Pleasantville: Městečko zázraků

Zábavný a originální filmeček, kterému nechybí ani nějaká ta myšlenka či důvod k zamyšlení. Tak třeba ... černobílí proti barevným (konzervativní/liberálním; zkostnatělí/oduševnělým; nanaplnění/žijícím - to je jedno), byť trochu netradičně a se zajímavou pointou :-) Nebo ... každému v životě něco chybí, ale přiznat si to, to chce nějaký ten počáteční rýpanec, kopanec, cokoliv. Nebo ... vyjdi s barvou ven. Inu, ve výsledku je to krásná satira na 50-tá léta a rádoby-uměle-dokonalý svět, který byl tak pečlivě budován společenským diktátem, a který samozřejmě troskotal na vratkých mezilidkých vztazích. Zároveň však je to film, který má přesah do současné společnosti a dá se zobecňovat. Ač to není žádné filozofické dílo, má svůj pevný myšlenkový základ, který je mi vlastně sympatický. 80%. (28.09.2009)

Zajímavý nápad a originální zpracování, to jsou věci, které bezpochyby zdobí tento film. Dále se ve filmu objevuje celá řada situací z běžného života (diskriminace, konzervatismus) v tak trochu jiném balení. Něco určitě stojí za zamyšlení. Bavil jsem se, zpočátku určitě, ke konci mi to možná přišlo trochu zdlouhavé, ale i tak musím říct, že tato směsice nejrůznějších žánrů stojí za pozornost. 75% (07.02.2013)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)

Myslím si, že to byl pokus rejžíka se vyzvracet ze svých traumat, ale to už dělá léta úspěšněji třeba Lynch. Jeho záměr mi unikl, asi se zakódoval někam do Pleasantvillu. No kdybych se měla já vyzvracet ze svých dojmů na film, napsala bych elaborát a to já nerada. Takže to tady chaoticky naházím, čímž okopčím Rosse, ale to je šumafuk. Změna, barvy, sex, učení, frustrace, rodina, rvačka, večeře, žehlička, lynčování, soud, střípky a odkazy z filmů o závažných tématech. Začalo to apelem na dnešní zkaženost a přesto se v jejím jménu šlo měnit to hezké, fungující, navíc v 50. letech běžné, normální. Všechny změny bez ohledu na dobré či špatné se zabarvily, všechno staré, nevím proč špatné, zůstalo v šedi. Nesmysl, idiotismus, demagogie, negace, protimluv. O logických chybách nemluvě, např. proč je tam ten dědek poslal, když musel čekat změny!? Kam v reálu dospěly prudké změny, pokrok za každou cenu, se jaksi neřeší. Iluze pouze vystřídaly bludy, to je celé a já to posílám bez uzardění do háje, klidně duhového až oči přecházejí. (05.07.2012)

Skvele sa na to pozerá, skvele sa to počúva, jednoducho vynikajúci zážitok! Film s dušou, tak by som asi nazval tento vynikajúci a hviezdne obsadený počin, ktorý sa naoko scenárom, námetom i spracovaním tvári celkom obyčajne, no chytí vás tak, že sa od neho nedokážete odtrhnúť až do záverečných titulkov. Možno trochu preháňam, no mňa film dokonale uspokojil. 90% (29.08.2012)