravurní. Rory zde hláškuje jako o život a hlavní hrdinové se dostávají do zajímavých komických situací, takže si vás příběh dokáže rychle získat a pohltit. To vše až do okamžiku, kdy do děje vstupuje ženská hrdinka. Ne že by se na ni nedalo dívat, ale celý příběh trochu ztrácí dech a tempo. To však nemění nic na tom, že se jedná o dosti působivý film, který je jak vážný, tak i dostatečně humorný. Další věc je ta, že herci byli přesvědčiví a celkově je to kvalitně zahrané. (28.10.2015)

70-75%.Hlavní hrdina je postižený mladý muž, kterému nikdo nerozumí. Zná jen lidi v ústavu a ošetřovatelky. Do ústavu přijíždí těžce postižený rebel Rory a má neutuchající touhu být samostatný a prožít vše, co ještě nestihl. Ale to přísná pravidla ústavu nedovolují. Skamarádí se s Michlaelem a ukáže mu, že žít se dá i jinak. Díky němu získají možnost žít sami ve svém bytě. A najdou si i velice pěknou dívku, která souhlasí s tím, že jim bude dělat oběma asistentku. Michael se zamiluje a Rorymu začínají vadit i pravidla, které stanovují v bytě. Když vše vyjde najevo, asistentka se rozhodne odejít a Michael chce samostatný život vzdát. To poslední, co Rory zařídí je, že přesvědčí Michaela k životu. Když víte, co je Duchenne za nemoc, již od začátku víte, že kamarád Rory brzy zemře. Naopak postižení obrnou mají možnost mít dlouhý život a jejich vyhlídky na kvalitu života se mohou během života změnit a vylepšit. Takže pomine moment překvapení a může se stát, že od poloviny filmu se nudíte. Film má pomalejší tempo ale nesklouzává k patosu. Repliky by s největší pravděpodobností v reálných situacích zazněly. Sympatický je rebel Rory, naopak hlavní hrdina Michael je bohužel postava mírně nesympatická. Možná, že je to výběrem herce. Prostředí vyznívá neosobně a občas připomínalo výpravu něměckých seriálů. (18.06.2017)

Nádherný film z ústavu pro invalidy, nevíš jestli se máš smát nebo plakat. Film jsem si užila od začátku dokonce. (30.06.2020)

Live life like you mean it... (26.09.2008)

Aneb pohled do duše ochrnulého člověka. Neobyčejně působivý a dojemný film obohacený svérázným, ale citlivým humorem. Vynikající herecké výkony Jamese McAvoye a především Stevena Robertsona, které vás donutí zamyslet se a děkovat, že jste zdraví! Zavedla bych jako povinný film pro školáky, umožňuje porozumět podobným lidem a lépe se do nich vcítit. (22.10.2008)