Tisícročná včela

Krucifix, já si ještě kvůli Jakubiskovi začnu myslet, že Slováci rozumí magii mnohem víc než Češi. Dobová kruťárna se spoustou krásných detailů i více či méně nápadných nedokonalostí, nicméně raději se budu dívat na syna země kujícího srdce z nalezeného meteoritu, než na většinu toho, co se vyskytuje na televizních obrazovkách dnes. (16.02.2018)

Absolutně nechápu všeobecné nadšení z tohoto "opusu". Pokud se na to dívám jako na popis těžkého života v horách v 19.století, tak stačí vidět jeden díl (další díly nepřinesou nic nového). Dívat se na to jako na rodinnou ságu radši nechci, protože mi byla celá rodina Pichandů dost ukradená. A občasné pojící "magické" prvky (včely, meteorit, vichr z hor) mi přišly jako vtip (scenárista asi nevěděl kudy dál). Pár hezkých scén a dobrých hereckých výkonů se tu najde. Ale má cenu kvůli tomu obětovat 4 hodiny života? (02.07.2010)

Kdyby někdo položil otázku, který titul považuji za vrchol slovenské filmové tvorby, vzhledem k celkově nižší a po Listopadu 89 spíše skomírající produkci by bylo rozhodování poměrně jednoduché a výběr by se záhy zúžil na dva snímky: Obchod na korze a Tisícročnou včelu. Tu natočil Jakubisko na motivy románu Petera Jaroše a líčí v ní osudy jedné rozvětvené vesnické rodiny a na jejím příběhu mapuje emancipaci a vznik moderního slovenského národa. Po experimentech 70. let a následné odmlce způsobené normalizací Jakubisko dozrál a vytvořil svébytný styl magického realismu. "Magické" scény zde zapadají do konceptu filmu, nepůsobí násilně nebo zmateně a spoluvytvářejí atmosféru snímku. Z hlediska hereckého obsazení pracoval režisér s tím nejlepším, co mu tehdejší slovenská scéna nabízela, a vznikl film, který snesl přísné srovnání se světem a obstojí i v opakovaných reprízách. Kvalitám Tisícročné včely se Jakubisko přiblížil už jen v Sedím na konári, poté následoval citelný sestup kvality a tituly, které nesvědčily ani tak o uměleckém vývoji, jako spíš o tápání, vyhořelosti a později i ztrátě soudnosti. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2013)

Osudy rodiny murarskeho majstra Martyna Pychandu sa odohravaju na Liptove. Herci ako Kroner a Polonyi fajn, a aj prirodna sceneria sa dala, ale ludi typu Docolomansky som nikdy nemal rad. A motivy ako putovanie za pracou, prezivanie radostnych a smutnych udalosti v ludskom zivote, dedicske konania, tliachanie o medziludskych vztahoch, zmykanie vsetkych moznych i nemoznych emocii ..... su prilis malo na kvalitny serial. Taketo motivy a emocne stavy sa deju totiz poslednych 5 000 rokov minimalne /ano, spravne hovorite, ked tvrdite, ze aj v Starovekom Egypte napriklad/. Takze Jakubisko objavil motivy, ktore na Zemi funguju uz pekne tisicrocia. Fakt "uchvatna logika". 30 % (07.01.2014)

Natoľko senzitívna dráma o niekoľko-generačných osudoch tradičnej slovenskej rodiny na prelome 19. a 20. storočia, že som mal po jej skončení chuť napísať Jakubiskovi list, v ktorom ho prosím o pokračovanie. Na historických udalostiach krásne vykreslený život jednoduchých ľudí, ktorých zasiahli nemilé i milé udalosti a plynutím doby krásne odzrkadľuje témy maďarizácie, socialistických ideálov, modernizácie, technologického pokroku, migrácie za prácou, vojenskej mašinérie, nezmyselnosť vojny a veľa ďalších. Veľmi precízne charaktery a rozmanitosť postáv, herecky príjemné, režisérsky nápadité a scenáristicky vycibrené. Doporučoval by som dnešným stredoškolákom ako povinnú jazdu namiesto jednej knihy z povinnej literatúry. Odporúčam pozrieť si seriálovú podobu filmu, ktorej časti lepšie zvýraznia dané témy. 85%. (05.12.2013)